Plánovala odlet. V době, kdy měla sedět v letadle, ale Detiuc vybojovala grandslamové maximum
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE – Na Roland Garros cestovala Anastasia Detiuc původně jen jako náhradnice pro ženskou čtyřhru. Deštivý úvod antukového svátku ale deblistům nepřál, a tak musela Češka s moldavskými kořeny setrvat ve Francii do druhého týdne. Když už to s její účastí nevypadalo příliš nadějně, začala řešit přesun na další turnaj v Chorvatsku. Tam ale nakonec neletěla. Místo toho se přece jen dostala do hlavní soutěže, v níž se s Ruskou Aminou Anšbovou prokousala už do osmifinále. Tím překonala své grandslamové maximum z loňského Wimbledonu.
Jak jste prožívaly zápas druhého kola s Kičenokovou a Ostapenkovou, která má z French Open dokonce singlový titul?
Bylo to náročné, ale jsem ráda, že jsme to zvládly. Ze začátku jsme měly šance, které jsme nevyužily, ale zase jsme pochopily, že se s nimi dá úplně v pohodě hrát. Možná jsme byly ze začátku trošku nervózní.
V závěru bylo z vaší strany k vidění hodně kopcovaných balónů. To byla taktika, nebo to spíše vyplynulo ze hry?
Holky neměly moc rády, když jsme jim měnily rytmus výměny. Když jsme hrály rány těsně nad sítí, tak jim to sedělo víc. Z vysokých balónů dělaly víc chyb. Ke konci zápasu tam zase byla nervozita, takže možná proto jich pak bylo trošku víc.
Jak chutná dosud asi největší kariérní výsledek v deblu?
Je to skvělé. Dostaly jsme se sem jako náhradnice na poslední chvíli a včera ráno jsme se dozvěděly, že jdeme hrát. Takže jsem nadšená, znamená to pro mě hrozně moc.
Jak náročné bylo čekání na to, jestli se dostanete do hry?
Byly to hrozné nervy. Jak pršelo, tak jsme tady byly v areálu každý den od rána do večera. Debly se pořád rušily a my jsme doopravdy do poslední chvíle nevěděly, jestli budeme hrát. Je lepší vědět hned na začátku, že hraji, a pak se na to nějak připravit. Zase na druhou stranu jsme neměly čas na to být nervózní.
Vypadá to ale, že být náhradnicí na grandslamu je vaše oblíbená disciplína. Už loni ve Wimbledonu jste naskočila na poslední chvíli a nakonec z toho byl postup…
To je pravda! Je dobré, že jako náhradnice využíváme šance, ale už bych radši věděla rovnou, že jsem v soutěži. Teď ale nabereme nějaké body, tak doufám, že do Wimbledonu nás to už posune rovnou do hlavní soutěže a nebudeme muset čekat.
Jak vám to s partnerkou klape?
Hrajeme spolu hrozně dlouho. Začaly jsme spolu jezdit menší dospělé turnaje, tam se nám docela dařilo. Pak jsme na chvíli přestaly, hrála jsem s Miri Kolodziejovou, a teď jsme si k sobě zas našly cestu. A řekla bych, že nám to docela jde.
Od kdy jste v Paříži?
Přiletěla jsem už před týdnem s přítelem. Má tenis rád, baví ho, takže jsme se chtěli ještě podívat, když byli všichni ještě v soutěži. Chtěl hlavně vidět Nadala. Bylo to dlouhé čekání, ale vyplatilo se. Akorát, jak jsem nevěděla, jak to bude, tak jsem si na dnešek objednala letenku na další turnaj v Chorvatsku. Měla jsem strach, že už nebudou lety, tak jsem to včera ráno objednala a za deset minut jsem zjistila, že hrajeme.
Máte vůbec kde bydlet?
Každý den na recepci říkáme, že ještě na jeden den zůstaneme. Takže zatím jo, snad nás z toho hotelu nevyhodí. (směje se)
Dvouhra už je uzavřená kapitola?
Občas si říkám, že bych si singla ráda zahrála, ale je to těžké kombinovat. Zvlášť teď, když jsem v deblu kolem stovky. Musím pořád objíždět menší turnaje a nabírat body, abych se dostala na ty větší. Přijde mi, že bych musela vynechat čtyřhru ve prospěch dvouhry. Kdybych byla výš, třeba kolem dvacátého třicátého místa, mohla bych se singlu věnovat víc. Nevím, uvidíme. Ale nedávám tomu úplně sbohem, třeba ještě v budoucnu budu hrát.
Roland Garros, Paříž (FRA, 53 478 000 EUR, antuka)
2. kolo čtyřhry žen
Anšbová, DETIUC – L. Kičenoková (UKR), Ostapenková (LAT) 3:6, 7:6(5), 6:2
