Devětkrát to nevyšlo, pak čtyři roky utrpení. Až v Paříži vystoupal Kovalík na svůj Everest
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE – Jozef Kovalík na okruhu ATP prožíval skvělé časy pár let dozadu. Tehdy se dokonce vyhoupl i do elitní stovky, ovšem pak jako by se vytratil. Ani ve své nejúspěšnější éře navíc nedokázal prolomit prokletí turnajů velké čtyřky, když při každém ze svých devíti pokusů dohrál už v prvním kole. Až ten jubilejní desátý mu přinesl, v co doufal. Po čtyřech letech čekání na další grandslamovou šanci zapsal v Paříži vytouženou výhru. A nespokojil se s tím! Na jeho raketě ve Francii skončil i hvězdný Rus Chačanov.
Psal se říjen 2018, kdy se Jozef Kovalík nacházel na 80. místě v žebříčku ATP, nejvýše v kariéře. Ještě o dvě sezóny později pak zkoušel štěstí v hlavní soutěži v Melbourne a New Yorku, leč marně. Poté už po něm dlouho nebylo ani vidu, ani slechu.
„Čtyři roky jsou dlouhá doba. Proběhlo mnoho změn. Mám za sebou operaci zápěstí, pár dalších zranění. Byl to dlouhý proces,“ ohlíží se za temnou minulostí. I během ní si však držel solidní úroveň. „Stalo se toho hodně. Byl jsem jako na houpačce, ale víceméně jsem se celou dobu držel mezi Top 100 a Top 200.“
Než pro rodáka z Bratislavy začala doba temna, zahrál si mezi lety 2016 až 2020 dvakrát Australian Open, třikrát Roland Garros, jednou Wimbledon a třikrát US Open. Ani jeden ze svých zápasů v hlavní soutěži grandslamového turnaje ovšem nedokázal dovést do vítězného konce.
Po čtyřleté odmlce se na jeden ze čtyř nejsledovanějších podniků v sezóně vrátil až letos v Paříži. A ejhle, dočkal se vytoužené výhry v hlavní soutěži.
„Když už jsem to nejméně čekal, tak se to podařilo,“ zářil slovenský hráč při vzpomínkách na triumf nad Američanem Gironem. V hlavní fázi French Open přitom vůbec neměl být. Po prohře s Argentincem Burruchagou se na něj usmálo štěstí jako na lucky loosera.
„Asi to tak mělo být,“ děkoval osudu. „Jindy jsem se třeba do hlavní soutěže dostal a tam už se mi to nepodařilo. Tady to vyšlo takhle.“
A pak přišla ta senzace! Kovalík ve druhém kole podle očekávání prohrál první dva sety s favorizovaným Karenem Chačanovem, jenže pak se cosi změnilo. Kovalík zápas otočil a k už tak povedenému turnaji přidal nečekanou nadstavbu.
„Určitě to byl jeden z největších vrcholů mé kariéry. A ještě to byl zápas na pět setů, těch jsem taky moc neodehrál,“ vyprávěl. Dalšího favorita, Holgera Runeho z Dánska, už se mu pak zaskočit nepodařilo. „Hrál velmi dobře. Výborně servíroval, nedostal mě do žádného tempa. Těžko jsem hledal zbraně, kterými bych ho přetlačil,“ chválil mladého bouřliváka.
„Byl to skvělý turnaj. Ale pomohlo mi i štěstí, bez něj bychom tady už neseděli,“ uvědomuje si jednatřicetiletý tenista. I tak si domů z Francie odváží skvělý zážitek. „Jsem za to velmi vděčný. Odehrál jsem výborné zápasy už v kvalifikaci a ještě lepší pak v hlavní soutěži.“
