Nejdříve titul, pak fandit hokejistům! Juniorka Samson prožila parádní dva týdny

S jakými cíli jste na turnaje ve slovinské Kranjské Goře a chorvatském Bolu odjela? Byly splněny, či dokonce překročeny?
Určitě překročeny. Předtím jsem měla šest týdnů tréninku, během kterých jsem se zaměřovala na kondici, výživu a celkovou regeneraci. Následně jsem odjela na patnáctku do Osijeku, kde se mi vůbec nedařilo. V tom prostředí jsem se necítila ve své kůži. Sem jsem nejela s velkým očekáváním, chtěla jsem toho hlavně odehrát co nejvíce.

Jak byste porovnala oba vítězné turnaje?
Slovinsko bylo v horách, tam to více létalo. Musela jsem si zvyknout. Nicméně se tam skvěle dýchalo, což přišlo vhod, jelikož trpím v tomhle období na alergie. Vlastně na obou turnajích to bylo fajn. Ve Slovinsku byla větší zima, dva dny pršelo. V Chorvatsku jsme u moře, je tu podstatně tepleji, adaptovala jsem se okamžitě.

Které podmínky vám seděly více?
Dobře se mi hrálo na obou turnajích. V Kranjské Goře se mi dýchalo o něco lépe, tady v Chorvatsku totiž roste spousta kytek. (směje se)

V Kranjské Goře jste dvakrát odehrála dva zápasy během jednoho dne. Dokonce jste si střihla takřka čtyřhodinovou bitvu se Slovenkou Ninou Vargovou…
Určitě bych také zmínila následující tříseťák v semifinále proti Denise Hindové, které bylo dost náročné. S Ninou jsem už prohrála dva vyrovnané zápasy v juniorech. Ten třetí jsme hrály tři hodiny a 58 minut, delší dobu jsem na kurtu ještě nestrávila. Navíc to bylo pro obě z nás druhé utkání v jednom dni. Rozhodlo to, že jsem byla houževnatější. Na konci jsem měla více energie než soupeřka, potřetí jsem s ní už nechtěla prohrát. Byly dlouhé výměny, náročné to bylo i psychicky. Zahodila jsem ve třetím setu vedení 5:2, neproměnila jsem sedm mečbolů. Ten osmý jsem už riskla a vyšlo to.

Ve zmíněném třetím setu jste byla krůček od vítězství. Jak jste na tom byla psychicky, když jste o vedení 5:2 přišla?
Ona se fakt hecla. Začala hrát skvěle, já jsem ale byla v pohodě a koncentrovala jsem se na svou hru. Nic jsem neudělala špatně, a tak jsem neměla důvod k panice. Rvala jsem se o každý balón. Naopak jsem měla radost, že zvládám i po téměř šesti hodinách takové tempo.

Křeče vás nebraly?
Ne, měla jsem hodně ionťáků i různých gelů. Myslím si, že mi pomohla i ta intenzivní kondiční příprava pod taktovkou Petra Pecha a Josefa Toporcera na pražské Spartě.

Měla jste v Kranjské Goře nějakou krizovou chvíli? Nebo šlo všechno jako po másle?
Ve 2. kole s Ivanou Šebestovou jsem prohrávala 2:4 ve druhém setu. Nebylo to nic hrozného, ale byla to překážka, skrze kterou jsem se musela prokousat. Paradoxní je, že se hrálo až v sobotu. (usmívá se)

Jak je to možné?
Pršelo už ve středu, nicméně stále se dalo venku hrát. Ve čtvrtek a v pátek to už bylo bez šance, odehrály se jen debly v hale. Já jsem debly nehrála. Myslím si, že mi to pomohlo a mohla jsem nabrat energii.

David Samson, tatínek Laury: Pro Lauru je tohle období kvůli alergiím naprosto šílené. Ty dva dny, které měla volno, jí přišly vhod. Odpočinula si v nadmořské výšce, i proto jsme turnaj ve Slovinsku zvolili. Když jsme přijeli na začátku května do chorvatského Osijeku, všude byly rozkvetlé stromy a Lauru to dost položilo. Navíc chytla nějakou virózu, to bylo dost nepříjemné.

V chorvatském Bolu jste odehrála dva třísetové zápasy. Byl pro vás ten turnaj složitější?
V úvodním kole proti domácí Rie Dernikovičové to do třetí sady vůbec nemuselo dojít. Nebyl to fyzicky náročný zápas, na kurtu jsme ani nestrávily moc času. Naopak obtížné to bylo ve čtvrtfinále s Nizozemkou Judith Visscherovou, avšak celkově jsem se více nadřela určitě ve Slovinsku.

Ve finále jste porazila domácí Saru Svetačovou. Tenistku, která doposud vlastně na okruhu nic neodehrála. Co jste na její výkon říkala?
Podobné hráčky jsou nevyzpytatelné. Hraje skvěle, slušná tenistka. Určitě svými výsledky klame. Rozhodlo pár míčků, zápas mohl dopadnout úplně jinak. Naštěstí to nebylo 1. kolo, kdy bych ji mohla podcenit. Viděla jsem, že porazila několik kvalitních tenistek, sledovala jsem i její semifinálový souboj s Anetou Laboutkovou. Věděla jsem, že to bude nepříjemná soupeřka. Po finále jsem s ní mluvila a říkala mi, že studovala v USA, a tak toho na okruhu nemohla tolik odehrát.

Vy můžete jako juniorka odehrát mezi dospělými jen určité množství turnajů. Musí vás mrzet, že jste v už dříve zmíněném Osijeku skončila ve 2. kole…
David Samson: Máte pravdu. Na druhou stranu, Laura toho před tím turnajem moc neodehrála. Musela se někde rozehrát, takže zpětně toho nelitujeme. I prohra vás posune. Navíc jsme si vyzkoušeli, že podobné podmínky pro Lauru nejsou žádný med. Hrálo se v parku a všude se blbě dýchalo. Dostali jsme potom i divokou kartu na Štvanici, museli jsme ji však odmítnout. Laura z Chorvatska přijela s virózou a alergickým zánětem. Vyhodnotili jsme to tak, že bude lepší se vyléčit a pošetřit síly. 

Na jaké další turnaje se chystáte?
Na juniorské French Open. Další plány nemáme, ale určitě vyjedeme na další dospělé turnaje před přechodem na travnatý povrch v Roehamptonu. Doufám, že se už posunu výše a nebudu muset hrát patnáctky. (směje se) Už mám ranking na pětatřicítky, tak uvidíme.

A jaký je váš nejbližší program?
Večer se budeme dívat a fandit našim! (rozhovor proběhl v neděli odpoledne – pozn. red.) Na mistrovství světa jsem se snažila koukat pravidelně. A vždycky jsem to extrémně prožívala, moc mě hokej baví. Brácha Oliver ho hraje, a než odjel do Švédska, pravidelně jsem jako malá chodila na jeho zápasy. Po finále MS strávíme pár dní u moře a vrátíme se do Česka. V pátek bude následovat letecký přesun do Paříže.

Jaké budete mít na French Open cíle? Přeci jen už juniorské turnaje tolik nehrajete.
Chci vyhrát co nejvíce zápasů. Určitě tam bude větší tlak než mezi dospělými, ale musím se s tím vyrovnat. Vloni jsem tam skončila v 1. kole, a tak se nemusím stresovat nějakou obhajobou. (směje se) French Open mi nikdy moc nesedělo, je totiž v době, kdy mě nejvíce trápí alergie. Snad to bude letos lepší.

Budete tam hrát i čtyřhru?
Ano, budeme hrát s Alenou Kovačkovou. Už se moc těšíme!