Léčba hokejem. Vyhráli jsme? Alespoň nějaká dobrá zpráva, hlesla Krejčíková
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z PAŘÍŽE – Byl to velký česko-švýcarský večer. Zatímco ale v Praze hokejisté své soky ze země helvétského kříže udolali a získali zlaté medaile, v Paříži měly navrch švýcarské barvy. Barbora Krejčíková totiž na kurtu Suzanne Lenglenové podlehla Viktoriji Golubicové 6:7(3) a 4:6 a s francouzským grandslamem, který před třemi lety ovládla, se tentokrát rozloučila už v 1. kole.
Informace o hokejovém zlatu zastihla Krejčíkovou až při pozápasových rozhovorech, ona sama dohrála svůj zápas v pozdních hodinách. „Vyhráli jsme? Alespoň nějaká dobrá zpráva,“ potěšilo grandslamovou šampionku, které, pochopitelně s výjimkou finále, neunikl jediný zápas. „Sledovala jsem všechny. A fandila jsem, protože některé kluky znám osobně.“
Bohužel to pro 26. hráčku světového žebříčku byla jediná radost večera, její duel s Golubicovou skončil porážkou a vyřazením. Stejně jako třeba ve Stuttgartu, Madridu nebo Štrasburku byly na vině nepovedené koncovky setů.
„Byla bych ráda, kdybych už je přetavila na svou stranu,“ přiznala Krejčíková po páté soutěžní prohře v řadě. „Tím, že mi chybí vítězství, nehraji tak s přehledem, jak bych mohla. A tím, že koncovky neuhraji, tak je získá soupeřka,“ rozvedla.
Velkou brzdou jsou pochopitelně i nemoci a zranění z poslední doby. Těch si olympijská vítězka ze čtyřhry vytrpěla během uplynulých měsíců více než dost.
„Myslím, že přípravu jsme udělali dobrou, ale nemoci mi úplně nepomohly,“ posteskla si. „Vždycky jsem začala, vypadalo to dobře, říkala jsem si, že teď to prolomím, ale zase mě něco zabrzdilo a začínala jsem od nuly.“
Výčet jejích zdravotních patálií je více než pestrý.
„Začala jsem virusem přes antibiotika v Miami až teď po devětatřicítky horečky v Římě. A hned, jak jsem vylezla z postele, tak se snažím trénovat,“ přiblížila. Správná cesta je přitom, při troše zdraví, na dosah. „Tady jsem hrála vyrovnaně se Sabalenkovou a Mertensovou, když jsme měly tréninky. S Vekičovou také,“ podělila se o poznatky z pařížských kurtů.
Získat jistotu zpět na svou stranu – to je teď ultimátní cíl. „Chybí mi zápasy. Je blbé hrát jeden za čtrnáct dní,“ štve tenistku z Ivančic u Brna, která věří, že je to třeba i o jednom vítězství. „Sice teď musím čtrnáct dní čekat, ale doufám, že to bude brzo. Už se v tom nechci dál plácat,“ hlásí odhodlaně.
