Prakticky jsem si zajistila start na dalších grandslamech, raduje se po triumfu Šalková

Dominiko, jak se rodil váš letošní první titul ve slovinském Mariboru?
V prvním kole mi soupeřka z Tchaj-wanu skrečovala zápas za stavu 5:2 pro mě, takže jsem měla trochu volnější den. Hrála jsem i čtyřhru a dobře jsem se adaptovala a připravila na další zápasy. Všechny zbylé čtyři zápasy byly těžké, ale hrála jsem v nich dobře a věřila jsem si. Porazila jsem tu spoustu dobrých hráček, některé celkem jednoznačně. Věřila jsem, že můžu udělat dobrý výsledek a nakonec se to podařilo.

Letos jste na halových turnajích zatím neměla tak dobré výsledky. Maximem pro vás byla čtvrtfinále v Portu a v Říčanech. Co bylo v Mariboru jinak než na předešlých turnajích?
Na řadě turnajů předtím jsem měla těžký los a musím uznat, že soupeřky hrály fakt dobře. V Říčanech se mi nikdy nedařilo a teď jsem tam zahrála opravdu dobře a postoupila do čtvrtfinále. Už tam jsem si říkala, že by bylo dobré formu přenést i sem do Mariboru. Když jsem porazila Niki Bartůňkovou, začala jsem si ještě víc věřit. Odehrála jsem dost zápasů, v tréninku se mi dařilo a jsem ráda, že se to projevilo i na turnaji.

Proti Nikole Bartůňkové jste na turnaji ztratila jediný set. Jak moc složitý to byl zápas a v čem byla Nikola tak nebezpečná?
Niki je výborná hráčka, nic mi nedala zadarmo. První set rozhodl jen jeden brejk, tam jsem si špatně prohrála servis a Niki si už podání podržela. Dost jsme se tahaly a ve druhém setu jsem dokonce prohrála servis a bylo to 1:2 s brejkem. Pak se mi ji v dlouhém gemu poprvé v zápase podařilo brejknout a nějak jsem se chytla. Začala jsem hrát lépe než předtím a najednou to bylo 6:2, 4:0 a 30:0 a hrála jsem fakt výborně, i když i Niki začala dělat více chyb. Pak jsem si to ke konci trochu zkomplikovala, ale koncovku jsem zvládla. Niki bojovala za každého stavu.

Následně jste poměrně přesvědčivě přemohla dvě Rusky – Maklakovovou s Pridankinovou. Cítila jste se proti nim jistější?
Soupeřku pro čtvrtfinále, Maklakovovou, jsem vůbec neznala. Nicméně na turnaji porazila Erjavecovou a zejména Hrunčákovou, což jsou výborné hráčky, takže jsem si uvědomovala, že mě nečeká nic snadného. Podívala jsem se na její zápas s Hrunčákovou a otočila na začátku stav 1:3 a nakonec to byla jednoznačná záležitost. S Pridankinovou jsem už hrála na Madeiře ve druhém kole, kde jsem otočila zápas ze tří mečbolů. Ta v Mariboru také porazila výborné hráčky, Naefovou s Ruseovou, takže jsem vnímala, že má formu a že to bude těžký zápas. Od začátku jsem ale hrála hodně rychle a hned v úvodu jsem ji brejkla. Držela jsem si servis a v klidu jsem to zvládla. To byl jeden z nejlepších zápasů na turnaji.

Ve finále se vám postavila Australanka Talia Gibsonová, která na Australian Open pořádně potrápila Brendu Fruhvirtovou…
My jsme spolu jezdily v poslední době podobné turnaje a tady i v Říčanech jsme spolu trénovaly. Každý den jsme se tu rozehrávaly a obě jsme věděly, do čeho jdeme. Vím, že hraje slušně, také tu porazila dobré hráčky a jen jsem doufala, že budu hrát dobře. Docela se to naplnilo, i když jsem si to ve druhém setu zkomplikovala, když jsem dvakrát nepotvrdila brejk. Začala jsem být nervózní, ale nakonec jsem to v hlavě ustála a závěrečný gem jsem zvládla dobře.

V čem vám podmínky v Mariboru vyhovovaly lépe než třeba v Říčanech, kde se vám dle vlastních slov dlouhodobě nedaří?
V Mariboru jsem hrála poprvé, v Říčanech hraju častěji. Líbí se mi tam, ale už si z toho trochu dělám legraci, protože jsem tam nikdy nic neuhrála. Přitom je to tam hezké a mám to kousek od domova. V Mariboru mi to sedlo. Neřekla bych, že to je jeden z nejhezčích turnajů, ale věřila jsem si tam.

Poprvé jste se dostala do první světové dvoustovky a hned byste se měla posunout až ke 170. místu. Přineslo vám to více klidu? Přeci jen jste si prakticky zajistila účast v kvalifikaci na Roland Garros.
Jsem za to moc ráda. Je to boj o každé místo a tímto výsledkem bych měla mít účast prakticky jistou. Doufám ale, že v podobných výsledcích budu pokračovat.

Loňský rok jste zakončila v oslnivé formě. Podařilo se vám ji udržet po celou dobu v letošním roce, nebo jste se teprve teď do ní vrátila?
Sezonu jsem odstartovala velice dobře, když jsem postoupila do finále kvalifikace Australian Open, kde jsem sehrála výborný zápas s Hunterovou. Výhra mi utekla jen o kousek. Ani na těch dalších turnajích jsem neměla pocit, že mi to nejde. Byla jsem pak nemocná a v Portu jsem zápas nezvládla spíš fyzicky. Na dalších turnajích zahrály mé soupeřky dobře. V Anglii jsem prohrála s Kempenovou, která celý turnaj vyhrála a zasloužila si nade mnou vyhrát. Jediný zápas, který mi opravdu nevyšel, byl duel na druhém turnaji v Portu proti Ukrajince Snigurové. V Říčanech to mohlo být lepší, ale nebylo to nejhorší. Pořád jsem cítila, že mi k top formě chybí kousek a tady v Mariboru se to ukázalo.

Jak moc oblíbené jsou u vás turnaje v hale oproti antuce nebo na tvrdém povrchu venku?
Úplně mi na tom nezáleží, nejsem extra vybíravá. Možná mám o trošku radši, když hraju na betonu venku. Mám ráda teplo a sluníčko a ještě se můžu opálit. Jinak mi na tom ale moc nezáleží a snažím se si každý zápas užívat.

Jste vášnivá čtenářka. Vzala jste si do Mariboru nějakou knížku?
Ano, vzala jsem si tři knížky a dvě jsem za dva dny hned přečetla. Teď už tu mám poslední. Čtu hlavně detektivky, thrillery a fantasy, všechno v angličtině.

Jaký je váš další tenisový program?
Hned jsem se přesunula v rámci Slovinska na padesátku do Murske Soboty, což je asi třicet minut od Mariboru, a pak už se přesunu na antuku a začnu trénovat na venkovní část sezony. Zdravotně se cítím dobře, nic mě netrápí.

Jak důležitý je pro vás aktuálně debl?
V Murske Sobotě neplánuju hrát debla. Na posledních dvou turnajích jsem měla ve čtyřhře těžký los, a i když jsem prohrála dvakrát v řadě v prvním kole, hraju debla ráda. Je to pro mě spíš doplněk, ale samozřejmě jsem ráda, že mi čtyřhry jdou a snažím se vždycky vyhrát.