Po nemoci jsem zpátky ve formě, libuje si Nicod po druhém titulu v Monastiru

V Monastiru jste triumfoval letos už podruhé. Vyhovuje vám hodně tamní tenisové prostředí?
Už jsem si tu dobře zvyknul na místní podmínky. Kurty jsou v pohodě, ale nemůžu úplně říct, že by mi příliš vyhovovaly míče. Ty jsou spíš těžší. Celkově mi to tu ovšem sedí a daří se mi vyhrávat, takže se sem rád vracím.

Máte velkou radost z vítězství?
Jsem hodně spokojený. Po prvním turnaji, který jsem letos v Monastiru vyhrál, jsem bohužel onemocněl a měsíc jsem nemohl hrát turnaje. Dostal jsem astma, které jsem měl v dětství. Nemohli jsme hned přijít na to, co se se mnou děje, nepřestával jsem kašlat, ale po testech se ukázalo, že mám astma. Dostal jsem inhalátor a naštěstí se to zlepšilo.

Projevila se nemoc na vaší tenisové formě?
Nebylo úplně jednoduché se vrátit do zápasového režimu. První turnaj mi bohužel nevyšel, ale tvrdě jsem tu pracoval a trénoval a vyplatilo se mi to na druhém turnaji. Postupně jsem se každým zápasem zlepšoval a hrál jsem už takový tenis, který bych rád předváděl i na dalších akcích.

V Monastiru jste uspěl až na druhém turnaji. Na prvním jste tu prohrál s velkým kamarádem a krajanem Matthewem Donaldem. Jste už i rivalové?
Myslím, že jsme hlavně kamarádi. Snažíme se se navzájem podporovat. Nebyl to jednoduchý zápas. Ten den byl Matthew lepší a zasloužil si vyhrát. Byly těžké podmínky, hodně foukalo. Na začátku mi přišlo, že mám utkání pod kontrolou, vyhrál jsem první set 6:1 a ve druhém měl šance na brejk. Ty jsem bohužel nevyužil a po druhém setu se zápas zlomil. Matthew si to pak až do konce pohlídal.

Hrávali jste s Matthewem často čtyřhru, teď jste měl jiného parťáka, Francouze Benjamina Pietriho…
Čtyřhru jsem tu už ani nechtěl hrát. Bohužel mi však nevyšel první týden, kdy jsem vypadl hned v prvním kole, takže jsem změnil názor, protože jsem nevěděl, jak mi to půjde. A když je člověk v akci alespoň ve čtyřhře, čas tu utíká trochu rychleji. Parťák se mi zranil, takže jsme prohráli ve druhém kole. Nakonec to pro mě bylo i lepší, jelikož jsem postupoval v singlu a ušetřil nějaké síly.

Na turnaji jste ztratil jediný set s Kostaričanem Jessem Floresem. Jak byste popsal svou cestu pavoukem?
V prvním kole jsem hrál s docela mladým Italem Gianlukou Carlinim, který dostal volnou kartu. Neměl jsem vůbec ponětí, jak bude hrát, ale zápas jsem měl celou dobu víceméně pod kontrolou. Soupeř se ve druhém setu docela zlepšil, musel jsem být hodně soustředěný. Byl to pro mě dobrý trénink a rozjezd. Ve druhém kole jsem hrál s Kostaričanem Floresem. To je nebezpečný hráč, vysoký, hodně namakaný, má výborný servis. Zezadu není tak jistý, ale hodně chodí na síť, kde hraje solidně. Má dost atypický styl a ze začátku mi to moc nevyhovovalo, protože zápasu chybělo tempo. Prohrál jsem si jednou servis a měl hodně šancí se vrátit zpátky. I když jsem první set nakonec prohrál, cítil jsem ke konci, že jsem lepší, a v dalších dvou setech se to pak prokázalo. Nedal jsem mu šanci.

S každým zápasem na turnaji jste se zlepšoval…
To je pravda. Ve čtvrtfinále jsem se utkal s dalším mladým Italem Lorenzem Carbonim. Ten hrál naposledy spíše pětadvacítky a sehrál dobré zápasy i s docela vysoko postavenými tenisty, takže jsem věděl, že to nebude jednoduché. Naštěstí jsem hrál solidně a měl zápas pod kontrolou. V semifinále proti Němci Maxu Wiskandtovi jsem podal už hodně slušný výkon a skóre tomu odpovídalo. Němec byl vysoký, hodně se tlačil k síti. Ve finále je člověk trochu nervóznější, protože je blízko titulu. Soupeř Simon Beaupain z Belgie hrál slušně, hodně držel míček ve hře a jelikož jsme hráli na centru, který je tady pomalejší, tak mu to celkem vyhovovalo. Hrály se dlouhé výměny, ale hodně jsem bojoval a silou vůle jsem zvítězil.

Zůstáváte ještě v Monastiru dál?
Ano, zůstávám tu ještě na jeden turnaj.

Berou už vás v Tunisku vzhledem k vašim častým návštěvám jako domácího? Užíváte si nějaká privilegia?
Zatím ne, ale možná to přijde (smích).

Mezi českými tenisty tento turnaj není tak populární. Loni sem Češi i Češky jezdili minimálně. Letos v Monastiru vyhrály turnaj Amélie Šmejkalová s Laurou Samson, ale do jiných letovisek jako třeba Šarm Aš-Šajch nebo řecké Iraklio jezdí častěji… Čím byste sem Čechy pozval?
Za mě je to tu hodně kvalitní. V Šarmu jsem nebyl, ale v Řecku ano. Je tu velmi kvalitní jídlo, takže když člověk zůstává déle, dá se to zvládnout, zatímco v ostatních resortech jídlo podle toho, co jsem slyšel, není tak dobré, takže je složitější to snést. Je to tady za přijatelnou cenu, pokoje jsou taky v pohodě a celkově zázemí se mi líbí. Určitě bych to tu doporučil i jiným hráčům, když vybírají kam jet. Let je docela pohodový, musí se přestoupit jen jednou v Paříži. Resort je hned u letiště. Mám to tady rád, ale doufám, že už teď budu jezdit na lepší turnaje.

V novém vydání žebříčku se budete pohybovat kolem 430. místa na světě. Na jaké turnaje se nyní chystáte?
Určitě se teď budu snažit hrát hlavně challengery. Chtěl bych si jich zahrát co nejvíc. Účasti na patnáctitisícových futurech a možná i futurech celkově bych rád uzavřel. Myslím, že herně i žebříčkově už na to mám. V plánu mám teď ještě dva, maximálně tři turnaje na tvrdém povrchu a pak se přesunu na antuku.

Jaký máte konkrétně aktuální turnajový plán?
Teď mě čeká ještě jeden turnaj v Monastiru a dál se uvidí. Je tam možnost hrát nějaké kvalifikace challengerů. Po tomhle turnaji si ale dám volno, protože hrát tři týdny v řadě je náročné. Uvidíme, co bude následovat.

V Praze na Spartě vás trénuje Martin Fafl. Jezdí s vámi i do Monastiru?
Jsem tady úplně sám. Určitě bych na turnaje rád s někým jezdil, protože není úplně jednoduché se z náročnějších zápasů dostávat sám. Bohužel to ale není úplně levná záležitost, takže se musím posunout ještě na vyšší turnaje, kde je alespoň zaplacené ubytování. Potom nad tím budu určitě uvažovat.