Smůly a zranění bylo dost! Gengelovi pomohla k titulům a velké sérii i fandící přítelkyně

Posílám velkou gratulaci ke třem titulům po sobě! Co bylo jinak než na předchozích turnajích?
Myslím, že po dlouhé době jsem se teď cítil dobře po zdravotní i psychické stránce, což je v tenise alfa a omega úspěchu. Také se projevilo, že jsem toho za poslední dobu hodně natrénoval. Neprojevilo se to hned, ale až trochu s odstupem. Všechno si teď v Egyptě sedlo a bylo podle mých představ.

Vrátil jste se na místo, kde jste titulů vyhrál nejvíce. Pomohlo vám to?
Určitě. Na tomhle místě jsem v životě uhrál nejvíce titulů, takže nemá cenu zkoušet nic nového a experimentovat a jezdit každé dva týdny na nové místo. Tady jsou turnaje na jaře a na podzim každý týden a když se tu člověku daří, může z toho hodně profitovat (Gengel vyhrál v Šarm aš-Šajchu 10 ze svých 11 singlových titulů na mužském okruhu ITF, pozn. red.).

Dva turnaje v řadě občas někdo vyhraje, ale tři tituly ve třech týdnech, to je skutečná rarita. Jak jste na tom byl se silami a se zdravím?
Vyhrát tři turnaje za sebou je krásné. S tím jsem vůbec nepočítal. Říkal jsem si, že by bylo fajn vyhrát třeba jeden turnaj s tím, že bych se rozehrál k dobrým výkonům. Tohle bylo určitě nad očekávání a jsem moc rád, že se to takhle povedlo. Se silami jsem na tom byl docela dobře. Všechny zápasy, které jsem hrál, trvaly okolo hodiny. Dařilo se mi držet si v klidu servis a to přineslo spoustu ušetřených sil. Díky tomu jsem pak vydržel se silami po celé tři týdny a i jsem dobře regeneroval.

Na prvním turnaji jste neztratil ani set. Před ním jste však letos zaznamenal jen dvě porážky v Dauhá. Cítil jste od začátku turnaje formu? A jaký zápas nebo zápasy byly pro vás nejtěžší?
Na turnaje do Egypta jsem určitě s formou nepřijel. V posledních měsících se mi po všech stránkách moc nedařilo a byl jsem moc rád za to, jak se první turnaj vyvíjel. Měl jsem tam spoustu dobře odehraných zápasů. V prvních kolech jsem se moc neunavil. Nejtěžší utkání pro mě bylo semifinále proti Rusovi Šaripovovi. Zvládl jsem to výborně psychicky i takticky. Hrál jsem zase tak, že jsem neztratil moc sil, a pak jsem to zužitkoval i ve finále, které jsem taky odehrál moc dobře.

Po celý turnaj jste byl velmi dominantní na servisu. Byla tohle hlavní příčina vašeho výborného výkonu nebo ji vidíte jinde?
Určitě je to tak. Měl jsem hodně lehkých gemů na servisu a mockrát jsem si ho na celém turnaji neprohrál. Pomáhalo mi to i po psychické stránce. Když je člověk v pohodě, pak zvládá i složitější momenty mnohem líp. I díky tomu, jak jsem podával, jsem mohl vytvořit na soupeře větší tlak. Nejvíce však mé výsledky přičítám tomu, že jsem na tom byl psychicky dobře.

Na druhém turnaji jste ztratil jediný set ve čtvrtfinále s třiadvacetiletým Britem Emilem Huddem, kdy jste vyhrál až 7:5 v rozhodujícím setu. V čem byl soupeř nebezpečný a byl to nejtěžší mač na turnaji?
Tohle byl jediný zápas, kde jsem trochu ztratil hlavu a také se to hned projevilo na výsledku. Soupeř měřil přes dva metry a jeho největší zbraní byl servis. Bylo extrémně obtížné ho brejknout, musel jsem stát až u plotu a čekat na šanci. Zápas jsem měl dobře rozehraný. První set jsem vyhrál 6:3 a ve druhém setu jsem měl brejk. Ztratil jsem pak ale hlavu, když mě rozhodil rozhodčí, sběrač mi pak špatně podal míč a začal mě štvát i můj soupeř tím, jak jednotvárně podával. Zbytečně jsem si to zkomplikoval a došlo to až do stavu, kdy jsem mohl i prohrát. Ke konci jsem se ještě dokázal zkoncentrovat a vyhrát třetí set 7:5. Tohle byl na druhém turnaji určitě nejtěžší zápas. Po psychické stránce byl asi nejtěžší za celé tři vítězné turnaje.

Většina duelů na druhém turnaji už byla trochu vyrovnanější než na prvním souhlasíte? Čím to bylo?
Ano, na druhém turnaji byly zápasy výsledkově vyrovnanější, ale bylo to dané i tím, že jsem se soustředil především na svůj servis a dal si pozor, abych gem na podání dobře zvládl. Věděl jsem, že soupeř mi dá někdy na returnu čuchnout, a i když byl výsledek někdy o jednom brejku v setu, mělo to pro mě stejnou váhu, jako kdybych vyhrál 6:3, 6:1. Chtěl jsem vyhrát jakýmkoliv způsobem. Pocitově i psychicky to bylo ale na velmi podobné úrovni jako na prvním turnaji.

Jak jste viděl ostatní utkání na turnaji?
První zápasy byly docela lehké, i když to dle výsledku vypadalo vyrovnaněji. V prvním kole jsem měl kvalifikanta, který byl rozehraný, tak jsem ho nechal trochu oťukat, abych zjistil slabiny. Ve druhém kole to bylo podobné. Semifinále proti italskému juniorovi Bondiolimu bylo složitější. Musel jsem nejdřív zjistit, jakou má slabinu a jak je to ještě junior, nebyl tak silný v hlavě. Já byl vyrovnaný a klidný a i díky tomu jsem ho nakonec přehrál.

Ve finále vás čekal talentovaný junior Ojakaar z Estonska. Jakou budoucnost mu věštíte?
Je trochu vyšší, hrál hodně rychle a agresivně, měl výborný servis. Hodně do toho chodil z forhendu, ale věděl jsem, že když se s ním udržím ve výměně, tak se nakonec vyhází. To byl klíč k tomu, abych zápas vyhrál. Taky, jak byl mladý, nebyl úplně vyrovnaný, vztekal se tam a z tohoto pohledu to bylo také jednodušší. Na to, jak je mladý, hraje dobře, ale netroufám si tvrdit, jak bude nebo nebude hrát v budoucnu. To záleží, jak se v dalších letech uchytí.

Na třetím turnaji jsem vnímal, že se na mě všichni chtěli vytáhnout.

Na třetím turnaji jste ztratil také jediný set. Ve druhém kole vám ho sebral Francouz Raynel. Tomu jste ale povolil ve druhém i třetím setu vždy jen po jednom gemu. Co jste tam dělal jinak?
Na třetím turnaji to pro mě byl asi nejtěžší zápas. Začal jsem na něj hrát v prvním setu trochu opatrněji a pomaleji a on mě celou dobu tlačil a tahle hra mu hodně vyhovovala. Set jsem prohrál 5:7 a já si po něm vyměnil raketu. Vzal jsem si trochu tvrdší, abych do toho mohl trochu víc chodit, a zrychlil jsem hru o pět až deset procent. Soupeř najednou přestal stíhat, hra se kompletně obrátila a vyhrál jsem druhý i třetí set 6:1.

Ve čtvrtfinále jste porazil vítěze juniorky na Australian Open Japonce Sakamota. Jaký to byl duel a v čem jste soupeře převýšil?
Na něj jsem byl dobře takticky připravený. Věděl jsem, jak hraje. Má strašně dobrý servis a odzadu do toho pálí jako blázen. Když mu člověk dá čas, tak to zabíjí. Soustředil jsem se na svůj servis a na returnu jsem čekal na šanci. Těch přišlo za zápas překvapivě hodně. Přejel jsem ho i trpělivostí, nehrál jsem mu odzadu žádné krátké míče a on neměl prostor útočit.

Semifinále proti Prihodkovi i finále proti Viskerovi jste odehrál ve velkém stylu. Hrál jste v této fázi pobytu v Egyptě nejlepší tenis?
Výsledkově to bylo jednoduché, ale bylo to podpořeno mým dobrým výkonem. Na všech třech turnajích jsem už od semifinále hrál vždycky moc dobrý tenis. Byl jsem rozehraný a hodně jsem si věřil, že mi to tam bude padat. Soupeřům jsem v uvozovkách nedal šanci, ale tak jednoduché to nebylo. Každý míč i každý gem jsem si musel uhrát sám. Kdyby mi to jen trochu nešlo, bylo by to mnohem složitější.

Byl třetí turnaj v něčem jiný než ty předešlé?
Na třetím turnaji jsem vnímal, že se na mě všichni chtěli vytáhnout. Viděli, že jsem tam vyhrál už dva turnaje v řadě, byli strašně kouslí a cítil jsem, že mě moc chtějí porazit. Šlo o to jim to nedovolit a nedat jim šanci, aby se k tomu dostali. Všechny tři turnaje jsem odehrál dobře v hlavě.

Na čtvrtém turnaji jste po šesti odehraných gemech v prvním kole vzdal Běloborodkovi, kterého jste předtím třikrát porazil. Co se tam přihodilo?
Bohužel se mi během zápasu kompletně zablokovala záda a nemohl jsem se vůbec hnout. Stalo se mi to poprvé v životě a musel jsem vzdát. V Egyptě jsem musel ještě několik dní počkat, abych si vůbec mohl sednout a odletět nakonec domů.

Na turnajích jste hrál i čtyřhru, která je vaší parádní disciplínou, ale vzhledem k úžasným výsledkům ve dvouhře jste pouze jednou postoupil do finále. Jak byste své účinkování ve čtyřhře zhodnotil?
Na turnajích se vždycky snažím hrát i čtyřhru, protože je to pro mě dobrý trénink a dobrá rozehrávka. Mám to ale teď nastavené tak, že dvouhra je pro mě priorita. Ne, že bych se ve čtyřhře nesnažil, ale když člověk prohraje, tak si z toho nic nedělám. Někdy mi to pomáhá i k lepšímu výkonu, ale čtyřhra je na všech úrovních velmi vyrovnaná a je to o pár míčcích. V deblu se mi teď v Egyptě moc nezadařilo, ale nedá se nic dělat. Debla budu hrát i dál.

Byl jste v Šarm aš-Šajchu s někým? Chcete někomu poděkovat za to, že vám pomohl se vrátit takovou sérií výher?
Na první dva turnaje byla se mnou moje přítelkyně, bez které by to tam určitě nebylo takové, jaké to bylo. Podporovala mě každý zápas, fandila za plotem jako blázen a lezla soupeřům na nervy, přiváděla je k šílenství. Na mých výsledcích má velkou zásluhu můj kondiční trenér, klub v Horních Měcholupech, kde trénuju, a můj táta.

Loňská sezóna se vám příliš nevydařila. Ze 43 utkání jste jich vyhrál jen 16, měl jste tam i šňůru 12 porážek. Čemu to přičítáte?
Minulá sezona se bohužel nevyvíjela vůbec dobře. Hned zkraje roku na dvou challengerech v Thajsku, kde jsem postoupil do čtvrtfinále, se mi stala nehoda na skútru. Roztrhl jsem si ruku a narazil nohu. Pak jsem bohužel měsíc nemohl hrát turnaje a dlouho jsem se do toho nemohl dostat. Návrat jsem bohužel uspěchal, snažil se nahrát body a to se mi úplně nepovedlo. Přejížděl jsem z turnaje na turnaj, a proto pak přišla i ta dvanáctizápasová šňůra porážek. Chtěl jsem to urvat přes sílu, ale bohužel takhle to v tenise nejde. Když jsem se z toho dostal, přišlo v létě další zranění, když jsem si propíchnul ruku pod zápěstím, a to byla stopka na dva až tři měsíce. Z toho jsem se dostával v podstatě až do konce roku a dá se říct, že fit jsem až od začátku tohohle roku.

Jak se vám daří a jaké teď máte plány pro letošní rok?
Myslím, že jsem se teď dostal do fáze, do které jsem potřeboval. Jsem v zápasovém tempu, psychicky jsem na tom nejlépe, co jsem kdy byl, natrénováno také mám. Až si teď odpočinu, zase někam vyjedu na turnaj. Plány si už ani nedávám, zbytečně by mě to svazovalo. Budu se snažit hrát co nejlépe to půjde, budu bojovat a uvidíme, jak to dopadne.

A jaký máte nejbližší turnajový program?
Začnu 11. března opět v Egyptě na patnáctkách. Pak jsou tam ještě pětadvacítky. Uvidím, jak tam dlouho vydržím, jestli třeba mezitím nepojedu na chvilku domů. Myslím, že teď nemá smysl pokoušet štěstí někde jinde. Pojedu osvědčenou taktiku tam, kde se mi daří.