V ženském tenise se bojuje až do posledního míčku, říká po premiérovém titulu Samson

Jaké byly první pocity po vašem prvním turnajovém vítězství na ženském okruhu?
Poslední gem jsem otáčela, byla jsem na každý míč hrozně soustředěná a vůbec jsem si v tu chvíli neuvědomovala, že mám mečbol. Hrála jsem ho uvolněně jako každý jiný míč. Povzbudila jsem se pak úplně stejně jako po každém jiném balonu. Uvnitř jsem měla ale velkou radost.

V lednu jste chyběla mezi juniorkami na Australian Open. Počítala jste, že byste do Austrálie jela, kdybyste byla zdravá?
Laura: Určitě. Strašně moc jsem tam chtěla jet, protože to byl jediný grandslam, na kterém jsem v minulém roce chyběla. Dost mě to mrzelo, ale nebyla jsem stoprocentně připravená. Když jsem měla začít dvoufázově trénovat po Vánocích, tak jsem v noci z prvního na druhého ledna onemocněla. Týden jsem ležela v posteli.
David: Bylo to těžké rozhodnutí, ale Laura ještě nebyla fyzicky připravená.

Mrzelo vás to hodně?
David: Bylo smutné, že jsme napsali Áje Kovačkové, že Laura na grandslam nepojede až ve chvíli, kdy byla Ája v Austrálii. Holky byly spolu domluvené na debla.
Laura: To mě moc mrzelo.
David: Že nepojedeme do Austrálie, jsme se rozhodli po diskusi na Spartě s kondičním trenérem panem Pechem a trenérem Danem Filjem. Udělaly se nějaké testy a na jejich základě jsme se rozhodli, že Austrálii vynecháme. Bylo to těžké rozhodnutí.

Zároveň jste se museli rychle rozhodnout, že pojedete na dva ženské turnaje do Monastiru. Jak probíhalo vaše rozhodování?
David: Po konzultaci s koučem Danem Filjem jsme si řekli, že by stálo za to zkusit nějaké ženské turnaje. Tím, že jsme nejeli do Austrálie, tak jsme se domluvili, že to tak uděláme. Jako čtvrtá hráčka juniorského žebříčku má Laura k dispozici nějaké volné karty do hlavní soutěže na turnaje s dotací 15 000 USD. Druhá věc, která tomu nahrála, je fakt, že má Laura 10. března narozeniny a do té doby může odehrát podle pravidel určitý počet turnajů mezi ženami. Od 10. března se bude počet Lauřiných turnajů počítat od nuly. Jako juniorka musí každá hráčka s ženskými turnaji šetřit, ale až do března s nimi Laura šetřit nemusí, protože tohle byl teprve její třetí dospělý turnaj za poslední rok.

Máte za sebou dva turnaje v Monastiru. Na prvním jste postoupila do semifinále, druhý jste vyhrála. Na obou jste dokonce dvakrát potkala stejnou soupeřku. Jak jste se s tím vyrovnala?
Laura: Jak proti Němce Chantal Sauvantové, tak proti Američance Hině Inoueové to byly hrozně těžké zápasy. Trochu jsem s tím i počítala. První duel proti Chantal sice vypadal podle skóre hodně v pohodě (pozn. red.: Laura vyhrála 6:3, 6:1), ale oba zápasy proti ní byly opravdu složité. Na druhém turnaji už jsem věděla, co proti oběma budu hrát, ale proti Chantal to byl těžký zápas na tři sety. Po prohraném prvním setu přišla Němka do toho druhého s jinou taktikou a chvíli mi trvalo, než jsem si na to zvykla. S Američankou to bylo ohledně taktiky trochu snazší. Hrála o dost rychleji, obě jsme do toho dost chodily.
David: Chantal měnila strategii. S Laurou si trochu hrála, v juniorském tenise takové věci nevidíte. Naštěstí to nakonec Laura zvládla.
Laura: I mentálně bylo těžké výhry obhájit. Měla jsem pořád v hlavě, že se soupeřky poučí a bude to těžké.
David: Obě soupeřky byly žebříčkově vysoko postavené a měly daleko větší zkušenosti.

Vy jste loni v srpnu dostala při svém prvním mezinárodním utkání mezi ženami v Přerově dva kanáry od Chorvatky Rističové. Teď jste v Monastiru na obou turnajích dva kanáry naopak nadělovala. Na prvním jste uštědřila těžkou porážku Josy Daemsové z Německa ve druhém kole, na druhém pak Francouzce Alysse Reguerové v kole prvním. Chtěla jste oplatit soupeřkám stejnou mincí svou přerovskou zkušenost? A neměla jste při premiéře v Monastiru trochu obavy? Přece jen, vaše jediná dosavadní zkušenost se ženským tenisem byla hodně trpká…
Laura: Upřímně, měla jsem to trošku v hlavě před úvodním kolem na prvním turnaji. Snažila jsem se na to co nejméně myslet, ale těch myšlenek jsem se úplně nezbavila. Hned jak jsem dohrála zápas ve druhém kole a vyhrála 6:0, 6:0, měla jsem z toho opravdu dobrý pocit. I když mi lidé psali, že jsem jí měla nechat aspoň jeden gem, říkala jsem si, že nemůžu. Zápas v Přerově mě hodně mrzel a chtěla jsem si tu bilanci trochu vylepšit. Mám z těch dvou dvojitých kanárů radost.
David: Někdy to tak je. Minimálně jedna z těch dvou holek si porážku 0:6, 0:6 úplně nezasloužila.
Laura: Daemsová je ještě juniorka a nebyla tak zakouslá. Když hodně prohrávala, tak zbytek zápasu trochu odchodila. Reguerová naopak bojovala celý zápas a fakt se snažila jakkoliv vyhrát aspoň jeden gem, ale někdy se to prostě nepovede.
David: V Přerově hrála s budoucí vítězkou Miou Rističovou a my jsme druhý den měli koupené letenky na juniorské US Open. Laura to měla asi také v hlavě. Hned druhý den ráno jsme letěli do New Yorku po dvou kanárech. Chtěli jsme si to vyzkoušet, ale asi to byla hloupost. Ten zápas asi taky nebyl na dvakrát 0:6, ale takový je tenis a možná to tak mělo být, protože US Open se pak povedlo (pozn. red.: Samson tam postoupila do semifinále).

Máte za sebou první vítězný turnaj. Které utkání na něm bylo nejtěžší ze všech?
Laura: Asi tříseťák proti Chantal Savantové. Bylo to hodně náročné, protože ona fakt zkoušela všechno. Brala si medical timeout a diskutovala tam s rozhodčím. Bylo to hodně těžké i po tenisové stránce, protože často měnila rytmus hry. Hodně těžké bylo i semifinále s Hinou Inoueovou. Hodně foukalo a soupeřka hrála dobře.

Ve finále jste porazila dvaadvacetiletou Němku Selinu Dalovou 6:1, 6:3. Jak moc složité to bylo utkání?
Laura: Za stavu 3:1 jsme hrály hrozně dlouhý gem na jejím servisu. Nakonec jsem ji asi po čtvrt hodině po sedmém brejkbolu brejkla. To mi mentálně hodně pomohlo a snadněji jsem pak dohrála první set. Ona po setu odešla na záchod a na začátku druhé sady začala hrát úplně jinak. V prvním setu spíše držela míček ve hře, do druhé sady nastoupila agresivně. Na začátku setu jsem dotahovala, ale pak se mi za stavu 4:3 podařil brejk. Poté jsem ještě musela otáčet při svém podání stav 15:40.

Všiml jsem si, že soupeřka proměnila pouze čtyři z devatenácti gembolů…
Laura: Selina hrála každý míč jinak a špatně jsem v utkání chytala rytmus. I když měla gembol, dokázala jsem zůstat v klidu a klidně jsem zahrála i winner. Při některých zápasech o skóre přemýšlím, ale tady jsem nad tím, kolik to je, vůbec nepřemýšlela. Soustředila jsem se jen na příští míč a chtěla jsem uhrát co nejlepší výsledek. Byla jsem i klidnější než soupeřka.
David: Zápas trochu postrádal tempo. Soupeřka se pořád po kurtu šourala, bylo to dost zvláštní.

Jediný duel, který jste za čtrnáct dní prohrála, byl v semifinále prvního turnaje s Korejkou Eunhye Lee. Kde vidíte hlavní příčiny prohry 5:7 a 3:6?
Laura: Tam bylo hodně nepříjemné, že jsem hrála čtvrtfinále a semifinále v jeden den, protože v pátek pršelo. Úplně jsem nečekala, že to tak bude. Ve čtvrtfinále jsem vyhrála 7:6, 6:1 a bylo to docela vyrovnané utkání. Pak mi chyběly síly. Lee měla rychlejší čtvrtfinále, ale samozřejmě se nechci vymlouvat.
David: Pořadatelé se s námi moc nemazali, mezi čtvrtfinále a semifinále jsme měli pauzu jen hodinu a půl. Původně jsme si mysleli, že půjdeme hrát až další den.
Laura: Nebyla jsem na ni vůbec připravená.
David: Najednou se tam zjevila ženská, která měla sílu a hrála dobře.
Laura: Dobře jsem začala, vedla jsem 5:2, ale pak mi odešly síly. V Monastiru mi hodně pomáhal servis, ale v tomhle konkrétním zápase to tak nebylo.

Měla jste tam ještě za stavu 5:4 setbol…
Laura: Bohužel mi došly síly, hlavně se to pak projevilo ve druhém setu. A stejně tak mi nešel return. Při výměnách odzadu si troufám říci, že jsem někdy byla i lepší.

Jak vám vyhovovaly podmínky, které panovaly v Monastiru, a o jaké tenisové zbraně jste se mohla opřít?
Laura: Kurty jsou tu hodně dobré. Jsou hned vedle hotelu, vyhovovaly mi i míče. Trochu jsem se tu bála větru, protože občas dost foukalo.
David: Zajímavé je, že tu na obou turnajích foukalo až o víkendu (směje se).
Laura: Mohla jsem se spolehnout na svůj servis. I ve finále jsem si podáním hodně pomáhala.

Odehrála jste teď v Monastiru devět zápasů mezi ženami, jeden turnaj jste vyhrála, na druhém jste postoupila do semifinále. Co si z vaší první větší konfrontace mezi dospělými odnesete?
Laura: Ženský tenis je daleko náročnější na hlavu. I když člověk vede, nesmí polevit, protože soupeřky to nevzdají a bojují do posledního míče. Myslím, že na turnajích vyšší kategorie to bude ještě složitější. V každém případě, abych mohla hrát s těmi nejlepšími, musím na sobě hodně pracovat a zlepšovat se. Musím hodně zapracovat na síle. Vyzkoušela jsem si, jaké to je hrát s tenistkami, které se pohybují okolo 500. místa na světě a které třeba dříve byly i okolo 350. příčky.

Teď váš čeká turnaj s vyšší dotací v tuniském Hammametu, kam jste dostala divokou kartu do hlavní soutěže. Jak se vám podařilo kartu získat?
David: Nevím, jestli to tam chcete psát jako návod (směje se)... My jsme si vzali s sebou i boty na antuku, na turnaj jsme se přihlásili, ale Laura nemá ranking, takže jsme neměli šanci se do hlavní soutěže dostat. Týden nebo deset dní jsem pořád psal přes aplikaci WhatsApp řediteli turnaje a v pátek mi napsal, že Lauře tu divokou kartu dá. Určitě pomohl její juniorský ranking a úspěchy na juniorských turnajích. V rámci ženské tenisové organizace existuje speciální program, který podporuje starty úspěšných juniorek na ženských turnajích. Konečné rozhodnutí ovšem bylo na řediteli turnaje.

Předpokládám, že vedení turnaje v Monastiru a Hammametu je odlišné…
David: Naprosto. Navíc je to na antuce. Upřímně, kdyby se ten turnaj hrál po Lauřiných šestnáctinách, tak vzhledem k omezenému počtu turnajů, na kterých může hrát, na tento turnaj určitě nejedeme. Je to ale odsud 70 kilometrů a taxi stojí pár korun.

Jaký je váš další program?
Laura: Pak pojedeme na juniorský turnaj v Egyptě. A možná pojedeme ještě týden před mými narozeninami na nějaký ženský turnaj. A pak budu zase tvrdě trénovat, není dobré být dlouho jenom na turnajích.