Díky tobě, táto! Sabalenková splnila cíl a má před sebou další mety

Pětadvacetiletá Sabalenková poodhalila loni během jedné epizody série Break Point na Netflixu, že spolu s jejím otcem snili o tom, aby měla běloruská hráčka na svém kontě v pětadvaceti letech pár grandslamových titulů. I proto pro ni byla porážka ve finále loňského US Open natolik bolestivá. Věděla totiž, že v Melbourne bude mít letos v lednu poslední šanci, jak tento cíl splnit (v květnu bude Sabalenkové 26 let, pozn. redakce).

Proč pro ni docílení právě tohoto cíle tolik znamenalo? S tatínkem Sergejem ji pojil úzký vztah, díky němu se dostala k tenisu a prožívala s ním všechny úspěchy i neúspěchy. A to až do roku 2019, kdy náhle v pouhých 43 letech zemřel. Sabalenkové se v tu chvíli rozpadl svět, ale řekla si, že kvůli němu dosáhne všeho, co si společně vytyčili. První metu splnila loni, když se stala světovou jedničkou. Druhou pak letos v Melbourne, když vyhrála druhý grandslamový titul.

„Byl mou největší motivací. Byl pro mě vším. Jsem mu vděčná za všechno, co pro mě udělal. Bez něho bych tu dnes nebyla,“ řekla během tiskové konference Sabalenková, která se nyní po splnění snů, jež měla se svým tatínkem, může posunout dál. „Teď hraju pro svou mamku, sestru a babičky,“ vřele se usmála.

Sabalenková na své cestě za druhým grandslamovým titulem předvedla báječnou jízdu. Turnajem prosvištěla bez ztráty setu a ve finále s Čeng pak neztratila ani jedno podání. K těmto výkonům jí přitom nepomáhaly jen kvalitní výkony, ale zejména uvolněná atmosféra v jejím týmu. Často sociální sítě zaplavovaly momentky, na kterých dělá se svými trenéry a členy týmu skopičiny, čímž uvolňuje napjatou atmosféru.

„Je to o tom, aby se člověk bavil a užíval si celý proces. Děláme společně spoustu šíleností,“ smála se. „Pomáhá mi to pak v tom, že se dokážu na kurtu soustředit. Na dvorci je dostatek stresu, kterému je potřeba čelit. Mimo kurt se tedy snažíme brát vše jednoduše, bavit se.“

Jakmile ale přijde na kurt, stává se z ní v dobrém slova smyslu bestie bez slitování. Ranařka, co jen svým příchodem na kurt dokáže soupeřky zastrašit. Jak to vlastně dělá, že dokáže na kurtu z usměvavé dívčiny se smyslem pro humor udělat nemilosrdný tenisový stroj? „Vlastně je dobře, že mám v sobě dvě osobnosti,“ smála se Sabalenková, která se naučila přepnout svůj mozek do zápasového módu.

„Pokud bych byla mimo kurt stejná jako na dvorci, tak myslím, že bych kolem sebe svůj tým neměla. Myslím, že bych byla sama,“ přiznala. „Zabralo spoustu času, abych na kurtu byla taková, jaká jsem. Abych se dokázala kontrolovat a porozuměla sama sobě. Byla to dlouhá cesta, než se to povedlo.“

I přes obrovský úspěch, kterého před pár hodinami dosáhla, ovšem není čas zahálet. Běloruska si sice vezme kratší volno, ale pak začne usilovně pracovat na tom, aby překonávala další mety. Prozatím byla ve finále grandslamového turnaje třikrát, vždy na tvrdém povrchu. Pevně však věří, že může bojovat o velké tituly i na dalších površích.

„Myslím, že loni jsem prokázala, že jsem schopná hrát na každém povrchu,“ připomněla, že na Roland Garros a ve Wimbledonu byla v semifinále. „Myslím, že když budu pracovat tak jako doposud a budeme na tom stavět, mohu dosáhnout stejných výsledků i na antuce a trávě. Takže budu dál makat a doufám, že se mi letos podaří uspět i na těchto površích,“ dodala světová dvojka.