Turnaj v Marburgu převrátil moji kariéru naruby, popisuje svůj tenisový život Jan Šátral
Když hrál Jan Šátral ještě před rokem turnaje kategorie futures, ostatní čeští tenisté říkali, že na ně nepatří, že má na víc. První polovina loňského roku byla přitom z jeho strany hodně nepodařená. Vše se zlomilo až na konci června na challengeru v německém Marburgu. Tam přitom Šátral vůbec nechtěl jet. Celý turnaj vyhrál, za čtrnáct dní pak premiérově postoupil do hlavní soutěže turnaje ATP v Hamburgu, kde ve třech setech vzdoroval Nicolasi Almagrovi. O pár týdnů později pak po epické bitvě poprvé v kariéře postoupil na US Open do druhého kola grandslamového turnaje. A teď ho čeká premiéra v Davis Cupu.
První turnaj kategorie future Jan Šátral vyhrál až v roce 2013 v Piešťanech, přičemž během turnaje oslavil třiadvacáté narozeniny. Většina hráčů jeho kvalit se prosadila už v podstatně mladším věku. „Neřekl bych, že jsem měl úplně divoké mládí, ale je pravda, že jsem nedával tenisu úplně to, co bych měl. Dlouho mi trvalo, než jsem pochopil, že napůl to dělat nejde,“ popisuje Šátral.
Nebál se objíždět ani exotické destinace. Hrál turnaje v Súdánu, Indonésii nebo Thajsku, pronikavých úspěchů tam však nedosahoval. „Třeba v Súdánu se mi líbilo. Letěli jsme tam spolu s Liborem Salabou. On byl tehdy na Štvanici krátce, moc jsme se neznali a najednou jsme spolu po měsíci letěli do Súdánu. Pamatuju si, že jsme měli peníze jen na kartách, hotovost jsme žádnou neměli. Museli jsme si peníze půjčovat, protože banky začaly fungovat až za čtyři dny. Pak za námi pořád všichni chodili, že jim dlužíme peníze. Rád na to ale vzpomínám,“ vyprávěl šestadvacetiletý hráč I. ČLTK Praha.
I přes občasné cesty do daleka se snažil Šátral hrát všechny futury, které se hrály na území Česka a Slovenska. Co se týká finanční stránky věci, ani úspěchy na futurech totiž hráčům nepřinášejí tučné zisky. „Když člověk hraje futury, je to složité. Teď už se dotace na futurech tedy trochu zvedly (pozn. aut.: nejnižší dotace na futurech byla navýšena z 10 000 USD na 15 000 USD), ale pořád je to hodně těžké. Člověk prakticky nemůže být na těchto turnajích v plusu. Jediná šance je vyhrát nebo být alespoň ve finále, ale to se ten turnaj musí hrát v Česku. Jinde ani to nestačí. Musel jsem hrát hodně ligy, kde jsem si přivydělával, abych mohl hrát turnaje,“ vzpomínal na dobu, kdy musel otáčet každou korunu.
Šátral vyhrál celkem osm turnajů kategorie futures a postupně začal stále víc hrát challengery. Sedmkrát se mu podařilo postoupit do čtvrtfinále, ale ve všech sedmi případech odcházel z kurtu jako poražený. Skoro se zdálo, že jde o psychickou záležitost. „Myslím, že to tak nebylo. Na prvních turnajích, kdy jsem postoupil do čtvrtfinále, jsem musel hrát ještě kvalifikaci, takže jsem po čtyřech či pěti zápasech byl unavený. Pak jsem už hrál rovnou hlavní soutěž, ale zase jsem dostal do čtvrtfinále těžkého soupeře jako Dudi Selu nebo Pabla Carreňo-Bustu. První čtvrtfinále, ve kterém jsem byl favorit a které jsem měl vyhrát, jsem vyhrál,“ vrátil se svěřenec trenéra Daniela Lustiga k loňskému turnaji v německém Marburgu, kde slavně zvítězil a po nepodařené první polovině sezóny se odrazil k lepším zítřkům.
„To byl pro mě zlomový turnaj celé kariéry. Vypadávaly mně brzo skoro všechny body na žebříčku a do hlavní soutěže jsem se dostal na poslední chvíli. Hrálo se navíc těsně po Wimbledonu a vůbec jsem tam ani nechtěl jet. Na antuce jsem po Wimbledonu potrénoval jen jednou asi půl hodiny a jeli jsme do Marburgu. Jeli jsme tam s tím, že je to kousek a když prohraju v prvním kole, tak prostě hned pojedeme domů," popisoval.
Události však nabraly úplně jiný spád. Klíčovou roli sehrálo hned úvodní kolo, kde se tehdy 269. hráč světového žebříčku utkal s Němcem Tobiasem Kamkem, který byl ještě nedávno v první stovce. „To byl pro mě určitě těžký los a myslím, že tahle výhra mě hodně nakopla a dost změnila i vývoj sezóny a možná i celé kariéry,“ hodnotil Šátral, který postupně na turnaji porazil ještě Francouze Michona, Bulhara Kuzmanova, Němce Brandse a před zraky svého otce ve finále i Argentince Trungellitiho. Poté vyhrál ještě štědře dotovaný challenger v Římě a dostal se mezi 140 nejlepších hráčů světa.
První kvalifikaci grandslamu hrál Šátral už v srpnu roku 2015 v New Yorku a se Švédem etiopského původu Eliasem Ymerem uhrál pouhé tři gemy. „Ten výsledek nebyl úplně optimální. Jel jsem tam s tím, že jsem si nebyl úplně jistý, zda mám v té kvalifikaci co dělat. Byl jsem najednou na obrovském turnaji, kde všechno fungovalo úplně jinak. Starala se o mě spousta lidí a byl jsem z toho hodně vykulený. Teď už se na podobné turnaje naopak těším a to pohodlí je mi příjemné,“ popisuje svou první zkušenost z turnajů velké čtyřky.
Kvalifikaci na US Open si zopakoval o rok později a už s úplně jiným výsledkem. „Odehrál jsem ji strašně dobře. Možná šlo vůbec o šest mých nejlepších setů. Pak to ale na mě v hlavní soutěži dolehlo. Dostal jsem do prvního kola Američana Mackenzieho McDonalda a všichni mi říkali, že je to dobrý los a že bych ho měl využít. Hrál jsem ale první hlavní soutěž na grandslamu v životě a proti Američanovi, kterému tam hodně fandili. První dva sety to bylo z mé strany špatné a pak jsem si řekl, že tam musím nechat všechno, protože je to možná naposledy v životě. Ve třetím setu měl McDonald nějaké brejkboly a mohlo to být klidně 3:0 na sety, ale takový je tenis. Najednou se to otočilo. Když jsem ho brejkl ve čtvrtém setu, najednou jsem byl hodně nahoře a on hodně dole a cítil jsem, že už bych to měl zvládnout,“ popisoval Šátral velký obrat. Skvělý výkon předvedl český tenista na kurtu Arthura Ashe i ve druhém kole, ale na desátého nasazeného Gaela Monfilse to nestačilo.
Letos v Austrálii v kvalifikaci grandslamu dokráčel až do finále, tam však nestačil na Luca Vanniho, který pak v 1. kole vzdal po prvním setu Tomáši Berdychovi. „Zrovna s Vannim to nebyl úplně dobrý zápas. Hrálo se ve velkém větru. On má hru založenou na servisu a v tom větru podával dobře. Udržel chladnou hlavu v koncovce a pomáhal si servisem. Já jsem taky nehrál úplně nejlíp ani ty dva zápasy předtím. S Giannessim jsem prohrával v tiebreaku prvního setu 3:6 a otočil jsem to. Ve druhém jsem hrál s Učijamou, který mě mlel strašně. Vedl ve třetím setu 5:4 a podával a v tu chvíli začalo pršet. Jsem přesvědčený o tom, že kdyby nezačalo pršet, ani bych to finále kvaldy nehrál,“ sebekriticky říkal český hráč.
Před Davis cupem ladil Šátral formu na Havaji, kde hrál challenger na nejkrásnějším z Havajských ostrovů Mauí. „Docela mi to tam sedělo. Povrch mi vyhovoval, trochu tam foukalo, ale to je v těchto destinacích normální. Sice jsem prohrál v prvním kole (pozn. aut.: s Američanem Kruegerem 5:7 ve třetím setu), ale nechal jsem tam všechno a cítím se určitě líp, než jsem se předtím cítil tady v Melbourne,“ vykládal o své poslední přípravě před Davis Cupem.
Ve čtyřhře Šátral rád nastupuje s Romanem Jebavým. Vyhráli spolu dva challengery v Popradě a v Banja Luce. „Bavili jsme se s Romanem dřív, že by bylo fajn, kdybychom spolu jednou byli na Davis Cupu. Určitě bych s ním klidně šel hrát. Hraje se nám spolu dobře, známe se a dobře se doplňujeme. I když jsme teď v poslední době spolu moc často nehráli, tak myslím, že bychom ostudu neudělali.“
Šátralovou přítelkyni je Denisa Allertová, sedmá nejlepší Češka na světovém žebříčku, která byla loni 55. na světě. „S Denisou tenis nehrajeme, pinkli jsme si dvakrát nebo třikrát. Když jsme doma v Praze, každý máme svůj program. Ráno se rozejdeme, Denisa na Neridé a já na Štvanici. Je to jako bychom šli každý do jiné práce. Večer se sejdeme, ale o tenise se už nebavíme. Na turnajích je to ale trochu o něčem jiném, třeba na grandslamech už ten tenis řešíme trošku víc. Denisa většinou přijede, když já už mám zápasy a je tam víc času to probírat. Snažíme se to ale nepřehánět. Spíše se podporujeme,“ popsal tenisový vztah.
V Melbourne si Jan Šátral splní další tenisový sen. V Kooyong Lawn Tennis Clubu bude debutovat v Davisově poháru.
