Po roce v Melbourne s většími ambicemi. Ale nechci, aby mě to zbytečně svazovalo, přiznala B. Fruhvirtová

Huleová má za sebou úspěšnou tenisovou kariéru na americké univerzitě. I když je jí už čtyřiadvacet, do kolotoče profesionálního tenisu naskočila teprve předloni v září. Co jste si o ní zjistila?
Moc informací jsem si o ní nezjišťovala, protože u těchhle hráček je to spíš o mně. Musím se soustředit sama na sebe a na to, jak hraju já. Nic speciálního jsem o soupeřce nevěděla.

Prvních pět míčků zápasu jste prohrála. Neznervóznělo vás to trochu?
Občas se stane, že do toho nějaké hráčky vlítnou a hodně se rozjedou, ale říkala jsem si, že ty chyby od ní určitě přijdou.

Loni jste hrála na stejném kurtu, 1573 Areně, s Ukrajinkou Snigurovou. Po prvním prohraném setu jste v tom druhém prohrávala 1:5 a zápas jste otočila. Teď jste vedla 6:4 a 5:1 a soupeřka dokázala odvrátit dva mečboly a snížit až na 4:5. Neprobleská vám vzpomínka na loňský zápas, jestli by se vše nemohlo opakovat v opačném gardu?
Přiznávám se, že jsem si na tu situaci vzpomněla, ale v tom posledním gemu jsem si hodně věřila, že už to dokážu doservírovat.

Hrála jste na hodně větrném kurtu. Jak velké problémy vám to dělá?
Vítr byl tady v Melbourne v posledních dvou dnech, kdy jsem tu trénovala, daleko větší. Byla jsem na to připravená, ale samozřejmě to bylo nepříjemné. Místy jsem zahrála míček, který by šel do kurtu, ale vítr mi ho odvál mimo. S takovými okolnostmi ale člověk musí počítat a vyrovnat se s tím. Přišlo mi, že tady vítr funguje trochu odlišně než jinde, ale to na věci nic nemění.

Stejně jako loni jste letos odstartovala na turnaji WTA v Aucklandu. Loni jste ale odehrála na turnaji jen jeden zápas, letos čtyři. Je to znát na vaší rozehranosti?
Loni jsem obdržela divokou kartu do hlavní soutěže, ale dostala jsem Leylah Fernandezovou a z turnaje poměrně rychle vyletěla. Ani jsem se nestačila nějak rozehrát. Letos se mi to celkem povedlo. Rozehrála jsem se v kvalifikaci a bylo fajn, že jsem si mohla zahrát více zápasů.

„Očekávám od sebe víc než minulý rok, ale nechci, aby mě to zbytečně svazovalo,“ říká Brenda Fruhvirtová

Ve druhém kole jste vypadla s Coco Gauffovou. Co vám tento zápas řekl? První set byl docela vyrovnaný, ve druhém už se to moc nepovedlo…
Ten zápas mi dal určitě hodně, protože si myslím, že je důležité hrát s top hráčkami světa a vědět, že proti nim můžete v pohodě hrát. Nastoupila jsem do zápasu dobře, ale pak jsem tam bojovala s nějakými zdravotními potížemi, takže to pak vypadalo tak, jak to vypadalo. Je to samozřejmě velmi kvalitní hráčka.

Loni jste v kvalifikaci tady v Melbourne určitě nepatřila mezi favoritky. Letos je to trochu jiné. Připouštíte si trochu ten tlak, nebo to vůbec neřešíte?
Loni to byl můj první grandslam, takže jsem tu hrála bez jakéhokoliv tlaku a říkala si, že buď zahraju dobře nebo ne. Tenhle rok už jsem se, myslím, někam posunula, takže od sebe očekávám určitě víc než minulý rok, ale nechci, aby mě to zbytečně svazovalo. Každá hráčka se tu snaží hrát nejlépe, jak umí, a je jedno, jestli je to hlavní soutěž nebo kvalifikace. I já tu chci samozřejmě předvést maximum. Uvidíme, jak se mi to povede.

V Melbourne jste v roce 2023 předvedla v kvalifikaci tři dechberoucí zápasy, plné velkých obratů. Máte v sobě, že je Australian Open pro vás takový magický turnaj? Těšila jste se sem hodně? Nebo máte radši jiné grandslamy?
Určitě je to tady můj nejoblíbenější grandslam. Jak ten turnaj samotný, tak organizace a další věci okolo. Je to tu fakt skvělé a myslím, že je to můj nejoblíbenější turnaj vůbec. Hodně jsem se sem těšila a mám na něj jen dobré vzpomínky.

Loni jste zakončila sezonu tak, že jste možná ani nechtěla, aby vůbec skončila. Jaké to vlastně bylo? Říkal vám třeba táta, abyste na chvilku zapomněla na tenis a odpočinula si nebo jste měla trochu strach, abyste o tu skvělou formu nepřišla? Jak jste to období od posledního turnaje v Jižní Americe až po odjezd do Austrálie strávila?
Já jsem neměla úplně na výběr, protože jak mám možnost hrát jen omezený počet turnajů, tak už jsem pak nic hrát nemohla. Bylo určitě fajn skončit sezonu vyhraným turnajem. Pak jsem se připravovala na novou sezonu v Americe na Floridě, i když jsem druhou polovinu přípravy byla nemocná, takže jsem nemohla vůbec nic dělat. Do Aucklandu jsem přiletěla v podstatě bez tréninku a do poslední chvíle jsem nevěděla, jestli do turnaje nastoupím nebo ne. Bylo to fakt nic moc.