Jednou jsem trefil strom a skrečovali mi zápas, vzpomíná talentovaný bouřlivák Bolardt

Váš dědeček byl v roce 1980 u triumfu československého týmu v Davisově poháru. V týmu tehdy plnil roli nehrajícího kapitána. Určitě jste od něj v dětství slýchával nejrůznější historky. Můžete se s námi o nějakou podělit?
S dědou jsme se o Davis Cupu nikdy moc nebavili, ale jednu historku jsem si od něj stejně vyslechl. Byla z finále proti Itálii. Tehdy k prvnímu utkání nastupoval Tomáš Šmíd proti Panattovi. Šmíd prohrával 0:2 na sety a musel odejít do šatny, protože měl střevní problémy. Děda říkal, že šel do šatny vyklepat gatě. Po návratu vyhrál tři sety v řadě a zařídil tím první bod.

Navíc váš otec je tenisový trenér. Bylo tedy už od vašeho narození jasno, že z vás bude tenista nebo jste se věnoval i jiným sportům?
Od malička mě rodiče táhli ke sportu. Začal jsem naráz s fotbalem i tenisem. Fotbal jsem hrál na Kladně a tenis jsem chodil pinkat s mojí maminkou na Buštěhrad. Oba sporty jsem začal hrát zhruba v pěti letech.

Co nakonec převážilo ve prospěch tenisu?
Přestěhovali jsme se na Zbraslav, kde jsem hrál fotbal i tenis. Tam mě začal trénovat můj táta. Oba sporty mě bavily stejně, ale tenis jsem prostě měl v krvi. Navíc jsem dostával dobré nabídky do nejlepších klubů. Začal jsem se tedy více věnovat tenisu a na fotbal mi už nezbývalo moc času. V deseti letech jsem se, po dlouhém váhání, rozhodl pro tenis a přestal jsem hrát fotbal. Občas si, ale rád zajdu zakopat s kamarády.

V loňské sezoně jste hrál čtyřikrát hlavní soutěž turnaje Futures, na Pardubické juniorce jste uhrál semifinále a také jste se dostal na světový žebříček ve čtyřhře. Jak tedy celkově hodnotíte sezónu 2016?
Sezonu jsem si představoval trochu lépe než nakonec dopadla. Měl jsem ambice uhrát nějaké body do singlového žebříčku ATP a také vyhrát Pardubickou juniorku. Bohužel jsem se týden před ní zranil a už jsem ani nedoufal ve svoji účast. Nakonec jsem se dal nějak dohromady, ale dva dny trénování před turnajem stačily pouze na semifinále. Turnaje Futures nevyšly podle mých představ.

Závěr sezony jste dohrával se zraněním pravého lokte. Jak jste na tom po zdravotní stránce nyní?
Loket mě trápil dlouho dobu, v podstatě většinu sezony, ale nyní už je snad všechno v pořádku a snažím se dostat do lepší formy než předtím. 

V závěru loňské sezóny jste vyměnil svého trenéra. Na místo Tomáše Lašáka jste angažoval Josefa Čiháka. Co vás k této změně vedlo a jak jste zatím s vaší spoluprácí spokojený?
Tomáš Lašák mi dal v dorostu spoustu dobrých věcí, ale myslím si, že nám časem ubýval vzájemný respekt. Proto jsem se zeptal vedení Sparty, jestli by tu byla možnost trénovat se zkušenějším trenérem Čihákem. Vedení mi vyhovělo a tak spolu od konce listopadu trénujeme. Pan Čihák je přísný, ale velice vstřícný trenér. Mám k němu velký respekt. Společné tréninky mají velkou úroveň. Doufám, že mě dostane do světové špičky.

Trénujete na dvorcích pražské Sparty, kde v průběhu celého roku trénují nejlepší čeští tenisté. Měl jste možnost si s nimi zahrát nějaký sparing nebo trénink?
Jednou jsem trénoval s Radkem Štěpánkem. Byl to velice náročný trénink, ale byla to skvělá zkušenost. Jinak hraju spíše s děvčaty, například s Kájou Plíškovou, Bárou Strýcovou nebo Kateřinou Siniakovou.

Mezi hráči a tenisovými fanoušky jste znám svým impulzivním chováním na dvorci. Házení raketou, ostré nadávky a varování od rozhodčích bývají ve vašich zápasech na denním pořádku. Je to něco, co k vaší hře patří a nechcete to měnit nebo se s tím snažíte něco dělat?
Tohle se se mnou vleče už od samých začátků mé kariéry. Mojí pověsti to určitě nepomáhá a snažím se s tím něco dělat. Na mezinárodních turnajích už jsem v klidu, ale na těch českých mi občas nějaká ta nadávka ujede. Házení raketou jsem také dost omezil. Jinak k mému tenisu emoce prostě patří, jen by to chtělo, aby byly spíše pozitivní.

Bylo vám někdy kvůli chování na dvorci skrečováno utkání?
Jednou ano, stalo se tak na mistrovství České republiky starších žáků v roce 2012.

Co se tehdy stalo?
Hrál jsem tam osmifinále s Markem Pašaličem. Za stavu 4:4 v prvním setu jsem měl výhodu na 5:4 a soupeř zahrál míč do autu. Jenže nakonec se ukázalo, že stopa byla dobrá a rozhodčí nařídil opakování výměny. Následně jsem ten míč prohrál. Ve vzteku jsem vystřelil míč do stromu. Hlavní rozhodčí mi za to dal napomenutí, jenže u kurtu stál i vrchní rozhodčí celého turnaje a ten šel hned za hlavním a říkal: „Žádné napomenutí, tohle je skreč!“. Do dneška nechápu proč mi to utkání skrečoval. Možná to bylo odněkud nařízené nebo se prostě rozhodčí jen špatně vyspal, nevím.

Na oficiálních stránkách Českého tenisového svazu stojí, že jste byl diskvalifikován za nekontrolovatelné odpálení míče mezi diváky u dvorce. Co si o tom myslíte?
To je naprostá kravina. Byla tam u toho i moje máma a viděla to úplně stejně jako já. Museli to nějak vysvětlit, přece by nenapsali skreč z důvodu trefení stromu (smích).  

Váš kamarád a deblový parťák Michael Vrbenský, se díky dobrému juniorskému žebříčku dostal na juniorku Australian Open, kde uhrál dvě kola. Sledoval jste jeho cestu turnajem a měl jste s ním už možnost hovořit?
Ano, sledoval jsem jak se mu v Austrálii dařilo. Dvě vyhraná kola jsou podle mě super a věřím, že na příštím grandslamu dojde ještě dál. Zatím jsme se neviděli, ale určitě mi řekne jaké to tam bylo.

Michal jezdil v loňské sezoně převážně mezinárodní juniorské turnaje, zatímco vy jste se rozhodl zvolit zcela opačnou strategii a jezdil jste výhradně mužské turnaje. Můžete nám říct, proč jste se tak rozhodl?
Většina hráčů už posledním rokem dorostu jezdí spíše turnaje dospělých. Proč ztrácet čas na juniorských turnajích, když mohu nabírat zkušenosti mezi dospělými. Tam už je to úplně jiný tenis.

Jak už jsme zmínili, vy na svůj první ATP bod stále čekáte. Cíl pro sezónu 2017 je tedy asi jasný, že?
Ano, zisk prvního bodu je určitě priorita, ale moje cíle a očekávání jsou celkově větší než před loňskou sezonou. Rád bych proplul žebříčkem někam vysoko.

Letošní sezonu jste zahájil na halovém mistrovství České republiky, kde však k vám los moc přívětivý nebyl. Hned do prvního kola jste dostal Lukáš Rosola, kterému jste podlehl po výsledku 2:6 a 3:6. Jak se vám proti němu hrálo?
S Lukášem se dennodenně potkávám na Spartě, ale ještě jsem neměl tu možnost si s ním zahrát. Vyšlo to až teď na republice. Hrál jsem svoji hru a musím se pochválit, protože z mé strany to byl velice solidní výkon a ukázal jsem, že tenis hrát umím.

Jaké jsou vaše plány na začátek letošní sezony? Uvažujete o nějaké cestě za turnajem do ciziny?
Momentálně nejsem nikam přihlášený. Chci teď pořádně potrénovat, abych se dostal do dobré formy a pak někde uhrál něco slušného. Poté bych určitě někam rád vyjel, ale žádné konkrétní plány zatím nemám.

Je vám teprve osmnáct let, ale přesto za sebou máte ostré zápasy s kvalitními hráči jako je Petr Michnev, Jan Mertl nebo posledně jmenovaný Lukáš Rosol. Jaké jsou ve vaší hře největší rozdíly, které vás od těchto hráčů ještě dělí?
Všichni tito hráči hrají útočně a hodně staví na svém podání. Já se také snažím hrát útočně a nenechávám soupeři žádný bod zadarmo. Myslím si, že hrou bych na ně už měl, ale určitě mi ještě chybí zkušenosti. V létě jsem s Petrem Michnevem ukázal, že takové hráče umím přehrát, akorát je škoda, že mi to vydrželo jen set a půl.