Pojede Voráčová na grandslam? Brzy bych se to měla dozvědět, říká deblistka

Renato, jak se máte? Od konce října, kdy jste startovala v Bratislavě, jsme vás na turnajích WTA nebo ITF neviděli…
Na turnajích WTA a ITF jsem skutečně hrála naposledy v Bratislavě, ale teď jsem odehrála turnaj UTR v anglickém Norwichi, dotovaný 25 tisíci dolary. A hrála jsem tam dokonce dvouhru. Docela jsem si zahrála, podařilo se mi postoupit až do finále. Hrály jsme nejdříve ve skupinách, odkud jsem postoupila do semifinále a pak i do finále. Nabídky na tyhle turnaje jsem měla už delší dobu a původně jsem měla hrát někde jinde mimo Anglii, ale nakonec jsem se dostala až do Norwiche. Chtěla jsem si to vyzkoušet a hrálo se mi tam výborně. Byla jsem příjemně překvapená, ale dost jsem na to trénovala.

A co další turnaje?
Plánovala jsem Trnavu, ale Radka Zelníčková, se kterou jsem měla hrát, dostala covid, takže jsem tam nakonec nehrála. Teď už vyloženě čekám, jestli dostanu divokou kartu na Australian Open.

Tu divokou kartu vám organizátoři slíbili poté, co jste musela Austrálii opustit, aniž byste zasáhla do turnaje?
Neřekla bych slíbili, ale tehdy mi tuto možnost navrhli. Podala jsem si nyní oficiální žádost o kartu, ale ještě nemám od organizátorů žádné vyjádření. Pokud bych kartu nedostala, do Austrálie bych nejela a zahrála bych si začátkem roku jiný turnaj. Letos už nejspíš hrát žádný nebudu, maximálně nějaký UTR turnaj, abych se udržela v kondici.

Zlepšuje se váš zdravotní stav?
Můj zdravotní stav už je lepší. Nemohla jsem moc trénovat, protože po zátěži jsem měla problémy. Jsem na tom lépe než můj trenér (Libor Šubert – pozn. red.), který má po nehodě větší následky. Hodně ho omezují. Já jsem musela po nehodě hodně investovat do rehabilitací a byla jsem i na rekondičním pobytu ve Španělsku. Dlouho jsem se nemohla dát do pořádku, tak jsem tam musela jet.

Od vaší nehody v mexické Méridě uplynulo už skoro deset měsíců. Po nehodě při transportu na kurty jste měla havárii a z turnaje jste se musela odhlásit. Dokázala byste popsat okolnosti?
Jeli jsme ráno oficiálním transportem na kurty spolu s dalšími hráčkami a trenéry a také v dodávce cestovalo několik lidí z WTA. Dohromady nás bylo možná sedmnáct. Byl tam docela nedostatek místa, bágly jsme měli všude možně na sobě, abychom se tam všichni vešli. Já jsem spolu se svým trenérem a s trenérem švédské tenistky Rebeky Petersonové seděla vzadu na sedadlech, které byly vyvýšené. Auto mělo nehodu a my tři jsme to odnesli nejvíc, protože jsme si dali pořádnou ránu hlavou o strop. Museli jsme do nemocnice.

Co se dělo tam?
Vedení nám slíbilo, že zajistí, aby naše vyšetření v nemocnici proběhlo zdarma. Chtěla jsem si být hlavně jistá, že nemám nic zlomeného a že nehrozí nějaké komplikace. Abych se od lékaře dozvěděla, jak moje vyšetření dopadlo, musela jsem mu zaplatit, ale to jsem považovala za nejmenší problém. Musela jsem se odhlásit z turnaje, protože ve stavu, v jakém jsem byla, jsem nemohla nastoupit.

Byla jste v kontaktu s WTA? Jak jste byla spokojena s tím, jak se vedení WTA k problému postavilo?
Ano, byla to akce, která spadala pod WTA, ale organizátorem turnaje byl Octagon. Na základě mého apelu pak kontaktovala WTA organizátora té akce. S tím, jak byl celý incident vyšetřován, nesouhlasím. WTA vyslechla jen své zaměstnance, kteří v dodávce byli, a pak řidiče, který uvedl, že jel rychlostí 20 km/h. To je naprostý nesmysl. Mám přitom vyjádření od hráček a dalších lidí, kteří v dodávce cestovali, že to bylo úplně jinak a že podmínky neodpovídaly bezpečnostním standardům. Měly jsme na sobě zavazadla a řidič řídil velmi nebezpečně. Bojuju za to, aby se řekla pravda. Koncem listopadu jsem psala do WTA naposledy a stále čekám na odpověď. Komunikace s nimi je velmi složitá. Mám ale informace od dalších hráček, které cestovaly v dodávce, že také chtějí, aby byly okolnosti naší havárie prošetřeny. Vedení WTA má ode mne kontakty na řadu lidí, kteří jeli v dodávce, ale nikdo z hráček či trenérů nebyl vyslechnut.

Čekala jste, že budete mít více zastání?
Myslela jsem si, že mi pomůžou víc, ale zdá se mi, že to zranění, které jsem měla já, můj trenér a ještě tam s námi byl jiný trenér, a vůbec jak tam fungoval transport, nebylo úplně prošetřeno. Na transport tam byly velké stížnosti a bylo obrovské štěstí, že se nestalo něco horšího. Může se samozřejmě stát cokoliv, ale tady se tomu šlo hodně naproti. Doprava na podobných akcích by měla být na dobré úrovni a tady to nebylo.

Řešila jste situaci i s dalšími tenistkami?
Po akci jsem se bavila i s ostatními hráčkami, jak to cítily ony. Můj pocit mohl být zkreslený mou vlastní zkušeností, ale zjistila jsem, že jedna hráčka si na transport stěžovala už od prvního dne, protože se jí zdálo, že řidiči řídili velmi nebezpečně. Já sama jsem měla zkušenost, že řidiči byli neustále na mobilu a vozili nás v dodávkách, které byly přeplněné taškami. Myslím, že to neodpovídalo důležitosti turnaje a měli jsme velké štěstí, že se nestalo nic horšího.

Domluvila jste se s WTA na nějakých kompenzacích?
Vůbec na ničem jsme se nedomluvili. WTA to prošetřilo tak, že neshledali, že se z jejich strany stala nějaká chyba. Víceméně mi přišlo, že stojí za tím řidičem a za turnajem. Pořád apeluji na to, aby se to detailně prošetřilo. Nesouhlasím s přístupem, jak se k tomu WTA postavila. Čekám na zpětnou vazbu, ale je to velmi těžké. Stalo se mi to v únoru a čekala jsem několik měsíců, než se mi vůbec někdo z WTA ozval. Po několika urgencích a mailech se mi ozvali až po několika měsících. Je smutné, že pro ně nejsou hráčky priorita.

Nedávno bylo finále WTA v Cancúnu. Tam si na přístup WTA stěžovaly prakticky všechny účastnice. Vadil jim hlavně nedostatek komunikace a informací…
Když jsem sledovala, co se děje, vcítila jsem se do jejich situace. Tohle jsou navíc hráčky, které jsou nejvíc vidět. Zažívaly něco podobného jako já. Nikdo se neozve, nikdo nekomunikuje. Alespoň věřím, že to, že se takto ozvu, pomůže ostatním. Nedělám to kvůli sobě, ale proto, aby se podobná situace neopakovala. Třeba na mého trenéra se nikdo nezeptal. Tomu vystřelují bolesti až do ruky. Trne mu ruka a od té nehody se to nezlepšilo.

Zažila jste někdy podobně nezodpovědný transport jako v Méridě?
Určitě jsem zažila, že to ne vždycky bylo výborné, ale nikdy se nic nestalo. Musím říci, že tam byly problémy na denním pořádku. Viděla jsem tam i nehody na parkovišti. Vůbec nevím, kdo nás vozil. Očekávala bych, že nás budou vozit lidé, kteří mají s řízením nějaké zkušenosti. K incidentu nebyla ani přivolaná policie, takže ani nevíme, jestli byl řidič čistý. To mi na tom nejvíc vadí. Ředitel turnaje se přede mnou celou dobu skrýval. Jen mi vzkázal, že mi zaplatil hotelový pokoj až do konce mého pobytu.

V současné době jste po deseti měsících „řešení problému“ už všechno vzdala, nebo pořád tuto situaci s někým řešíte?
Určitě nevzdala. Komunikuji i s ostatními hráčkami a ty mě spíš podporují, abych to nevzdávala, protože ani ony nejsou spokojené s tím, jak WTA komunikuje. Cítím, že chtějí i nějakou změnu. Myslím, že je to jediný způsob, jak to změnit. Musíme vytvořit nějaký tlak na naši organizaci, aby se věci změnily. Takovéto jednání není možné, i lidsky pro mě bylo chování organizátorů šokující.

Vy jste se tehdy nemohla turnaje zúčastnit a musela jste se z něj odhlásit…
Je to tak. Byla jsem v ten moment ráda, že jsem celá. Měla jsem strach, že to bude mnohem horší, a pak jsem tam ještě musela pár dní pobýt, kdybychom měli nějaké komplikace. Chtěla jsem ale odtud co nejdříve zmizet, a jakmile jsem dosedla v Praze, hned jsme jeli do nemocnice k panu profesoru Kolářovi. Jemu věřím nejvíce a chtěla jsem přesně vědět, jak na tom jsem. I když jsem neměla nic zlomeného, potřebovala jsem mít jistotu, co se se mnou děje.

S kým z hráček jste tuto kauzu probírala? I s někým z osmičlenného hráčského výboru při WTA?
To jsem řešila už na místě, ale přijde mi, že náš výbor nemá takové slovo, jaké by mohl mít. Pořád je tam nad ním WTA a pokud vám něco neschválí, tak se to nikam dál neposune. Byly tam dokonce dvě hráčky z toho výboru. Sloane Stephensová o tom nejdříve vůbec nevěděla, ona se to dozvěděla až po třech dnech, když mě potkala s límcem na krku a ptala se mě, co se stalo. Druhá pak byl Magda Linetteová, se kterou jsem byla v kontaktu a byla to jedna z mála hráček, která měla zájem o vyřešení celé věci. Ptala se mě, jak se mi daří a jak pokračuje moje léčba. Podporovala mě, z lidského hlediska to bylo velmi příjemné. Ony mohou poukázat na nějaký problém, ale nemohou nic změnit. Záleží pak na vedení WTA, jestli se tím chce zabývat, nebo ne.

Nyní čekáte, zda obdržíte divokou kartu na Australian Open? Tu vám nabídl ředitel turnaje Craig Tiley poté, co jste v roce 2022 musela narychlo opustit Austrálii kvůli Djokovičově aféře. Stejně jako on jste nebyla očkovaná, a i když vás původně Australané do země pustili, nakonec vás odvezli do detenčního zařízení a ze země vás vyhostili. Proč jste o divokou kartu nepožádala loni?
Už loni jsem zvažovala, zda do Austrálie pojedu, ale potom všem mi docela dlouho trvalo, než jsem se z toho psychicky vzpamatovala. Nebyla jsem si úplně jistá. Tím, jak teď pokročila doba, jsem na tom mnohem lépe, co se týká fyzického i psychického stavu, a říkala jsem si, že by bylo fajn zakončit tu Austrálii na kurtu, abych měla lepší vzpomínky než na okolnosti, které se mi tam naposledy přihodily. Buď mi kartu dají, nebo ne. Já to samozřejmě neovlivním.

Probíhá aktuálně s vedením turnaje nějaká komunikace?
Sama bych potřebovala vědět, jak na tom jsem. I kvůli tomu, abych se mohla případně domluvit s nějakou partnerkou a udělat si program na leden, zařídit si letenky a podobně. Pár holek jsem informovala. Z Austrálie mi zatím napsali, že se o divokých kartách jedná a v nejbližší době bude znám výsledek.

Před tím, než jste byla v Melbourne zavřená do detenčního zařízení a následně jste spolu s Novakem Djokovičem museli oba zemi opustit, protože jste nebyli očkovaní proti Covidu-19, jste měla k Austrálii docela pozitivní vztah, mám pravdu?
Určitě ano. Austrálie je strašně daleko a fakt trvá, než tam dojedete. To je na ní asi to nejnáročnější. Ale to je jediný problém. Austrálie je pěkná země, jsou tam vstřícní lidé. I před covidem jsem vnímala tamní organizaci jako špičkovou, byla na velmi vysoké úrovni. Ten covid to trochu zhoršil. Už v roce 2021 jsme byli zavření v hotelech, kde jsme prodělávali karanténu. O tom dalším roce jsme si již povídali. Ráda bych si na Austrálii oživila pozitivní vzpomínky.

Řešila jste už, s kým byste v Austrálii hrála čtyřhru, kdybyste dostala divokou kartu?
Mám něco v hlavě, ale je docela těžké se v této situaci s někým na sto procent domluvit. Ohledně karet asi neexistuje nějaký deadline. Určitě mají spoustu žádostí, ale podle poslední zprávy, kterou od nich mám, mi mají dát vědět v řádu týdnů. Teoreticky se to může rozhodnout i v lednu, ale věřím, že to bude jasné dříve. Věřím, že nějakou představu musí mít. Asi by nebylo úplně seriózní, kdyby mi to napsali na poslední chvíli.

Řešíte už záležitosti jako víza?
Určitě ano. Žádost o víza mám podanou a všechno mám nachystané. Už jen víceméně čekám, jestli tam poletím, nebo ne. Když poletím, budu moc ráda. Když kartu nedostanu, svět se nezboří. Jsou důležitější věci. Ráda bych ale své tenisové působení v Austrálii zakončila lépe než potupným odjezdem z detenčního zařízení bez toho, abych mohla nastoupit. Beru to tak, že mě čeká nejspíš rozlučková sezona kariéry.

Mluvili jsme hodně o vašem zdraví. Jak na tom aktuálně jste? Cítíte se v pořádku?
To je těžké říci. Nehraju i vinou těch problémů tolik turnajů jako dříve. Zdravotní stav se často ukáže, až když podstupujete větší zátěž a jste v plném tréninku. Pak teprve poznáte, co všechno tělo zvládne. Momentálně se cítím opravdu dobře, ale nedokážu říci, jak tělo zareaguje na to, když pojedu pár turnajů po sobě. Dělám všechno pro to, abych byla v co nejlepší kondici. Obětuju spoustu času na fyzioterapii, rehabilitaci a další věci okolo, bez kterých bych absolutně nemohla fungovat.

Vnímáte nějak i okolnost, že se třeba podobná zranění hojí jinak u teenagerů a jinak ve vašem věku?
Myslím, že moje tělo regeneruje dobře. Musím se tomu více věnovat, ale nemám s podobnými věcmi obvykle větší problémy než před mnoha lety. Myslím, že na to nemá věk úplně vliv. Teď jsem v plné přípravě. Buď se připravuji na Austrálii, nebo jinam. I z toho důvodu jsem si zahrála UTR v Norwichi. Tam jsem porazila spoustu holek, které byly daleko mladší než já. Navíc jsem regulérně nehrála singla několik let, takže jsem se na to fakt poctivě připravovala. Byla jsem mile potěšená, že jsem to fyzicky vydržela. Asi bych takhle ve dvouhře nemohla jezdit z turnaje na turnaj, ale zahrála jsem si dobré zápasy a potvrdila jsem si, že když jsem připravená, můžu hrát ještě i dvouhru.