Kometa sezony Knutsonová: Celý rok byl neskutečný! A Vánoce stráví v Asii

V lednu byste si měla zahrát na svém prvním grandslamu v životě. Už máte letenky do Austrálie?
Letenky ještě nemám a je to proto, že můj turnajový program před grandslamem v Melbourne je zatím pořád tak trochu ve hvězdách. Ještě přemýšlím, jaké turnaje budu hrát před Australian Open. Jsou tam tři WTA – Brisbane, Auckland a Canberra a ještě nevím, na který se dostanu. Bylo by nejlepší, kdybych se dostala někam do hlavní soutěže, ale kdybych se na té dvěstěpadesátce dostala jen do kvaldy, tak bych to brala taky.

Jaký vás čeká před odletem do Melbourne program?
Jsem teď v Itálii, kde tento a ještě příští týden budu trénovat. Potom mě ale čekají ještě dva turnaje před koncem sezony. Chystám se hrát dva turnaje kategorie WTA 125 ve Francii – Angers a Limoges. A pak se budu v Thajsku připravovat na Australian Open.

Jak budete letos trávit Vánoce? Budete v Česku, Británii nebo někde jinde?
Vánoce bohužel strávím v Thajsku. Loni jsem tam strávila Silvestra a Thajci vůbec něco takového neslavili, takže jsem vůbec neměla pocit, že jsem něco zmeškala. Tam byl úplně normální den. Nicméně letos to budou první Vánoce, kdy nebudu v Čechách. Trochu mě to mrzí, ale vzhledem k účasti na grandslamu to za to stojí.

Opravdu v Thajsku?
Ano, skutečně tam. Chtěla bych si tam zvyknout na vedro, také tam není takový časový posun jako mezi Austrálií a Českem. 

Jak teď vypadá složení vašeho trenérského týmu?
Hodně mi pomáhal můj přítel z Bosny, kterého jsem potkala v Anglii. Na 155. místo bych se nedostala bez nějaké podpory, pomoci, strategie a taktiky. Můj přítel ovšem teď musel do práce, a tak jsem v Itálii, kde jsem dostala doporučení na místního trenéra, který je svým založením hodně podobný mému příteli. S ním teď trénuju. Na turnaje se mnou zatím ale nikdo nejezdí. Jednak bych na to ještě asi neměla peníze a ani na to nejsem úplně připravená. Zatím to ještě není potřeba, ale rozhodně tahle doba přijde. Italský trenér mi teď hodně pomáhá, cítím se s ním pozitivně a kdyby mohl se mnou vyjet na nějaký turnaj, tak bych ho s sebou vzala. Ale uvidíme, jak na tom budu finančně a jak se mi zadaří na začátku roku.

Plánujete do Thajska jet sama, nebo si tam někoho s sebou vezmete?
Nad tím ještě přemýšlím. Přítel má práci a jet nemůže. Buď se mnou pojede italský trenér, nebo pojedu sama. Jen tak někoho brát a platit za to hodně velké peníze není v tuhle chvíli asi úplně správné, když jsem zvyklá jezdit po turnajích sama.

Nepřemýšlíte, že byste vzala maminku nebo bratra?
Maminku i bratra bych rozhodně vzala, ale ti nemůžou. Bratr je na univerzitě a mamka bude v práci.

Letošní sezona se pomalu chýlí ke konci. Je pro vás hodně úspěšná, ale také v ní byly pasáže, kdy jste měla těžší období a úplně se vám nedařilo. Mluvím zejména o létě, kdy se vám nepodařilo probojovat na US Open…
Pro mě byl celý rok neskutečný, hodně překvapující a pozitivní i směrem do budoucna. A ano, měla jsem tam nějaká období porážek, ale to k tenisu patří. Nemůžu vyhrávat každý turnaj, na který se přihlásím. Letos jsem měla hrozně moc výher a byla to pro mě výjimečně dobrá sezona. Uvidíme, jak to bude vypadat teď, když se posunu do kategorie WTA. Těch proher bude asi víc, ale nebude to znamenat, že budu horší. Budu se s tím muset vypořádat. Je to hodně psychicky náročné a člověk si to nemůže tak brát. Další týden bude nový turnaj a těmi porážkami se musí člověk pořád zlepšovat. Na US Open jsem se nedostala, ale získala jsem zkušenosti, které, doufám, v příštím roce využiju a poučím se.

Před několika týdny jste postoupila do finále turnaje ve francouzském Nantes, dotovaném 60 000 dolary. Sehrála jste tam řadu těžkých a dlouhých zápasů…
To byl opravdu silně obsazený turnaj. Od druhého kola byly všechny soupeřky v první dvoustovce. Rozdíl v kvalitě mezi hráčkami byl na tomto turnaji minimální, bylo to o pár míčcích. Ve třech zápasech ze čtyř jsem hrála o fous lépe. Dodinová zvládla dobře rozhodující výměny, chyběl mi kousíček. Byl to skvělý zápas, soupeřka hrála fakt výborně a zasloužila si výhru.

Předtím jste vyhrála čtyřicítku v portugalském Quinta do Lago, kde jste byla naopak velmi suverénní. Ztratila jste tam jediný set ve druhém kole proti Kypřance Serbanové. V ostatních zápasech jste dovolila soupeřkám maximálně pět gemů…
Hrála jsem tam podobně dobře jako v Nantes. Ve Francii byl turnaj lépe obsazený, neřekla bych, že jsem v Portugalsku hrála nějak lépe. Jsem samozřejmě moc ráda, že jsem turnaj vyhrála.

Letos jste hodně hrála ligové soutěže. Nastupovala jste v Polsku, Francii, Německu či Itálii. Nechystáte se v příštím roce tyhle ligové soutěže trochu omezit na úkor větších turnajů?
Určitě, máte pravdu. Já jsem se k účasti v těchto ligách zavázala v době, kdy jsem byla třeba šestistá a kdy jsem ty peníze hodně potřebovala, abych finančně tenis vůbec utáhla. Vůbec jsem neočekávala, že bych někdy mohla litovat toho, že musím hrát ligu a nemůžu hrát na turnaj. To se už párkrát tenhle rok stalo. Ono to zase tolik nevadí, protože jsem si aspoň kvůli ligám dala trochu pauzu a nebyla jsem tolik v jednom kole. V příštím roce ligové starty rozhodně omezím.

Českou extraligu letos v prosinci hrát budete?
V Česku jsem psaná jako hráčka TK Agrofert Prostějov, ale letos českou extraligu nejspíš hrát nebudu. Příští rok možná, ale teď se chci soustředit na co nejlepší přípravu na Australian Open.

Hodně teď trénujete a pracujete na tom, abyste se zlepšovala. Co takhle odpočinek? Dokážete také vypnout a odjet ještě letos někam na dovolenou?
Po turnajích ve Francii jsem si naplánovala úplné týdenní volno se vším všudy. Nebude žádný pohyb a budu odpočívat. Pro mě je ale dovolená odpočinek. To, že sedím doma na jednom místě, udělám si čaj a odpočívám. Nejsem vůbec nikde na hotelu, protože celý rok někde cestuju. Dovolená je pro mě právě to, když sedím doma a nic nedělám.

V jednom z našich minulých rozhovorů jste říkala, že máte v létě základnu v Česku a jinak převážně v Anglii. Je to tak pořád?
Rozhodně se to mění. Hodně jsem teď v Itálii, budu také víc v Česku. Pořád si trochu hledám místo, kde mi to v danou chvíli vychází nejlépe. Neodešla jsem z Anglie úplně, ale už tam nejsem ukotvená tolik jako v minulosti.

Začínají si vás všímat nějaké české firmy, co se týká sponzoringu?
Myslím, že mi k tomu ještě chybí nějaký větší výsledek. Maličko si mě už někteří všímají, ale zatím to není takové, aby to znamenalo nějakou pomoc pro mě. Snad to časem přijde. Zatím mně pomáhá nejvíc jeden Američan, Guy Vidal, který mě sponzoruje. V Česku zatím žádnou sponzorskou podporu ještě nemám. 

Postupně jste hodně omezila debly, přestože čtyřhru hrajete výborně. Je to z vašeho pohledu trvalý stav?
Spíš se teď soustředím na singla, protože jestli budu sto padesátá nebo čtyři sta padesátá ve čtyřhře, nikoho nezajímá. Na turnajích WTA 250 bych ale asi debly hrála, kdyby to bylo možné, ale na těch nižších turnajích už ne. Tam, pokud prohraju, chci hned trénovat, abych byla připravená na další turnaj. Přes rok je těch turnajů strašně moc. Letos jich budu hrát dvacet sedm. Když člověk hraje singla i debla, je to strašně náročné. I s debly jsem letos hrála okolo devadesáti zápasů a to jsem přibližně v polovině sezony čtyřhru hrát přestala. Je to mentálně náročné a chci se plně soustředit na dvouhru.

Chystáte se teď na váš první grandslam. Byla už jste někdy v Austrálii? Co od ní vlastně očekáváte?
Už jsem v Austrálii byla dva měsíce na studentském pobytu v Sydney, Melbourne a Cairns. Bylo to v létě na stipendium přes Syracuse University. Hrozně jsem si to užila a dokonce jsem si zahrála i na kurtech, kde se hraje Australian Open, byť jen v džínách a jen pár míčků. Úplně si ale neumím představit, jak velký ten turnaj bude, kolik tam bude lidí a jak ten turnaj spolu s chlapama bude vypadat. Těším se znovu do Austrálie, protože to tam znám, ale po tenisové stránce si to vůbec nedokážu představit.

Jak jste na tom po zdravotní stránce? Letošní rok byl pro vás prvním s tak velkým zápřahem. Jak se to podepsalo na vašem zdraví?
Zdravotně jsem na tom dobře, žádné chronické problémy nemám. Sportovce vždycky něco trochu bolí. Měla jsem během roku problémy se zápěstím, zlomený malíček, ale to bylo jen na pár týdnů a celkově byl můj zdravotní stav opravdu výborný. Byla bych ráda, kdyby to takto pokračovalo i v příštím roce. Tahle malá zranění jsou super. Nikomu nevadí a za pár týdnů je člověk v pořádku. Jen zaklepu, aby se nestalo nic horšího.