Už loni se mi v Colině hrálo výborně, raduje se Bejlek z největšího titulu kariéry

Jaké máte pocity po prvním triumfu na turnaji organizovaném WTA, byť jde jen o stopětadvacítku?
Je to největší turnaj, jaký jsem zatím vyhrála. Byla jsem v Jižní Americe už loni a v Colině se mi hrálo výborně. Byli jsme spokojení a rádi jsme se tam vrátili. Zvažovali jsme původně, že pojedeme do Šarm Aš-Šajchu, který jsme ale odpískali a bylo to očividně dobré rozhodnutí.

V prvním kole jste měla hodně těžký los. Maďarka Anna Bondarová je sice nyní až 114. na světě, ale byla už i padesátá a je to vynikající hráčka. Vyhrála jste nakonec ve třech setech…
Říkali jsme si, že to asi není jeden z lepších losů. Víme, že Bondarová je výborná antukářka, ale brali jsme to jako fakt. Věděli jsme, že letěla do Chile z Evropy z BJK Cupu, takže jsme měli ještě opožděný start do turnaje až ve středu. Možná jsme měli i trochu štěstí, protože se to načetlo. Já hrála slušně a soupeřka byla asi trošku tužší, ale to k tenisu patří.

Pak jste s přehledem zdolala Gruzínku Jekatěrinu Gorgodzeovou 6.1, 6:2. To byla jediná tenistka s horším rankingem, kterou jste na turnaji potkala…
Nebylo to po psychické stránce úplně jednoduché, protože ona je trochu lámavější hráčka. Pořád si něco brblala, ale já jsem si na ní věřila. Věděla jsem, že už není tak dobrá, jako byla dříve. Byla jsem v tom zápasu ale lepší a zvládla jsem to výborně.

Proti další Maďarce Panně Udvardyové jste ztrácela set a brejk, ale druhý set jste urvala v tiebreaku a nakonec jste zápas otočila. Byl to nejtěžší zápas na turnaji?
V tomhle utkání jsem byla asi úplně nejvíc nervózní, protože jsem cítila, že mám šanci ji porazit, i když průběh byl složitý. Byl to pro mě asi nejtěžší zápas na turnaji. Soupeřka hrála hodně slušně a byl to asi nejhezčí zápas, který jsme na turnaji odehrály. Nebylo to úplně na jedničku s hvězdičkou, ale nakonec jsem dokázala v rozhodujících chvílích zachovat chladnou hlavu, což rozhodlo.

V semifinále jste porazila nebezpečnou Argentinku Nadiu Podoroskou, 78. hráčku světa. Vážíte si hodně téhle výhry?
To utkání jsem brala jako velkou výzvu, protože je to semifinalistka Roland Garros a velmi dobrá hráčka. Strašně jsem ji chtěla porazit a byla jsem správně nahecovaná.

Finále bylo naopak jednoznačnou záležitostí. Dianě Parryové jste nedala žádnou šanci. Do této chvíle jste hrála hodně dramatické zápasy a najednou jste ve finále soupeřku takhle smetla?
Strašně jsem si na ni věřila. Už jsme spolu hrály dvakrát v Olomouci a Přerově a porazila jsem ji v patnácti letech. Kouč mi už předtím říkal, že s ní by to bylo dobré finále a nakonec se to potvrdilo.

Vy jste jí nikdy nepovolila moc. Nejvíce ve třech vzájemných zápasech uhrála pět gemů. Proč? V čem vám tak sedí?
Ten bekhend jednoruč je u ní trochu složitý proti mně jako levačce. Dost jsem jí to tam točila a byla z toho dost nešťastná. Jely jsme pak spolu do Florianopolisu a povídaly jsme si o tom. Je to fajn holka.

Jaký dojem na vás Jižní Amerika udělala?
Colina je malé předměstí hlavního města, asi 30 minut od jeho centra. Santiago je nádherné město, které by se dalo srovnávat s Německem nebo Evropou obecně. To bych ani nezařadila do Jižní Ameriky, kdybych nevěděla, kde jsem. Samozřejmě teď, když jsme projížděli Brazílií, tak je to trochu něco jiného. Ten resort je tady sice krásný, ale myslím, že tohle už je ta pravá Jižní Amerika.

V Jižní Americe se hrají často turnaje ve vyšších nadmořských výškách, kde se hůře kontrolují míče. Jak to vnímáte ze svého pohledu?
V Chile se hrálo v nadmořské výšce 600–700 metrů nad mořem. Tam to bylo trošku výš, ale tady ve Florianopolisu se hraje u moře, takže by to mohlo být o kousek lepší.

V Colině dokázali tenisoví fanoušci vytvořit výbornou kulisu. Jak jste si to užívala?
Mám ráda, když přijde hodně lidí a dělají atmosféru. Je už jedno, jestli mi fandí nebo nefandí. Když mi nefandí, snažím se je přesvědčit, aby mi fandili. Když tu sedí jenom trenér Kuba (pozn. red.: Jakub Kahoun, Sářin trenér) a je slyšet, jak nadává, tak to není úplně nejlepší. Stejně tak, když je slyšet, jak nadávám já (směje se).

Nebyl to trochu risk vyrazit do Jižní Ameriky? Předpokládám, že náklady na cestu sem a pak mezi turnaji nejsou úplně malé…
Popravdě jsme se malinko báli jet do Šarm Aš-Šajchu kvůli válce. Tím, že jsem hrála o týden dříve na antuce, tak se mi také úplně nechtělo přecházet na beton. Finanční stránku jsme úplně neřešili, protože mám skvělého sponzora Vinařství Thaya a taky jsem se už třikrát kvalifikovala na grandslam. Úplně už neřešíme cesty na turnaje podle toho, jestli jsou daleko nebo blízko. Hlavní zásluhu na tom ale má pan Trávníček z Thayi, díky němu máme ohledně financí klid a můžeme řešit hlavně tenis.

Na světovém žebříčku jste se posunula na 134. místo, což je nejvyšší umístění v kariéře. Nedávno jsme v rozhovoru probírali okolnosti toho, zda se vám podaří kvalifikovat na US Open a najednou jste zase vystřelila nahoru. Co na to říkáte? Znamená to pro vás hodně nebo máte úplně jiné cíle a žebříčkem se nezabýváte?
Asi to není hlavní věc, kterou bych řešila. Snažím se v každém zápase nechat maximum. Jsem ale ráda, že jsem tu ukázala už nějaké zkušenosti ze zápasů a turnajů. Asi mi ten zápas na US Open s Wang, v němž jsem dostala takovou kládu, trochu prospěl. Naše cesta asi není vyhrát pětadvacítky a čtyřicítky a posouvat se žebříčkem nahoru takovýmto způsobem. Spíše chceme hrát větší turnaje a podstupovat větší výzvy.

V Jižní Americe jste hrála touto dobou i loni. V Colině a v Buenos Aires jste shodně prohrála už ve druhém kole. Co vás opravňovalo si letos myslet, že dosáhnete lepších výsledků?
Jsem o rok starší. Loni jsem tu cestu sem brala trošku jinak. Tenkrát jsem sem jela spíše na zkušenou, jestli jsem s těmi holkami schopná hrát, letos už jsme měli nějaké cíle.

Na kolik turnajů v Jižní Americe letos zůstanete?
Odehraju tu ještě turnaj ve Florianopolisu a pak s trenérem poletíme domů. 25. prosince pak celý náš tým poletí do Austrálie na United Cup do Perthu. Maky (pozn. red.: Markéta Vondroušová) mě povzbuzovala k tomu, ať se napíšeme, tak do toho půjdeme. Moc se na to těším, bude to pro mě něco jiného, než cokoliv, co jsem doteď hrála. Jak v našem týmu, tak i proti nám budou skvělí hráči. Hodně mě k tomu povzbudila Maky a věřím, že to před Melbourne bude skvělý trénink.

Loni Češi udělali na United Cupu perfektní partu. Kdo bude součástí tohoto týmu tentokrát?
Za holky budou v týmu Markéta Vondroušová, Miriam Kolodziejová a já, z kluků pak Jirka Lehečka, Vítek Kopřiva a Péťa Nouza. Holky hrají jeden singl, kluci taky a pak se hraje mix. Nevím, zda se vůbec dostanu na kurt (směje se).

Už víte, jak letos strávíte Vánoce?
To je dobrá otázka. Ještě jsem to neřešila, ale hned den po Štědrém dnu letíme. Asi je strávím tenisově. Dovolenou letos už žádnou neplánuju, jen si možná pár dní odpočinu od tenisu.