Vondroušová: Snad moje vítězná série nikdy neskončí! Jak u ní zapracovala nervozita?

Přesně hodinu a deset minut strávila na kurtu Markéta Vondroušová v zápase s Američankou Sofií Keninovou, vítězkou Australian Open z roku 2020. Rodačka ze Sokolova do puntíku splnila roli favoritky, když ztratila pouhé dva gemy. Soupeřka jí utkání poměrně ulehčila, neboť nedokázala najít recept na obranu české tenistky a napáchala 37 nevynucených chyb.

Grandslamovou vítězku Sofii Keninovou jste porazila jednoznačně 6:1, 6:1. Čekala jste takhle jednoduchý zápas?
Výsledek vypadá jasněji, než jaký zápas ve skutečnosti byl. Důležitý byl gem na 3:0 ve druhém setu. Kdyby se chytla, mohl se duel ještě zamotat. Výsledek je pro ni docela krutý, hrály jsme dobré výměny a dost se tahaly. Někdy se to tak sejde, že výsledek vypadá příjemně. Ale zápas to moc příjemný nebyl. (smích)

Na kurt jste nastupovala za stavu 0:1. Jak složitá pozice to pro vás byla?
Ani jsem nebyla tolik nervózní. Ale v hlavě jsem měla, že když prohraju, je konec. V zápase to už ze mě opadlo. Byla jsem ráda, že jsem se do toho hned dostala. A ta podpora od lidí, kteří tu s námi jsou, je neskutečná. Je vždy za odměnu tady hrát.

Poslední dny pro vás byly nesmírně náročně. Bylo to znát i na kurtu?
Tady jsem docela dost trénovala. Chtěla jsem hrát co nejvíce bodů, abych si to zkusila. Samozřejmě jsem změnu časového pásma cítila, ale celkově jsem byla v pořádku. Věděla jsem také, že poslední měsíce jsem toho v singlu příliš nevyhrála, ale snažila jsem se na to nemyslet. A zvládla jsem to dobře.

V Poháru Billie Jean Kingové jste vyhrála už po jedenácté v řadě…
Vždy si říkám, kdy už série skončí. Snad nikdy. (smích) Jednou to samozřejmě musí přijít. V týmu se ale cítím opravdu skvěle, reprezentuji moc ráda. Všechny spolu skvěle vycházíme. Snažíme si to tu užívat a podporovat se navzájem.

V týmu jste dospěla do role lídryně. Berete si někdy v šatně slovo?
No to mi jde výborně. (smích) V úterý jsem mluvila před zápasem s Lindou i Maruškou, snažím se je spíš motivovat, protože nervy máme každá, zodpovědnost za tým všechny cítíme. Znám to ze svých zkušeností, chcete vyhrát pro sebe i pro ostatní holky. Je hlavní si to užívat, i když to nevyjde. Kačka dneska měla strašně těžký zápas, dělala, co mohla. Je důležité, abychom stály za sebou a podporovaly se.

V rozhodujícím zápase nastupovaly vaše spoluhráčky, neměla jste možnost výsledek ovlivnit. Prožívala jste ho intenzivně?
To teda. V úterý jsem si říkala, že už nikdy nechci sedět na lavičce, chci radši hrát. Protože když hrála Linda, tak jsem od stavu 2:4 ve třetím setu neviděla ani míč. Seděla jsem na lavičce a šlo jí to nejlíp, když jsem se nekoukala, takže jsem se pak dívala jen do země a byla neskutečně nervózní. Obdivuju, jak to jiné holky zvládají, protože za mě je o dost snazší hrát než se dívat.

Pohár Billie Jean Kingové

Základní skupina A, Sevilla (ESP, tvrdý povrch – hala)
Česko – USA 2:1
Markéta Vondroušová (7.) – Sofia Keninová (33.) 6:1, 6:1