Nicod změnil povrch, ale zase vyhrál. Nečekal jsem, že to půjde takhle hladce, přiznává

Nejprve triumf v Rumunsku na antuce, teď výhra na betonu v Řecku. Jak byste oba tituly porovnal?
Oba turnaje se těžko porovnávají, protože povrchy na obou jsou hodně odlišné. Upřímně pro mě bylo vítězství v Irakliu dost nečekané, protože to pro mě byl teprve první turnaj na tvrdém povrchu. Podmínky jsou tu hodně jiné a nečekal jsem, že se s nimi tak dobře sžiju hned na prvním turnaji. Zápas od zápasu jsem se zlepšoval a finále bylo pro mě asi nejlépe odehrané utkání z celého podniku.

Po výhře na antuce v rumunském Aradu jste si dal jen dvoutýdenní pauzu a přešel jste hned na beton. Jak vypadala vaše příprava a jak to, že vše proběhlo takhle hladce?
Postupně jsem v tréninku přidával na intenzitě. Jeden z nejdůležitějších faktorů byl, že jsem se dokázal dobře sžít s jiným typem pohybu, který se na betonu od antuky dost liší. Je tu úplně jiná práce nohou než na antuce a pro člověka, kterému správně nefungují nohy, je hodně těžké vyhrát zápas. Jsem moc rád, že se mi takto podařilo připravit.

Vy jste v Irakliu startoval na konci sezony už loni a vybojoval jste dvakrát čtvrtfinále, což byl pro vás tehdy velký úspěch. Dokonce jste porazil Dina Prižmiče, který nyní hodně stoupá žebříčkem. Hraje se vám v Řecku opravdu tak dobře?
Určitě pro mě byla velká pomoc, že už jsem to tady znal. Rok je dlouhá doba, ale věděl jsem, jak tu fungují tréninky a jaké je tu zázemí. Na začátku to nebylo v zápasech úplně lehké, ale postupně jsem se rozehrával a hodně mi po mentální stránce pomohlo, že jsem vyhrál předchozí turnaj.

V prvním kole vás čekal osmnáctiletý Belgičan Benoit Torcq, který není vůbec na světovém žebříčku. Soupeř byl rozehraný z kvalifikace, nakonec jste vyhrál 6:3, 6:4. Jak složitý to byl zápas?
Soupeře jsem vůbec neznal a upřímně o něm ani nešlo nic najít. Nemá sice body v žebříčku, ale každý hráč už tu má nějakou kvalitu. Byl to vysoký kluk, levák a určitě to nebyl lehký zápas. Jsem rád, že jsem to nakonec takhle zvládl, protože to mohlo být daleko složitější.

Ty těžší zápasy vás ještě čekaly. Ve druhém kole jste porazil Rumuna Stefana Palosiho ve třech setech, když ten druhý jste ztratil 1:6. To s vámi mohlo trochu zamávat, nebo ne?
Upřímně, až tolik ne. Na tvrdém povrchu to někdy jde hodně rychle. Ve druhém setu se tam soupeři podařilo několik dobrých míčků, brejknul mě a dobře si to dohrál. Já zkoušel vymýšlet nové věci, zkoušel jsem přechody k síti, ale bohužel nic nefungovalo a set byl dost rychlý. Jsem rád, že ve třetím setu jsem se znovu dokázal vrátit zpátky ke své hře. Počkal jsem si na šanci, kterou jsem pak využil. 

Následoval jednadvacetiletý Nizozemec Guy den Ouden, který o kolo dříve udolal vašeho kamaráda Matthewa Donalda. Dokázal jste ho ovšem pomstít…
Nizozemec je velice kvalitní hráč, na světovém žebříčku se pohybuje okolo čtvrté stovky. Viděl jsem, že vyhrál nějaké pětadvacítky. Hraje hodně solidně zezadu, je pracovitý. Bylo dobré, že jsem ho mohl trochu okouknout, když hrál s Matthewem, kterému ten zápas bohužel nevyšel. Náš duel už měl hodně kvalitní úroveň a myslím, že nečekal, že budu hrát takhle solidně, protože mé předchozí zápasy nebyly ještě úplně stoprocentní. Trochu jsem ho zaskočil, den Ouden byl pro mě určitě jeden z nejtěžších soupeřů na turnaji.

V semifinále jste bojoval s osmnáctiletým Estoncem Oliverem Ojakaarem, kterého jste udolal až za téměř tři hodiny 6:4 ve třetím setu. Ojakaar býval dvanáctým juniorem světa. Jak jste utkání viděl?
Estonec byl na tvrdém povrchu hodně nepříjemný soupeř, jelikož je hodně vysoký. Má okolo dvou metrů a snaží se do toho hodně chodit. Má hodně tvrdé podání a dobrý forhend. Hodně mu ty podmínky v Irakliu seděly, byl i hodně namotivovaný. Po prvním vyhraném setu jsem si to dost zkomplikoval. Měl jsem ve druhém setu výhodu brejku, ale vrátil jsem ho do zápasu a set jsem ztratil. Nakonec to byl velmi dramatický zápas až do posledního míčku. Za mě to byl jak fyzicky, tak mentálně nejtěžší duel na turnaji. Určitě mi i do budoucna pomůže, že jsem takhle těžké střetnutí zvládl.

Ve finále jste si hladce poradil se zkušeným Řekem Alexandrosem Skorilasem 6:2, 6:2. Soupeř před finálovým kláním neztratil ani set, ale vy jste mu nedal žádnou šanci. Byl to z vašeho pohledu opravdu tak dominantní zápas?
Musím říci, že ano. Vůbec jsem ho neznal a žádný jeho zápas jsem neviděl. Něco málo jsem stačil postřehnout jen ráno na rozehrávce. Na začátku hrál dost slušně, snažil se být agresivní, ale už ve třetím gemu se mi ho podařilo brejknout a tam mi přišlo, že si pak přestal věřit a nechal se rozhodit nějakými rozhodnutími rozhodčího. Dařilo se mi držet konstantně dobrou hru až do konce utkání a soupeř vůbec nevěděl, co s tím má dělat. Byl to hodně jednostranný zápas.

Loni jste zůstal v Irakliu na dva týdny. Letos se tu také koná celá série turnajů. Kolika z nich se zúčastníte?
Je tu teď série šesti turnajů s tím, že první tři se konají na trochu jiném místě a další tři jsou asi deset minut autem odsud. Zatím nedokážu říct, na kolik tu zůstanu turnajů. Určitě budu hrát patnáctku, co začíná teď v pondělí, a pak si tu ještě zahraju kvalifikaci pětadvacítky. Potom uvidím, jestli nepojedu domů na týden trénovat. A pak přemýšlím, že bych ještě vyrazil na nějaký další turnaj, když se mi takto daří. Je to samozřejmě fyzicky náročné a musím dávat pozor i na to, abych se nezranil. 

Jste mladý hráč a ještě jste tolik tenisových destinací nepoznal, ale aspiruje Iraklio na vaši oblíbenou?
Určitě je to jeden z mých oblíbených turnajů. Je tu krásné počasí, někdy až moc horko, ale to k místnímu resortu patří. Nefouká tu moc vítr a jsou tu dost přijatelné ceny v porovnání s ostatními resorty, jako jsou třeba Monastir nebo Šarm aš-Šajch. Ubytování na patnáctkách a pětadvacítkách není placené, takže je z finančního hlediska velká pomoc, když jsou ty částky trochu nižší.

Vy jste tu vyhrál dvouhru, v deblu jste s Matthewem Donaldem uhráli čtvrtfinále debla. Když odečtete náklady na cestu a ubytování a daně, jste v plusu? Kam musíte na turnaji postoupit, abyste na něm neprodělal?
To vám asi nedokážu úplně říct. Myslím, že je potřeba dojít alespoň do semifinále, aby byl člověk v plusu. To ubytování se sčítá, čím déle tu člověk zůstane, tím víc také zaplatí. Mají tu také docela vysoké daně. Z částky za vítězství na turnaji mi strhli asi 500 euro, což je v přepočtu asi 12 tisíc korun.

V Aradu jste byl s kamarádem Matthewem Donaldem. Jste takhle spolu i v Irakliu, nebo tu máte i svůj tým?
Matthew tu zůstává na dva turnaje a pak se přesouvá někam dál. První týden jsem tu měl rodiče, ale před dvěma dny odletěli, takže teď už tu budu jen s Matthewem a pak tu budu pravděpodobně sám.

Cesta Jakuba Nicoda za titulem v Irakliu

1. kolo: JAKUB NICOD – Benoit Torcq (BEL, -) 6:3, 6:4
Osmifinále: JAKUB NICOD – Stefan Palosi (ROU, 944.) 6:1, 1:6, 6:3
Čtvrtfinále: JAKUB NICOD – Guy den Ouden (NED, 419.) 6:2, 7:6(3)
Semifinále: JAKUB NICOD – Oliver Ojakaar (EST, 1548.) 6:4, 4:6, 6:4
Finále: JAKUB NICOD – Alexandros Skorilas (GRE, 773.) 6:2, 6:2