Porazil jsem dva výborné hráče, radoval se po titulu v Pazardžiku Martin Krumich

Nedávno jste vyhrál turnaj v Jablonci nad Nisou. Jak by vypadalo srovnání jabloneckého titulu s tím z Pazardžiku?
V Jablonci jsem také porazil dva velmi dobré tenisty: Torrese a Stoddera, v Bulharsku jsem zvítězil nad Taburem a Ionelem. Jediný rozdíl mezi oběma turnaji byl, že v Jablonci jsem měl finále snazší, tady to byl boj s kvalitním soupeřem až do posledního míčku.

Finále bylo opravdu strhující, trvalo skoro tři hodiny. Vy jste do Rumuna Nicholase Davida Ionela vytrvale bušil, ale on se zuby nehty bránil. Chvílemi se zdálo, že uspěje soupeř, ale v závěru jste zápas urval pro sebe vy. Jak byste to finále popsal?
Bylo to hodně těžké finále, hrálo se nahoru dolů. Ionel je kvalitní hráč, který se pohybuje okolo 230. místa na žebříčku. Je šikovný, hraje chytrý tenis. Občas přitlačí, ale spíše nechává člověka hrát. V prvním setu jsem byl ze začátku nervózní, než jsem si zvykl na jeho hru, prohrál jsem set těsně 4:6. Do druhé sady jsem vstoupil tak, jak jsem si představoval. Chodil jsem do toho a přehrál ho 6:0. Rozhodující set jsem začal špatně, prohrával jsem 1:3, dokázal jsem to otočit na 4:3 a pak už to byl boj až do posledního míčku. Nakonec jsem proměnil třetí mečbol.

Za stavu 4:4 jste na servisu prohrával 15:40. Pak vás podržel servis a gem jste zachránil. Tam se asi zápas lámal, že?
Jo, to bylo hodně důležité. Za stavu 15:40 jsem zahrál dobrý první servis. I pak se mi podařilo první podání, on to ale vrátil a já zabil forhend inside-in přesně na lajnu. Nevím, co pak Ionel u dopadu hledal, protože to bylo přesně na čáru. Poté jsem musel odvrátit ještě jeden brejkbol a nakonec jsem po boji udržel důležitý servis na 5:4.

Jak jste na to byl se silami?
Zápas byl hodně fyzicky náročný. Kurty nebyly v nejlepším stavu. Míčky taky moc nelítaly a ještě jsem hrál se soupeřem, kdy jsem si musel uhrát každý míček sám. Valil jsem do něj celý zápas, ale i tak jsem se cítil celý zápas fyzicky v pohodě. Myslím, že jsem po této stránce dobře připravený.

Další hodně složitý zápas jste odehrál ve čtvrtfinále s Francouzem Clementem Taburem. Soupeř vedl 3:0 v rozhodujícím setu a pak za stavu 5:4 podával na vítězství. I on má podobně jako Ionel zkušenosti z kvalifikací na grandslamové turnaje. Co v tomto zápase (4:6, 6:2, 7:5) nakonec rozhodlo a jak se lišil od finálového klání?
Myslím, že oba soupeři byli kvalitou podobní. Bylo vidět, že to jsou dobří hráči, kteří uhrávají výsledky na challengerech. Tabur do toho víc chodil, měl trochu horší forhend, ale zase měl lepší bekhend než Ionel. Snažil se hrát aktivněji, ale ve finále jsem nakonec oba soupeře tlačil já. V prvním setu jsem si trochu zvykal na jeho tempo a prohrál ho 4:6. V druhém dějství jsem ho začal přehrávat a srovnal jsem. Ve třetím jsem nechytil začátek, prohrával 0:3 a byl dole dva brejky. Taburův servis ale nebyl jeho největší zbraní, takže se v podstatě pokaždé dal brejknout. Zahrál jsem dobře, srovnal na 3:3 a pak to byl, stejně jako ve finále, boj až do posledního míčku.

Ostatní zápasy na turnaji už pro vás nebyly tak složité…
V prvním kole jsem hrál s Bielinským. To je solidní hráč, trochu jsem si v zápase zvykal na podmínky. Nebyl to lehký zápas, vyhrál jsem 6:3, 7:5 a byl jsem rád, že jsem to zvládl. Ve druhém kole jsem hrál proti Koppovi, který mi to za stavu 4:0 skrečoval, protože ho bolela záda. V semifinále jsem nastoupil proti Ukrajinci Vanšelbojmovi, který hrál hodně defenzivně a využíval jednoručný, převážně čopovaný bekhend. Musel jsem si výměny často dohrávat na síti. Je okolo 400. místa na světě, je to kvalitní tenista a navíc jsem s ním naposledy minulý rok v Jablonci prohrál.

Pazardžik je město nedaleko Plovdivu, kde žije necelých 75 tisíc obyvatel. Jak se vám tam líbilo?
Neměl jsem úplně na vybranou, kam pojedu, protože jsem ještě chtěl zůstat na antuce. Kurty nebyly moc v dobrém stavu, míče nelítaly. Počasí bylo hezké, každý den 27 stupňů. Oficiální hotel je moc pěkný, není to žádný luxus, ale když se vám podaří na turnaji vyhrát, tak si to místo vždycky oblíbíte.

Na předchozích turnajích v Pardubicích a Buschhausenu jste postoupil do semifinále, kde se vaším osudem stal vždy Němec Louis Wessels. Loni v Prostějově jste ho porazil. Je teď skutečně v tak dobré formě? A v čem je silný?
Oba zápasy byly těžké. Měl jsem toho už v nohách hodně za sebou, protože jsem předtím vyhrál turnaj v Jablonci. V prvním zápase jsem s ním hrál vyrovnaně první set, ale pak jsem už trošku odpadl. V Pardubicích jsem se do toho celý zápas nějak nemohl dostat. Je to určitě kvalitní hráč a abych ho porazil, musel bych předvést konstantně dobrý výkon, což se mi nepodařilo.

Byl jste s výsledkem na obou turnajích spokojen? Uhrál jste dvakrát semifinále…
Pořád jsem ještě po zranění a absolvoval jsem hodně zápasů, takže to určitě účel splnilo. Odehrál jsem dost kvalitních zápasů a pak se to projevilo i na turnaji v Bulharsku. Po zranění jsem na sobě hodně makal a jsem rád, že se to projevilo. Teď se těším na další týdny. Snad se mi bude dařit i nadále.

Kam se teď chystáte?
Chtěl bych ještě chvíli zůstat na antuce, takže z Bulharska odlétám do Gruzie do Telavi na pětadvacítku. Jsou tam dvě na stejném místě a ještě uvidím, zda tam vydržím na jeden nebo dva turnaje. Pak mám přihlášenou pětadvacítku v Santa Margherita di Pule v Itálii. Ještě zvažuji, zda odehraji všechny tři turnaje, nebo jen některé z nich. Pak už se pravděpodobně přesunu na beton.