Chci se poučit z chyb a vrátit na grandslamy, hlásí konečně zdravý Forejtek po vydařeném období

Forejtek vyměnil trenérský tým a nyní vyhlíží turnaje na tvrdém povrchu, aby dále vylepšil své žebříčkové postavení. „Rád bych si ještě zahrál na grandslamech a předvedl tam lepší výkony než v minulosti,“ mluví o své motivaci vítěz juniorského US Open z roku 2019.

V letošním roce jste toho zatím příliš neodehrál. Co bylo hlavní příčinou této skutečnosti?
Měl jsem vleklé problémy se zápěstím. Nejprve na konci roku a pak se vrátily v březnu, takže jsem nehrál. Teď už je to dobré, za což jsem moc rád a postupně se do toho znovu dostávám. Teď jsem odehrál konečně dva trochu lepší turnaje a snad to už bude jenom lepší. Vždycky mi trvá trochu déle, než se dostanu po zraněních zpátky do zápasového tempa.

Po zranění jste se vrátil na kurty v lednu ve Spojených státech, ale z devíti zápasů ve dvouhře se vám podařilo vyhrát jen dva. Ve čtyřhře se vám vedlo o něco lépe, nicméně v březnu jste se zase přestal objevovat na turnajích. Vrátilo se vám zranění?
Je to tak. Mě už bohužel zápěstí začalo bolet při těch prvních turnajích a byla asi chyba, že jsem hrál dál. Říkal jsem si však, že to ještě zkusím. Bolelo mě to, ale nebyla to zas až tak velká bolest, aby nešlo vůbec hrát. Dva až tři měsíce jsem nehrál žádný turnaj a při mých návratech po zraněních se mně ze začátku nedaří hrát tak, jak jsem byl zvyklý hrát před zraněním. To se spojilo dohromady, a protože zápěstí bolelo dál, tak jsem znova přestal hrát, abych se doléčil. Nečekal jsem, že ta pauza pak bude tak dlouhá, ale chtěl jsem si být jistý, že se těch problémů zbavím.

Teď jste v poslední době konečně odehrál více zápasů. Cítíte se už jistější? Vrací se vám forma?
Dostávám se do zápasového tempa. Určitě neříkám, že už hraju nějak extra dobře. Jsem momentálně rád za každý vyhraný zápas. Pokračuji v tréninku a každý vyhraný zápas a každé zlepšení beru pozitivně. Soustředím se teď na turnaje, které mě v nejbližší době čekají.

V září jste uspěl na turnaji v německém Buschhausenu, dotovaném 15 tisíci dolary. Celý turnaj jste vyhrál, ale v prvním kole jste proti dalšímu Ćechovi Yvovi Panákovi ve třetím setu odvrátil v tiebreaku rozhodujícího setu neuvěřitelných šest mečbolů a vyhrál 12:10 v rozhodujícím tiebreaku...
Moc zápasů jsem před tímhle utkáním nevyhrál, takže nemůžu říct, že bych hrál nějak špatně, spíše jsem nebyl vyhraný. Je taky třeba říct, že Yvo Panák nehrál vůbec špatně. Zlomil jsem to tím, že jsem bojoval o každý míč i ve chvílích, kdy jsem nehrál zrovna nejlíp. Když jsem ten zápas vyhrál, trošku jsem se v tom turnaji uvolnil a pak moje další zápasy v Německu a pak i na turnaji v Pardubicích byly lepší. Zápas s Yvem to zlomil a pomohl mně. Potřebuju teď hlavně vyhrávat zápasy.

Panák teď čtyřikrát v řadě postoupil z kvalifikace do hlavní soutěže na futurech, předtím byl ve čtvrtfinále v Trieru, ale v osmadvaceti letech mu patří až 1612. příčka v žebříčku ATP. Papírově to měl být slabší soupeř. Souhlasíte?
Yvo papírově slabší asi byl, ale pro mě to byl jasně nejtěžší zápas na turnaji. Ani finále, ve kterém jsem porazil Louise Wesselse, mě zdaleka tolik neprověřilo. Já se nejvíc natrápil opravdu v prvním kole.

Když jste v Buschhausenu vyhrál, cítil jste určité uspokojení, že jste tenisově zpátky? Nešlo sice o challenger, ale jen o future té nejnižší kategorie, nicméně jste zvítězil v pěti zápasech za sebou…
Byl jsem moc rád, že jsem ten turnaj vyhrál, zvlášť když si vzpomenu na to první kolo. Cítil jsem, že se má výkonnost pomalu lepší a bral jsem to pozitivně. Pořád ale trénuju a kdybych s Yvem prohrál, pořád bych hrál dál a věřil bych, že se to někdy zlomí. Snad to teď už bude jen lepší. I když samozřejmě musím počítat s tím, že nějaké zápasy taky prohraju.

Pak jste vyrazil do Pardubic na pětadvacítku. Tam se vám taky dařilo, i když jste titul nezískal. Jak byste pardubický turnaj zhodnotil? Ve finále vám Wessels oplatil porážku z Buschhausenu, nedošly vám přece jen trochu síly? Hrál jste dva turnaje v řadě…
Na turnaji v Pardubicích jsem hrál rozhodně lépe než v Německu. Víc jsem si věřil, tenisově to bylo lepší, druhé kolo proti Erhardovi jsem vybojoval. Je pravda, že ve finále za stavu 3:3 mi trochu došla energie a nakonec jsem v koncovce třetího setu prohrál. Byla to škoda, ale když se podívám na celé ty dva týdny, tak jsem cítil pokrok.

Další týden v bulharském Pazardžiku jste vypadl už ve druhém kole. Bylo to únavou?
V Bulharsku mě trochu pobolívalo tříslo a trochu jsem si tam natáhl i druhé tříslo. Původně jsem tam plánoval zůstat na dva turnaje, ale nakonec jsem nezůstal, protože jsem odehrál za poslední dobu hodně zápasů. Rozhodl jsem se, že pojedu domů, aby se mi to nějak nezhoršilo. Po zkušenostech z mých posledních zranění jsem si dal pár dní volno, aby to nebylo na dlouho. Teď už trénuju a připravuju se na další turnaje. Ještě to není stoprocentní, ale po dnešku si myslím, že to bude dobré.

Klesl jste na žebříčku ATP až na 777. místo. Teď jste si samozřejmě trochu polepšil, ale znervózňovalo vás hodně, že jste tak dlouho usiloval, abyste se dostal na místa zaručující účast v kvalifikacích na grandslamech, a najednou přišel kvůli zranění takovýto pokles? Mělo to vliv na vaši psychiku?
Z každého zranění, které se mi přihodí, se snažím ponaučit. Nějak extra to neřeším a rozhodnutí, která jsem v minulosti udělal, už se zpátky vrátit nedají. Nechci už jen opakovat chyby, které jsem udělal. Kvalifikace o grandslamy jsem si zahrál, byť jsem na nich nehrál úplně nejlíp. Jsou tam rezervy a doufám, že se tam minimálně dostanu zpátky, že to prolomím a nejlépe, že se dostanu ještě výš.

Jaké jsou vaše další turnajové plány? Budete hrát ještě na antuce nebo už přesedláte na tvrdý povrch?
Půjdu teď na beton. Za týden bych měl hrát kvalifikaci na challenger v Hamburku. Je to malý challenger, ale uvidíme, jestli se tam se svým žebříčkem dostanu, bude to asi na hraně. Pak budu asi jezdit hlavně futury s dotací 25 000 dolarů. Tyto turnaje jsou trochu jednodušší než challengery. Chtěl bych tam vyhrát co nejvíce zápasů a posunout se na žebříčku tak, abych měl jisté kvalifikace na challengery. Pak už bych hrál hlavně je.

Změnil se nějak v poslední době váš trenérský tým?
Párkrát jsem svůj tým změnil. Teď trénuju v německém Paine, což je město u Hannoveru, s trenéry, se kterými jsem trénoval v minulosti, když mi bylo šestnáct či sedmnáct let. 

Jaké máte pro zbytek sezony cíle?
Chtěl bych hlavně zůstat zdravý a odehrát turnaje, které mám naplánované. Tím, že jsem nehrál, těch turnajů bude spíš více než méně. Budu se snažit hrát na turnajích co nejlíp, ideálně je vyhrávat. Uvidím, kam se dostanu, ale nemám momentálně nějaký přesný cíl. Nejsem až tak rozehraný, abych přesně věděl, jak budu hrát. Turnaje, na kterých budu startovat, se budou odvíjet od toho, jak se mi bude dařit. 

Mezi juniorkami se začíná prosazovat i vaše čtrnáctiletá sestra Eliška, která je aktuálně 63. na světě na juniorském žebříčku. Probíráte spolu tenis a fandíte jí? Sledujete, jak se jí daří? Jak byste zhodnotil její výsledky?
Určitě se spolu bavíme, ale neříkám, že hlavně o tenise. Minulý rok jsem s Eliškou byl na jednom turnaji, tak jsem měl možnost ji pozorovat trochu zblízka. Teď jsem byl trochu víc pryč, tak jsem neviděl, jak přesně trénuje. Elišce fandím, tenhle rok odehrála slušné turnaje, rozhodně není na špatné cestě.