Ve čtvrtfinále jsem přežila svou smrt, říká po triumfu v Itálii Nikola Bartůňková

V Santa Margherita di Pula jste vyhrála letos v dubnu svůj první mezinárodní turnaj mezi ženami. Teď jste se vrátila na místo činu a vyhrála jste znovu. Jak moc to bylo složité?
Byl to velice těžký turnaj, a to zejména proto, že mi nebylo dobře po zdravotní stránce. Přijela jsem do Itálie nemocná, takže jsem byla ráda, že jsem se dostala na kurt. Po fyzické stránce to bylo hodně náročné. Měla jsem žaludeční problémy, velkou rýmu a bolest v krku. Nejhorší to bylo ve čtvrtfinále a pak už to mělo zlepšující tendenci. Ve čtvrtfinále jsem přežila tenisovou smrt, když jsem utekla ze dvou mečbolů. Pak už se má výkonnost zlepšovala. I zdravotně se teď cítím mnohem lépe.

Bezesporu nejtěžším zápasem na turnaji pro vás byl čtvrtfinálový souboj s italskou kvalifikantkou Tatianou Pieriovou. Tam jste otáčela téměř ztracený zápas, odvracela jste dva mečboly…
Zápas byl tak trochu jako horská dráha. Nejdříve jsem vedla já 4:2, pak jsem měla dva setboly, ale soupeřka to otočila na 7:5. Byla jsem chvíli dost naštvaná a šla na záchod. Nebylo mi úplně dobře, ale snažila jsem se sebrat síly na druhý set, ale nedařilo se mi dál. Až za stavu 0:4 jsem trošku začala hrát. Pieriová hodně běhala a vracela, nevzdala žádný míč a bylo to pro mě hodně těžké.

Snažila jsem se hodně soustředit, hrát svou útočnou hru a podařilo se mi to otočit na 5:4. Zase jsem ovšem nevyužila setboly a najednou to bylo 5:6. Tam jsem odvrátila dva mečboly. Zahrála jsem při nich dobře. Šla jsem si pro to, jednou tam byla přestřelka na síti, podruhé jsem si to uhrála svou aktivitou. Nakonec jsem dotáhla zápas do tiebreaku. V něm jsem se už cítila líp a zvládla jsem ho dobře. Ve třetím setu mi ovšem zase ujel začátek a prohrávala jsem 0:3. Přesto jsem se ale ve třetím setu cítila už nejlíp. Uvolnila jsem se a začala hrát svoji hru, dostala se do toho a otočila jsem stav 0:3 na 6:3. Hrály jsme hodně dlouho a jsem moc ráda, že jsem to nějak zvládla.

Paradoxně nejsnažší na turnaji bylo pro vás finále s Němkou Katharinou Hogbarskou, v němž jste ztratila jen tři míčky a sázela jste jeden vítězný míček za druhým. Soupeřka pak za stavu 0:6, 0:1 zápas vzdala. Cítila jste, že soupeřce něco je?
Cítila jsem, že soupeřka vůbec nevěděla, co má proti mě hrát, protože jsem hrála fakt dobře. Možná jí ale něco bylo. Říkala, že se něco přihodilo o den dřív v deblu, ale nemyslím si, že je to něco vážného. Pořád to zkoušela, i v tom prvním gemu druhého setu hodně běhala. Ćekala, zda dostane nějakou šanci, tu nedostala a pak vzdala.

S výjimkou čtvrtfinále jste všechny zápasy na turnaji vyhrála poměrně hladce. Vypíchla byste nějaký zápas, který pro vás přes poměrně jasný výsledek, byl také obtížný?
Každý zápas byl těžký a zároveň jiný než ty ostatní. Nejtěžší bylo asi první kolo, kde jsem prohrávala 1:4 ve druhém setu. Slovinka Falknerová také hrála výborně. Výsledky vypadají jasněji, ve skutečnosti to nebyly vůbec jednoduché zápasy.

V Santa Margherita di Pula se hraje hodně turnajů, teď se tu hraje hned šest pětadvacítek v řadě. Jak vám vyhovují místní podmínky? Často jsem slýchával, že tamní kurty jsou hodně pomalé a že je tam hodně těžké zakončit výměnu winnerem, ale nyní se to ve vašem případě úplně nepotvrzovalo…
Když jsem tady byla letos v dubnu poprvé, tak mi to přišlo také strašně pomalé. Kurty byly měkké a každý zápas se to hrál hrozně dlouho. Teď je tu ale pěkné počasí, je tu teplo a přišlo mi, že to lítá víc než na začátku roku. Kurty jsou obecně spíše pomalejší, ale míče se teď asi kvůli tomu počasí dost zrychlovaly.

Máte povolen start jen na omezeném počtu turnajů. Proč jste si vybrala zrovna start na tomhle turnaji? Podle čeho jste se rozhodovala?
Minule se mi tu dařilo, bylo tu docela příjemné zázemí. Ráda hraju dva turnaje na jednom místě za sebou, tak jsem toho v tomto případě využila. Znám to tu a hrajou tady na pětadvacítku dost silné hráčky. První nasazená je sto osmdesátá na světě. Nevadí mi hrát silněji obsazené turnaje, neřeším to. Když budu hrát špatně, můžu prohrát i s nízko postavenou hráčkou.

Vrátíte se příští týden do první třístovky. Je to pro vás důležitý milník nebo je to pro vás pořád ještě málo a i v téhle sezoně se díváte ještě výš?
Už jsem byla na světovém žebříčku někde okolo dvě stě padesátého místa. Je příjemné se do třístovky zase vrátit. Můj cíl pro tenhle rok byl dostat se do kvalifikací na grandslamy. Snažím se tam dostat. Je super, že se to tady sešlo a povedlo se mi vyhrát turnaj. O kousek jsem se přiblížila kvalifikaci na Australian Open.

Máte spočítané, jakých výsledků musíte dosáhnout, abyste si v Melbourne mohla zahrát?
Popravdě, já to nevím. Možná to ví trenér nebo rodiče. Musela bych asi nějaké turnaje vyhrát, abych se tam dostala. Snažím se soustředit na svůj výkon a když se budu zlepšovat, přijdou i výsledky. Bylo by super, kdyby Austrálie vyšla, ale když nevyjde, tak to vyjde třeba v Paříži. Už jsou v kvalifikacích hráčky, které znám, se kterými hraju vyrovnaně a někdy je i porážím. Myslím, že na to mám. Když se budu soustředit na svůj výkon, tak se na grandslamy dostanu.

Cítíte se teď ve své nejlepší formě? Jste i po zdravotní stránce úplně v pořádku?
Myslím, že se zlepšuji každým dnem. Určitě pořád cítím nějaké nedostatky, které musím odstraňovat, ale cítím se teď dobře. Vyhrála jsem titul, což pomáhá i mému sebevědomí. Viróza už mě konečně opustila a cítím se konečně zdravá. Zranění jsem si vybrala už na začátku roku.

Kolik vás čeká ještě turnajů v letošní sezoně?
Do února, kdy mi bude osmnáct, mám ještě možnost startovat jen na omezeném počtu turnajů. Zkusím svou kvótu osmi turnajů vyčerpat do konce února. Asi to vyjde, protože na začátku roku jsem byla i dost zraněná, takže jsem moc turnajů neodehrála. Nemusím tak řešit žádná omezení a od osmnácti už budu moci hrát turnaje klidně každý týden.

Teď odehraju ještě jeden turnaj tady v Itálii a pak se přesouvám už určitě na beton. Dostanu divokou kartu do hlavní soutěže na dvěstěpadesátku do rumunské Kluže. To pro mě bude velká zkušenost a zkusím to co nejvíc využít. Pak už budu pokračovat na tvrdém povrchu.