Nejprve maturita, pak premiérový titul. Dostávám se tam, kam bych měl patřit, raduje se Nicod

Jak jsou vaše pocity po zisku titulu v rumunském Aradu? 
Turnaj byl pro mě neskutečně povedený. Musím říct, že když jsme do Aradu přijeli, kurty nebyly v úplně nejlepším stavu. Navíc jsem dostal hned na začátek sedmého nasazeného Itala Lorenza Bocchiho, což je solidní hráč. Od začátku turnaje jsem ale hrál výborně. Až do finále jsem neztratil ani set. Je to pro mě moc cenné vítězství. Cílem pro letošní sezonu bylo získat první titul a teď jsem si ho splnil. Doufám, že se budu posouvat ještě dál. 

Byl to pro vás první vyhraný titul ve dvouhře. Byl jste před finále nervózní, nebo s vámi podobné situace nic nedělají?
Určitě jsem byl nervózní. Jednak není vůbec jednoduché se do finále vůbec dostat, protože konkurence je dneska hodně velká. Takovou šanci nemám před sebou každý den, ale popasoval jsem se s tím na hodně dobré úrovni.

Ve finále jste vedl nad Rumunem Vladem Andreiem Dancuem 6:4, 5:3. V tiebreaku jste pak měl několik mečbolů, které jste neproměnil, a šlo se tedy do rozhodující sady. I třetí set byl obrovské drama, o každý gem se tvrdě bojovalo. Proměnil jste celkově až pátý mečbol. Jak jste viděl zápas z vašeho pohledu?
Když jsem se dostal do vedení 5:3 ve druhém setu a podával na vítězství, byly tam hodně stíny a neměl jsem při servisu tu příznivější stranu. Na jedné straně jsem si držel podání daleko jednodušeji než na druhé. Bohužel soupeř zahrál dost slušně a brejkl mě. Když jsem se pak dostal k prvnímu mečbolu, který byl v tiebreaku za stavu 6:5 pro mě na returnu, tak soupeř zahrál vynikající první servis a došel si pro vítězný volej. To se nedalo nic dělat. Celý tiebreak byl velká tahanice, spíše jsem v něm prohrával, ale pak jsem se dostal k mečbolům. Nezahrál jsem při nich špatně, ale vždycky mi to o kousek uteklo. Jednou jsem si dokonce myslel, když jsem zahrál bekhend po lajně, že už je hotovo, ale míček byl několik milimetrů vedle. Bylo pro mě hodně těžké se s tím po prohraném setu srovnat. Soupeř byl nahoře a podporovalo ho i domácí publikum. Nebylo to jednoduché, ale naštěstí jsem nezpanikařil a pořád jsem doufal, že se to otočí na moji stranu. Silou vůle a mentální stránkou jsem duel nakonec vyhrál.

Když jste soupeře brejkl v rozhodujícím setu na 5:4, vyžádal jste si pauzu na ošetření...
Když se ohrají míče, jsou hodně těžké a já hodně trpím na problémy s loktem. Ruka byla už hodně unavená a potřeboval jsem si odpočinout. I z taktického hlediska nebylo vůbec špatné medical timeout využít. Před gemem na servisu jsem se potřeboval uklidnit, načerpat sílu a jsem rád, že mi to nakonec vyšlo.

V semifinále jste porazil svého kamaráda Matthewa Williama Donalda, se kterým jste postoupil i do finále čtyřhry. Kdysi jste spolu soupeřili na světovém žebříčku juniorů o pozici nejlepšího Čecha. V minulosti jste s ním mezi muži na mezinárodní úrovni dvakrát prohrál. Bylo tohle vítězství pro vás hodně cenné?
Určitě to pro mě byl hodně těžký zápas. Myslím, že pro mě i pro Matthewa to spíše než o tenise bylo o mentální stránce. Jsme hodně dobří kamarádi. Známe se hodně dlouhou dobu a víme, co jeden od druhého můžeme čekat. Já jsem ho nejen na mezinárodních turnajích, ale i předtím na turnajích v Česku, když jsme byli mladší, nikdy neporazil. I z téhle stránky to pro mě nebylo jednoduché. Zápas to byl z mé strany hodně nervózní. Především první set byl plný dlouhých výměn a nakonec jsem ho vybojoval na svou stranu. Ve druhém setu se mi podařilo utéct o dva brejky, ale pak se to ještě docela zdramatizovalo. Naštěstí jsem tam zvládl nějaké těžší míče a pak už jsem si to dohrál.

Ve čtvrtfinále vás čekal čtvrtý nasazený Rumun Tomescu. Toho jste porazil hladce 6:2, 6:2. Byl to váš nejlepší zápas na turnaji?
Byl to jeden z mých nejlepších zápasů na turnaji. Počítal jsem, že to bude těžký boj, protože Tomescu hraje rychle a má slušné podání. Ten zápas jsem ale zvládl v podstatě bezchybně a soupeř pak vůbec nevěděl, co se mnou má dělat.

Ve druhém kole proti Italu Nocemu jste odvracel ve druhé sadě dva setboly. Podobně jako ve finále jste se tu projevil hodně silný po psychické stránce. Zdobí vás tato odolnost dlouhodobě?
Určitě je to momentálně asi moje nejsilnější stránka. Na téhle profesionální úrovni psychika hodně rozhoduje. Spoustu z mých posledních zápasů jsem vyhrál díky tomu, že jsem v důležitých situacích neztratil hlavu a zůstal klidný. 

S Donaldem spolu často hrajete i čtyřhru. Ve slovinském Štore jste ji vyhráli, teď v Aradu jste prohráli až ve finále. Berete debla hodně vážně? Jak velký důraz na něj kladete? 
Letos jsem maturoval a singly i po nějakých zdravotních problémech, které jsem měl, byly hodně obtížné. Deblové tituly mi hodně pomohly získat sebevědomí a postupně jsem se dostával do hry. Jsem moc rád, že jsem vyhrál i se svým kamarádem Matthewem. Pro mě je ale nyní prioritou dvouhra. Když se člověku daří v singlu, tak debl bere docela dost sil. Spíš přemýšlím, že bych debly na futurech trochu omezil. Maximálně bych si zahrál s Matthewem nebo nějakým jiným klukem, kterého dobře znám. Kdyby se mi dařilo, tak na větších turnajích bych si pak čtyřhru rád zahrál.

Před odjezdem do Rumunska jste hrál na domácí pětadvacítce v Pardubicích, kde jste porazil talentovaného juniora Jakuba Filipa a dalšího teenagera Hynka Bartoně, abyste nakonec prohrál s Jonášem Forejtkem. Jak velký náboj pro vás mají zápasy s Čechy na mezinárodní scéně?
Zrovna Kuba s Hynkem hrají momentálně ve stejném klubu jako já, tedy na Spartě. S klukama se dobře známe, především pak s Hynkem, protože Kuba je o rok mladší. S Kubou jsem hrál zatím jen jednou. Jsem rád, že jsem ho v Pardubicích dokázal porazit. S Hynkem jsem hrál na mezinárodních turnajích už třikrát a naštěstí jsem pokaždé vyhrál. Zápasy s ním jsou ale vždycky těžké, podobně jako s Matthewem. Je mezi námi taková zdravá rivalita, což je jedině dobře a může nás to oba vytáhnout k lepším výkonům.

Kubo, vaše příjmení Nicod má francouzský původ. Máte tedy francouzské kořeny?
Můj otec je Francouz, ale odmalička žiju v Česku. Příbuzné ve Francii mám, ale neřekl bych, že jsem nějak extra spojený s Francií. Z francouzštiny jsem maturoval, takže bych řekl, že momentálně už francouzsky umím. V rodině ale mluvíme česky, i táta mluví plynule. Táta hrával tenis a mámu poznal na tenisovém mistráku. I mě pak vedli k tenisu.

Jako junior jste byl třináctý na světě, ale nějakou dobu trvalo, než jste se začal prosazovat mezi muži. Až v srpnu přišlo semifinále v polské Lodži, pak postup z kvalifikace do druhého kola na challengeru v Praze, čtvrtfinále v Pardubicích a teď výhra na turnaji v Aradu… 
Určitě myslím, že velkou roli hrála maturita. Minulý rok poté, co jsem vyhrál áčkový turnaj v juniorech v Offenbachu, díky kterému jsem se posunul na třinácté místo na juniorském žebříčku, přišlo onemocnění a zranění, takže konec loňské sezóny nebyl moc jednoduchý. Letos jsem pak maturoval, což mi moc nehrálo do karet. Moc jsem nehrál, dělal jsem kondici, ale tenisově jsem toho moc kvůli škole dělat nemohl. Nehrál jsem ani moc turnajů, nebyl jsem v zápasovém rytmu. Potřeboval jsem po maturitě trochu času, ale postupně se začínám dostávat tam, kam bych měl patřit.

Jaké máte cíle ve zbytku letošní sezony? A co byste chtěl v tenisové kariéře dokázat?
Do konce sezony bych chtěl odehrát nějaké turnaje. Plánuji letět do Řecka na futury na tvrdém povrchu dotované 15 a 25 tisíci dolary. Rád bych se posouval nahoru ve světovém žebříčku. Na konci sezony bych byl rád mezi 500. a 600. místem na světě. Příští rok bych se chtěl dostávat do kvalifikací na challengery a dál bych chtěl vylepšovat žebříček. Rád bych se pak přiblížil tomu, abych si mohl zahrát kvalifikace na grandslamové turnaje.

Je to náš první rozhovor s vámi. Jak byste se charakterizoval jako tenista?
Mám jednu velkou výhodu, a to tu, že se dokážu přizpůsobit jakémukoliv stylu hry. Radši hraji ofenzivně a rád si chodím pro vítězné míče, ale vyznávám celodvorcový styl tenisu. Je mi jedno, jestli hraju na antuce nebo na betonu, dokážu se tomu přizpůsobit. Nedokážu ani říct, jakou mám největší slabinu. Rád se opírám o servis a o forhend, rád tvořím hru. Na turnaje často jezdím s tátou, ale teď v Rumunsku jsme byli jen s Matthewem Donaldem a výlet se nám velice povedl. Momentálně jsem bez stálého trenéra. Hodně jezdím po turnajích a hraju zápasy, ale trenéra hledám. Teď jsem začal hrát s Martinem Faflem a uvidíme, jak to půjde dál.

Je vám devatenáct let a kolem vás dorůstá docela silná generace českých tenistů. Máte mezi nimi kromě Matthewa Donalda nějaké kamarády a třeba i tenisové vzory?
Neřekl bych asi vzory. Samozřejmě je fajn sledovat například posun Kuby Menšíka, se kterým se dobře znám. Pro nás všechny je to velká motivace se snažit a pokusit se dosáhnout úspěchů jako on. Je určitě fajn sledovat ostatní hráče, co dělají a v čem se třeba liší od toho, co dělám já. Navzájem se motivujeme k tomu, abychom se zlepšovali, a ukazujeme mladším, jak by se to mělo dělat dál.

Cesta Jakuba Nicoda za titulem z Aradu

1. kolo: JAKUB NICOD – Lorenzo Bocchi (ITA, 735.) 6:4, 6:0
Osmifinále: JAKUB NICOD – Gabriele Maria Noce (ROU, 966.) 6:3, 7:6(2)
Čtvrtfinále: JAKUB NICOD – Dan Alexandru Tomescu (ROU, 590.) 6:2, 6:2
Semifinále: JAKUB NICOD – MATTHEW WILLIAM DONALD (1081.) 6:4, 6:3
Finále: JAKUB NICOD – Vlad Andrei Dancu (ROU, 591.) 6:4, 6:7(8), 6:4