Titul z tisíce metrů nad mořem. Mohl jsem hrát ještě více agresivně, těší Paulsona

Gratulujeme k titulu ze Zlatiboru! Letos jde už o vaši třetí vyhranou pětadvacítku. V Kasselu jste neztratil ani set, v Lodži jste dva sety ztratil. Jak náročné bylo získat titul v Srbsku?
Musím říct, že velmi náročné. Na začátku týdne pršelo. Nestihly se dohrát kvalifikační zápasy, a program se tak posouval. Začínal jsem až ve čtvrtek. V pátek jsem měl v jeden den dva zápasy, stály mě více fyzických sil. Nebyly vůbec jednoduché. Řekl bych, že to byl jeden z nejtěžších turnajů, které jsem vyhrál.

Ve finále jste měl s prvním nasazeným Vacherotem k dispozici set a brejk, přesto jste druhý set ztratil. Co nakonec rozhodlo o vašem vítězství?
Ve třetím setu jsem proti brejkbolům soupeře vždy zahrál výborně a držel si vlastní servis. Pak jsem využil lehkého zaváhání, kdy mi soupeř dal jeden, dva balony na jeho servisu. Zbytek jsem si uhrál, brejknul ho a zápas posléze dopodával.

Se stejným protivníkem jste v letošním roce prohrál ve čtvrtfinále challengeru v Praze. V čem byly zápasy odlišné?
Už jsem trochu věděl, do čeho jdu. Byl jsem lépe připravený. Soupeře jsem znal a věděl jsem, kde má slabiny. Určitě jsem se ve Zlatiboru cítil lépe. Hraje se tam ve vyšší nadmořské výšce, takže míče více létají. Mohl jsem hrát ještě více agresivně, což platilo.

Ve druhém kole jste otočil proti Mikrutovi tiebreak, v němž jste čelil čtyřem setbolům v řadě, z 2:6 na 8:6. Jak se vám to podařilo a v čem byl mladý Chorvat nebezpečný?
Za stavu 2:6 už to v tiebreaku vypadalo trochu beznadějně. Řekl jsem si ještě, že budu hrát balon po balonu. Nikdy nevíte. Dvakrát jsem dobře zaservíroval. Na returnu jsem si aktivně a bezchybně vždy došel pro bod. Trochu jsem cítil jistotu z minulých turnajů, kde jsem hrál výborně. To mi určitě pomohlo k tomu, že jsem nebyl nervózní. Věděl jsem, že mám na to, abych tiebreak otočil a zvládl.

Ve čtvrtfinále vás pak čekal talentovaný Matej Dodig, kterému jste ale nedal moc příležitostí. Jak se zápas vyvíjel?
Ten den se hrály dva zápasy. S Dodigem jsem hrál ten druhý. Už jsem se cítil lépe a rozehraný, i když trochu unavený. Hrál jsem od začátku až do konce velmi solidně, soupeře jsem k ničemu nepouštěl. Dá se říci, že jsem ho přejel.

V Srbsku jste hrál turnaj jako dospělý poprvé. Co vás vedlo k tomu, že jste vyrazil právě tam a jak se vám tam líbilo?
Jak už jsem zmínil dříve, turnaj ve Zlatiboru jsem si vybral právě kvůli té nadmořské výšce, která je tam asi 1 100 metrů. Míče tam více létají, a více tak platí agresivní styl. To hrálo v můj prospěch. Proto jsem se rozhodl, že tam pojedu.

Co říkáte na srbskou kulturu? Je vám blízká, nebo je to už pro vás spíše "Balkán"?
Srbská kultura mi vůbec nevadí. Naopak musím říct, že mi tam hodně chutnala místní kuchyně.

Hodláte si prodloužit antukovou sezónu, nebo už budete hrát spíše turnaje v hale?
Teď si dám pár dnů volno. Trošku si odpočinu a naberu zase sílu. Poté se přesunu na betony do haly.

Nyní si jedete na pár dnů odfrknout na Mallorku. Spojíte to s nějakou bujarou oslavou, nebo si nedáte ani kapku alkoholu a budete chodit spát se slepicemi?
Na Mallorce budu s přáteli, takže myslím, že to nějaký den oslavíme. Asi to ale nebude nic divokého. Jedu si tam hlavně odpočinout.

Jaký je váš další turnajový program?
Další turnaje budu hrát spíše challengery. Vypadá to, že budu startovat v Bratislavě, Hamburku, Ortisei a Ismaningu.

Cesta Andrewa Paulsona za titulem ze Zlatiboru

1. kolo: ANDREW PAULSON – Rjuki Macuda (JPN, 574.) 6:4, 6:0
Osmifinále: ANDREW PAULSON – Luka Mikrut (CRO, 542.) 7:5, 7:6(6)
Čtvrtfinále: ANDREW PAULSON – Matej Dodig (CRO, 558.) 6:4, 6:2
Semifinále: ANDREW PAULSON – Sebastian Gima (ROU, 446.) 6:4, 6:1
Finále: ANDREW PAULSON – Valentin Vacherot (MON, 322.) 6:3, 5:7, 6:3