Strýcová odehrála svůj poslední zápas. Chci zaběhnout maraton a naučit se vařit, povídá

Rozlučkový zápas Barbory Strýcové se odehrál v komorní atmosféře. Na kurt si našlo cestu krátce po poledni jen pár desítek diváků, kteří byli svědky vítězství japonsko-chorvatského páru Šibaharová, Pavič po setech 6:4, 7:6(6).

Japonská sympaťačka po utkání nezapomněla své soupeřce pogratulovat ke skvělé kariéře. A že to bylo velká jízda, vždyť Strýcová získala na okruhu WTA dva singlové tituly, ve čtyřhře pak dvakrát ovládla Wimbledon. Netřeba dodávat, že plzeňská rodačka také několikrát stála za vítězstvím českého týmu v Poháru Billie Jean Kingové (dříve Fed Cup)...

Báro, vaše dlouhá a veleúspěšná kariéra je u konce. Jak se cítíte?
Máme půl hodiny po zápase. Asi mi to dojde až přijedu domů a uvědomím si, že už mě nic moc nečeká. Horší to bylo v Praze, ale tam jsem věděla, že ještě pojedu na US Open. Teď už je konec, tak jsem taková prázdná.

Odcházíte do tenisového důchodu…
Jsem už stará, po Venus snad nejstarší na turnaji. Ale necítím se tak, naopak jsem docela fit. Už jsem to zažila, když jsem čekala Vincenta. Teď už je to napořád. Těším se, že nebudu muset jezdit na tréninky. Budu si je moct dělat podle sebe, nebude to moje povinnost. Nebudu fungovat ve shonu, bude to klídek.

Nebude vás syn Vincent přemlouvat, ať zase někam vyrazíte na turnaj?
On si to, bohužel, ještě moc neuvědomuje. Asi neví, že máma třeba prohrála nebo vyhrála. Pamatovat si to nebude, ale bude si moct říct, že u toho byl. V mobilu mám fotky, videa…

Sociální sítě obletělo dojemné video, ve kterém jste se s Markétou Vondroušovou dohodly, že spolu na turnaji dále nebudete pokračovat. Bylo to těžké rozhodnutí?
Strašně mě to štvalo, bylo mi to líto. Viděla jsem trochu zápas Markéty a tušila jsem, že něco takového může přijít. Ale naprosto to chápu. Trochu jsem s tím do turnaje šla, stát se to může, ale když už se to děje, tak to mrzí.

To je pochopitelné, obzvlášť na vašem posledním turnaji.
Na druhou stranu do zápasu raději nepůjdeme, než abychom tam byly poloviční. Ve třetím kole už musíte být stoprocentní, ať už tam proti vám je kdokoliv. Viděla jsem, že ji ruka hrozně bolí, byla z toho špatná. Blbá situace, ona byla smutná, přitom postoupila do čtvrtfinále grandslamu. Pro nás obě to bylo nešťastné, tak jsme si poplakaly. Mrzí mě to, hrály jsme skvěle a mohly jsme dojít daleko.

Nicméně jste ukončila deblovou kariéru vítězstvím, a to rovnou proti prvnímu páru světového žebříčku!
Přesně to jsem si říkala! Když jsem se vracela, netušila jsem, že to takhle půjde. Kdyby mi někdo řekl, že vyhraju Wimbledon, porazíme nasazené jedničky… Odehrála jsem sedm úžasných turnajů a jsem moc ráda, že jsem do toho šla.

Asi se nedá předpokládat, že dáte nohy nahoru a budete odpočívat. Už máte v hlavě nějaké plány?
Budu sportovat. Nicméně mám zranění, které musím vyléčit. Poškozený meniskus, po wimbledonském finále mám špatnou achilovku. Měla bych jít na operaci, což se mi ale vůbec nechce. Blbé je, že s tím nemohu běhat takové dálky, na které jsem zvyklá. Budu se udržovat ve fitnessu, každý den se potřebuji nějak zpotit. Sport ke mně patří, kdybych nic nedělala, byla bych protivná.

A co nějaký další sportovní cíl?
Chtěla bych zaběhnout maraton v Praze, to je můj sen! Nad časem přemýšlet nebudu, hlavní bude se zúčastnit. Taky bych si chtěla zkusit triatlon, poloviční. Chci zjistit, jestli to psychicky zvládnu. Může se stát, že ho vůbec nedokončím.

To je docela velké sousto…
Jednoznačně, není to ovšem pro mě cíl na příští měsíc. Na druhou stranu si říkám: „Když to dali jiní, já to musím zvládnout taky!“ Caroline Wozniacká to dokázala. A ještě v super čase. Když už poběžím, chci běžet dobře.

Co tenis? Ten je pro vás uzavřenou kapitolou?
Rozhodně ne. Chtěla bych se naučit trénovat, ale ještě ne, ještě mám čas. Taky by mě lákalo si zkusit komentování, i když si na něj moc nevěřím. Musíte být nestranný, což bych asi nezvládla. (směje se) Už dříve jsem měla nějaké nabídky, ale vždy jsem se na něco vymluvila.  

Koučovat malého Vincenta byste nechtěla?
V žádném případě! Ale chci ho vést ke sportu. Nemusí hrát tenis, ale musí se hýbat. Kope, má rakety i hokejovou hůl. Pokud nebude sportovat…

…vezmete na něj hůl?
Asi jo! Může se stát, že nebude soutěživý typ, ale děti by se měly do sportu alespoň trošku nutit. Víňa miluje kopání, na fotbal se i dívá. Asi to nebude úplný dřevák. (usmívá se)

Plánujete mu pořídit spoluhráčku či spoluhráče?
Co nejdříve. Víňa by neměl být jedináček, my mu sneseme modré z nebe. Vím, že je to špatně. Ale co mám dělat, když na mě dělá ty svoje oči? Dvě děti jsou pro mě však akorát, už jedno mi dává pořádně zabrat.

Povedete své děti k profesionálnímu sportu, i když jste sama zjistila, jaká je to řehole?
Nevím. Na druhou stranu člověka naučí spoustu věcí. Kdyby se chtěly věnovat sportu naplno, podpořím je nejlépe, jak to jen dokážu. Kdyby ho dělaly jen napůl a chtěly být profesionály, hned jim to zakážu.

Tohle jsou všechno sportovní vyhlídky. A mimo to? Vyšívání, zahrádkaření?
Né. (směje se) Snad jenom to vaření bych se chtěla konečně naučit. Hrozně mě baví, ale jsem v něm strašně špatná. Ségra je skvělá, stejně jako máma. Já jsem nejhorší kuchařka na světě. Na fotkách ta jídla vypadají dobře, moc se ale nedají jist. (směje se) Řízek nebo rizoto zvládnu. Ale neumím přidávat přísady ve správném množství. Něčeho dám víc, něčeho míň. A už se recept kazí.

Nebyla byste to vy, kdybyste neuspořádala nějakou rozlučkovou párty…
Jedna obrovitánská je naplánovaná, abych oslavila Wimbledon a konec kariéry. Řeší se už jenom datum. Vím, že po ní nebudu fungovat. Když jdu pařit, tak pařím naplno. (směje se)

Báře za celou redakci Tenisového světa gratulujeme ke skvělé kariéře a přejeme mnoho dalších úspěchů mimo tenisové kurty!