Vydřený triumf v Jablonci! Titul přišel po těžkém období, říká šampion Krumich

Na cestě za titulem jste absolvoval čtyři dramatické duely. Které z nich byly pro vás nejtěžší?
Nejtěžší a kvalitou nejlepší pro mě byly asi čtvrtfinále a semifinále. Hrál jsem proti výborným soupeřům, oba zápasy se hrály na tři sety. Torrese znám dobře z juniorů. Je to stejný ročník jako já, kde patřil k nejlepším na světě. Věděl jsem, že je to kvalitní hráč. Hrál klasický jihoamerický tenis, servíroval hodně kickem a otevíral si hru tak, aby mohl hodně tvořit forhendem. Snažil jsem se mu dostávat do bekhendu a chtěl jsem být aktivnější. Ve druhém setu jsem byl dvakrát brejk nahoru, ale nedokázal jsem to dotáhnout. V rozhodujícím setu jsem ho brejkl na 4:2. Sice jsem pak za stavu 5:2 zápas nedopodával, ale na druhý pokus už jsem to zvládl. 

V semifinále jste porazil prvního nasazeného Němce Stoddera, který je čerstvým semifinalistou z challengeru v Augsburgu…
Zápas to byl možná ještě lepší než s Torresem. Myslím, že soupeř je asi ještě kvalitnější než Argentinec. Se Stodderem jsem hrál už shodou okolností právě tady v Jablonci na konci května. Byl to můj druhý turnaj po zranění kotníku a to jsem dostal opravdu hodně (pozn. red.: Krumich prohrál 0:6, 2:6). Znám ho i z jiných turnajů a věděl jsem, že to bude obtížné. Hrál jsem dost dobře až na jeden gem ve druhém setu, kdy jsem za stavu 4:4 neudržel servis, ale potom jsem zahrál opět dobře ve třetím setu, kde jsem ho od stavu 3:2 dvakrát za sebou brejkl.

V prvním kole jste tu sehrál drama s Vojtěchem Marešem, postoupivším z kvalifikace, který jinak ale není vůbec na světovém žebříčku…
Soupeř hrál velmi slušně, já jsem se ještě úplně necítil. Byl jsem před týdnem nemocný a musel kvůli tomu vynechat i turnaj na Spojích. Hráli jsme v těžkých podmínkách v dešti, kdy míče vůbec nelítaly, ale bylo důležité, že jsem dokázal zápas vybojovat, i když mi to nešlo.

Ve druhém kole vás čekalo další těžké utkání, kdy jste vyhrál 6:4 ve třetím setu nad Lukášem Rosolem. Jak jste viděl tento zápas?
Já se s Lukášem znám dlouho, občas spolu i trénujeme. Určitě je to skvělý hráč, který má za sebou parádní kariéru, má spoustu zkušeností. V zápase jsem se postupně zlepšoval, rozhodovala ho koncovka, v níž jsem to vybojoval. Výhry si moc cením.

Paradoxně nejsnazší pro vás bylo finále, v němž jste Egypťanovi Safwatovi povolil pouhé dvě hry a vyhrál 6:2, 6:0…
Předešlé dva zápasy mi dodaly velkou jistotu. Porazil jsem v nich výborné hráče po velkém boji a získal jistotu. Bylo to pro mě finále po dlouhé době, byl jsem hodně natěšený. Snažil jsem se celý zápas tlačit a dařilo se mi. Byl jsem celou dobu lepší než soupeř a zvládl jsem to dobře.

Jak jste se vyrovnával s těžšími podmínkami v Jablonci?
Nikdy jsem tady v Jablonci nic velkého neuhrál, tak jsem to tu neměl úplně v lásce, ale přebojoval jsem to a dokázal tu vyhrát. Jsem rád, že i v nekomfortních podmínkách jsem to dokázal zlomit a zvítězit.

Vnímal jsem vás jako hráče, který rád hraje na tvrdém povrchu. Tady jste vyhrál na antuce. Na jakém povrchu hrajete nejraději?
Vždycky jsem se na antuce cítil dobře. Hraju na ní většinu času a i své největší úspěchy jsem vždycky získal na tomto povrchu. Nemůžu říct, zda mám radši antuku nebo třeba pomalejší beton, dokážu hrát na obojím.

Letos jste se vrátil po více než půlroční pauze na kurty až na konci května. Co bylo příčinou vaší dlouhé absence na turnajích?
Na konci prosince jsem si při tréninku s Tomášem Macháčem ošklivě poranil kotník. Šel jsem do strany při protipohybu a přetrhl jsem si vaz v kotníku. Tři až čtyři měsíce jsem nemohl vůbec hrát tenis. Měl jsem asi osm týdnů ortézu. Nebylo to nic hezkého. Když jsem pak začal hrát turnaje, necítil jsem se dobře a bylo pro mě hodně psychicky těžké se dát dohromady. I z toho důvodu jsem moc rád, že jsem tady v Jablonci předvedl dobrý tenis. Věřím, že mě to nakopne do zbytku sezony a do dalších turnajů.

Po návratu na kurty se vám ze začátku úplně nedařilo. Odkdy cítíte, že je to lepší a že kvalita vaší hry jde nahoru?
Celou dobu po návratu jsem makal na tom, abych se vrátil zpátky do formy. Bylo důležité, že jsem pořád měl v sobě víru, že se vrátím a že to dokážu. Ten zlom přišel asi na challengeru v Meerbuschi, kde jsem se kvalifikoval a sehrál v prvním kole vyrovnaný zápas s Jevsejevem z Kazachstánu, který je kolem třístého místa na světě. Tam jsem cítil, že se moje hra začíná zlepšovat, ale pak jsem onemocněl a první turnaj od tohoto challengeru jsem hrál až tady v Jablonci.

Jaké jsou teď vaše další tenisové plány?
Teď budu týden trénovat a pak budu hrát buď patnáctku v německém Buschhausenu nebo stopětadvacítku v polském Štětíně. Potom je poslední česká pětadvacítka v Pardubicích, kde bych také chtěl hrát.

Je vám dvacet let a máte kariéru před sebou. Nyní jste získal zkušenost s tím, jaké je to se vrátit na kurty po půlroční pauze…
Určitě je to pro mě i ponaučení, abych hodně dbal o své zdraví, abych si hlídal věci, které se zdravím souvisejí. Určitě mi to nějaké ponaučení přineslo. Člověk si musí vážit toho, že může hrát a je zdravý. Teď je potřeba jen makat dál, zlepšovat se a udržet se zdravý.

Cítíte ještě nějaké následky svého zranění?
Myslím, že na posledních dvou turnajích už při pohybu necítím žádné omezení a musím zaklepat, že už se cítím na kurtu každým dnem lépe a lépe.

Děkuji vám za rozhovor a přeji vše dobré.