Strach mám jen ze sršňů, pobavil Menšík. Poté, co přepsal historické tabulky
PŮVODNÍ ZPRAVODAJSTVÍ Z NEW YORKU – Sedmnáctiletý Jakub Menšík si k blížícím se narozeninám nadělil ten nejlepší možný dárek, tedy postup do 3. kola US Open. Český talent se stal nejmladším tenistou, kterému se to od roku 1990 podařilo. Čeká ho tak zápas s domácím Taylorem Fritzem na jednom z místních velkých kurtů. Rodák z Prostějova se ale nebojí, jediný problém by byl, kdyby na dvorci poletovali sršni.
Jakub Menšík drama nepřipustil. Ve 2. rundě amerického grandslamu vyprovodil z kurtu Francouze Titouana Drogueta za dvě hodiny a 50 minut po setech 3:6, 6:2, 7:6(1) a 6:3. „Po prvním setu, který jsem prohrál 3:6 a necítil jsem se kvůli podmínkám úplně komfortně, bylo důležité zachovat chladnou hlavu a hrát tak, jak jsme se na něj připravili. Tudy vedla cesta,“ nechal se slyšet.
Osmnácté narozeniny oslavíte zápasem 3. kola US Open. Co na to říkáte?
Říkal jsem si, že by to bylo moc pěkné. Parádní odměna za výkony, které tu předvádím. I za celou skvělou sezonu, která mi ukázala, že poctivá dřina a práce nese ovoce. A k tomu s Taylorem Fritzem, domácím hráčem z TOP 10. Doufám, že dostaneme velký kurt. (usmívá se)
Za stavu 5:3 ve čtvrtém setu jste nevyužil dva mečboly. Rozhodilo vás to?
Ke konci už jsem cítil, že kvalita je na mé straně. Byl jsem uvolněnější a v herní jistotě. I když se první mečboly nepovedly, tak jsem věděl, že si dokážu vypracovat další šanci. A taky jsem měl k dispozici jeden servírující gem. Bylo to jen o uvolněnosti a o tom, abych si koncovku poctivě dohrál.
V průběhu utkání si Droguet na něco stěžoval. Upřesníte, o co šlo?
Vůbec nevím. Ale pamatuji si, že jsem se stejným soupeřem hrál vloni semifinále pětadvacítky v Irakliu. Oba jsme věděli, co od toho druhého čekat. Věděl jsem, že je to jeho typ rozhození. Vždy, když mu trochu teče do bot, tak se rád hádá s rozhodčím nebo si párkrát do někoho rýpne.
Jste nejmladším účastníkem 3. kola US Open od roku 1990. S čím do utkání půjdete?
Na jedné straně tu nemám co ztratit, na druhé vím, že můžu porazit kdekoho. Až na pár výjimek. (směje se) S tím, jak se mi tady daří, tak mi i stouplo sebevědomí. Věřím si a nahoru jde i herní pohoda. Nastoupím jako na každý jiný zápas. I když budu mít narozeniny, lepší dárek jsem si totiž přát nemohl.
Už několik let spolupracujete s mentálním koučem. Projevuje se to?
Určitě se práce s ním vyplatila. Nejsem úplně zvyklý na zápasy na tři vítězné, takže se to určitě hodilo. Rozhodující moment byl po neproměněných setbolech ve třetím setu za stavu 6:5. Hodně těžko se mi šlo do tiebreaku, ale zachoval jsem chladnou hlavu a skvěle jsem to zvládl. Z mentálního hlediska tam je ještě prostor pro zlepšení, ještě to není tak kvalitní, abych dokázal předvést po dobu tří setů stoprocentně stabilní výkon.
S nějakou psychickou odolností se ale přeci člověk musí narodit…
Myslím, že se s mentální stránkou dá pracovat. Mohl jsem tu vypadnout už v prvním kole kvalifikace s Fogninim. Ztratil jsem první set 1:6 a byl kousek od vyřazení. Můj osud tehdy visel na vlásku. Jsem rád, že podobné situace zvládám. Užívám si všechno, což je klíč.
Velmi klidně vystupujete i před novináři.
Jo, samozřejmě. Všechny tyhle povinnosti k tenisu patří. Po vyhraném zápase se na ně člověk docela i těší. Ale nejsem z toho paf, nedělám si hlavu z tiskovky. Kdybych měl být z něčeho takového rozhozený, co bych pak dělal na kurtu. (směje se)
Je vůbec něco, co vás vyvede z míry?
Dost se bojím sršní. Mám z nich fakt velký respekt. Když vidím sršně, jsem hodně pod tlakem.
US Open (muži, ženy, USA, 65 000 000 USD, tvrdý povrch)
2. kolo mužské dvouhry
Titouan Droguet (FRA, 171.) – JAKUB MENŠÍK (206.) 6:3, 2:6, 6:7(1), 3:6
