USA zpět na cestě k velmoci?

Samozřejmě, že ani dnes nemají Američané špatné hráče, nicméně John Isner (16. na ATP) má již třicet jedna let. Johnson (34.) či Querrey (36.), ačkoliv svou kvalitu mají, a zejména na servise, nedosahují úrovně nejlepších světových hráčů, kteří by bojovali o nejvyšší příčky na žebříčku. A tak se budou muset spoléhat na to, že se ještě více prosadí Jack Sock (27.), kterému mnozí odborníci věští či věštili velkou budoucnost, nicméně tento rok mu bude „již“ dvacet čtyři a stále mezi úplnou špičkou není.  O určitém nevýrazném období v americkém tenise svědčí i fakt, že od roku 2007 se Američané neprobojovali do finále Davis Cupu.

Přesně před osmi lety, 12. května 2008, neměli Američané v TOP 250 ani jednoho hráče, který by měl 19 let či méně. Dnes mají Američané v TOP 250 hned čtyři hráče, kteří mají dokonce pouze 18 let.  Jmenovitě pak Taylor Fritz (73.), Francis Tiafoe (191.), Stefan Kozlov (200.) a Tommy Paul (201.).

Pokud si sami vytvoříme žebříček nejlepších hráčů, kterým ještě nebylo 19, zjistíme jednu zajímavou věc a to tu, že všichni tito mladí Američané se vejdou do TOP 5 tohoto žebříčku. Americkou dominanci narušuje pouze Rus Rubljov.

73. Taylor Fritz (USA)

171. Andrej Rubljov (RUS)

191. Francis Tiafoe (USA)

200. Stefan Kozlov (USA)

201. Tommy Paul (USA)

Pojďme si je nyní krátce představit. 

TAYLOR FRITZ (28.10. 1997)

Patrně nejtalentovanější Američan začal hrát tenis již ve dvou letech, oba jeho rodiče hráli tenis profesionálně a jeho matka Kathy May to dotáhla až do TOP 10 na WTA. Jeho cílem je být jednoho dne světovou jedničkou, což se mu aspoň na juniorském okruhu již povedlo. Fritz měří 193 centimetrů a váží 84 kilo, vzhledem k jeho věku se dá předpokládat, že ještě o trochu poroste, již teď však svých parametrů naplno využívá a jeho hra je typická velmi silným podáním a následnou důraznou hrou od základní čáry, v čemž se dost podobá především Jacku Sockovi. Jeho hra je nejefektivnější na tvrdém povrchu, na kterém se také ukazuje nejčastěji. V minulosti na něm dokázal vyhrát mj. i juniorku US Open.

Fritzovi se daří i mezi dospělými, kde se aklimatizoval velmi rychle. V únoru se Fritzovi povedlo již na jeho třetím turnaji ATP (v Memphisu) dokráčet až do finále, což se nepovedlo tak brzy ani Samprasovi či Courierovi. Fritz hrává střídá ATP turnaje s challengery, kde má impozantní bilanci 26:8. Pokud bude pokračovat v podobných výkonech, tak to bude dost možná právě on, kdo v brzké době vytvoří se Sockem velmi silné duo v Davis Cupu.

FRANCIS TIAFOE (20.1. 1998)

Další vycházející hvězdou je syn imigrantů ze Sierry Leone, jenž začal hrát tenis ve třech letech. Oproti Fritzovi se ještě tak neprosadil na okruhu ATP a soustřeďuje se na challengery, daří se mu stejně na tvrdém povrchu jako na antuce, na níž odehrál svůj poslední turnaj a to na challengeru v Tallahassee, kde na konci dubna podlehl až ve finále Halysovi 1:2 na sety.

Právě antuka je jeho oblíbenějším povrchem, nicméně dá se předpokládat, že zálibu má právě v té americké, která je tvrdší a se kterou se setkává daleko častěji jak s tou evropskou. Tiafoe je atletickým typem hráče, kterému se daří dobře dobíhat míče a hrát je z dobrých pozic, což mu poskytuje výhodu právě především pro antuku.

STEFAN KOZLOV (1.2. 1998)

Pro změnu syn ruských rodičů narozený v makedonské metropoli Skopje, jehož oblíbeným povrchem je tvrdý povrch. Kozlovův otec je tenisovým trenérem a tak měl Stefan ty nejlepší podmínky stát se dobrým tenistou. Na okruhu ATP debutoval již v patnácti letech, kdy obdržel v Newportu divokou kartu. V 1. kole měl za soupeře Poláka Przyiesznyho, se kterým po statečném boji prohrál 1:2 na sety. Nicméně již v tomto věku stabilně sbíral body do ATP žebříčku skrz pravidelné úspěchy na ITF turnajích, o čemž svědčí jeho celková bilance na ITF v poměru 65:29, což je úctyhodná porce zápasů v tak útlém věku. V tomto roce se začíná prosazovat i na challengerech, naposledy došel v Tallahassee do čtvrtfinále, když na tomto turnaji úspěšně prošel i kvalifikací. Jeho hra je mnohými přirovnávána ke hře Bernarda Tomice, přičemž Kozlov používá relativně často i hodně „slicované“ údery. Sám Kozlov o sobě tvrdí, že se mu líbí hra Federera a rád by ji napodobil co nejvíce. Jeho hra působí vizuálně velmi chytře a určitě není ranařem typu Isnera. 

TOMMY PAUL (17.5. 1997)

Posledním osmnáctiletým americkým talentem v našem výčtu je Tommy Paul, jenž si v roce 2015 připsal vítězství na juniorce French Open, takže asi nepřekvapí, že jeho oblíbeným povrchem je antuka, na níž ho dříve trénovala jeho matka Jill, konkrétně opět na té klasické zelené, která je v USA běžnější. Umí však hrát velmi slušně i na tvrdém povrchu, ostatně na loňské juniorce US Open prohrál až ve finále s Taylorem Fritzem 1:2.  Nicméně daleko častěji hrává Paul na antuce. Hned v lednu si připsal dva triumfy na ITF turnajích v USA, přičemž od té doby zkouší objíždět challengery a kvalifikace ATP turnajů. Jeho největším úspěchem je v poslední době dubnové vítězství nad Lorenzim (53.) v Houstonu.  Jeho idolem je Andy Roddick, kdo ví, třeba ho tento mladík jednou vyrovná.

Ano, americká tenisová budoucnost není jen o těchto hráčích, jsou tu také Donaldson, Escobedo či Opelka, každopádně právě tito mají zatím největší šanci být těmi, kteří by v budoucnu mohli americký tenis opět dostat na pozice, na kterých se ještě nedávno vyhřívali Roddick či Agassi. Pro většinu z nich může být tento rok tím zlomovým a bude velmi zajímavé sledovat další vývoj jejich tenisových kariér.