Zápasy měly z mé strany grády a šťávu, říká po triumfu ve Veroně spokojený Kopřiva

Letošní sezonu jste nezačal příliš dobře, o to víc vás asi triumf v italské Veroně těší…
První půlka sezony určitě nebyla z mého pohledu optimální. Bylo tam hodně věcí, které se mi úplně nepovedly nebo které bych změnil. Vítězství ve Veroně přišlo ve chvíli, kdy jsem to vůbec nečekal. Je to pro mě velké zadostiučinění. Doufám, že mě to teď nakopne do dalších turnajů.

Připadal jste mi ve všech zápasech na turnaji velmi odhodlaný a zakousnutý. Možná i trochu více než dříve. Měl jste stejný pocit?
Snažím se být ve všech zápasech zakousnutý, ale tady se mi nějak prostě sešlo úplně všechno. Vyhovovaly mi podmínky a dařilo se mi, hrál jsem uvolněně, a proto to nakonec skončilo titulem. Zápasy měly z mé strany grády a šťávu.

Od čtvrtfinále jste všechny duely musel otáčet. Nedá se říci, že by se vám první sety vždy nedařily, ale dokázal jste váš výkon pokaždé vystupňovat natolik, že mu soupeř nakonec nestačil. Čím to bylo? Zahříval jste se pomaleji?
V prvních dvou kolech jsem začal dobře a vyhrál vždy ve dvou setech. Ve druhém kole jsem proti Trungellitimu předvedl jeden z lepších výkonů na turnaji a vyhrál hladce 6:2, 6:2. Ve čtvrtfinále jsem proti Italovi Darderimu neměl vůbec špatný začátek, ale soupeř hrál skutečně velice slušně. Za stavu 4:4 se hrál velmi dlouhý gem na jeho servisu, který bohužel i přes několik brejkbolů dopadl na jeho stranu a on nakonec vyhrál první set. Ve druhé sadě jsem ale soupeře úplně zlomil a pak jsem jednoznačně vyhrál. Máte pravdu, že v semifinále proti Francouzi Bourguemu jsem měl trochu pomalejší start, ale i tak ten první set nebyl úplně špatný a prohrál jsem ho až v tiebreaku. Věřil jsem ale, že to můžu otočit.

Ve finále jste ale první set proti Ukrajinci Sačkovi, semifinálovému přemožiteli Davida Goffina, prohrál první sadu 1:6 a i ve druhé to s vámi vypadalo velmi špatně…
První set a vlastně celá první půlka zápasu ve finále byla velmi špatná. Soupeř hrál ale opravdu výborně a v prvním setu mi skoro nic nedovolil.

Prohrával jste 1:6, 2:5 a Sačko měl výhodu dvou brejků. Pak soupeř podával za stavu 5:4 a vedl 30:0. Kde se ve vás vzala síla ten zápas otočit?
Za stavu 2:5 jsem si říkal, že zkusím ubojovat aspoň jeden nebo dva gemy a budu hrát, co nejlépe to půjde, ať ten výsledek není tak krutý. Měl jsem štěstí, že Vitalij trošku znervózněl a něco mu tam úplně nespadlo. Já jsem naopak zahrál uvolněněji a snížil na 4:5. Začal jsem cítit, že je soupeř nervózní, a cítil jsem trochu svoji šanci. Soupeř začal hrát daleko pomaleji a pak se to úplně překlopilo na mou stranu.

Soupeř působil ve třetím setu poněkud unaveně a zdálo se, že odpadl. Cítil jste to?
Samozřejmě jsem cítil, že není úplně ve fyzické pohodě a bavili jsme se o tom spolu i po zápase. Říkal mi, že ho svazovaly lehké křeče a že byl zoufalý z těch dlouhých výměn, které se mi dařily zvládat.

V čem přesně vám nejvíce vyhovovaly podmínky ve Veroně?
Seděly mi kurty i balony, nebylo to rychlé ani pomalé. Sešlo se to všechno dohromady tak, jak jsem potřeboval.

Ve Veroně byla na zápasech vynikající atmosféra. Při střídání stran mě tam zaujaly světelné efekty. Co jste na to říkal?
Je to jednoznačně dobře pro tenis. Pořadatelé z turnaje udělali suprovou a výborně zorganizovanou akci, na kterou chodilo hodně diváků, zejména pak na ty večerní zápasy. Ve městě byl turnaj výborně zpropagován, za což jsem hodně rád, protože je daleko lepší hrát před plnými tribunami než před prázdnými. Na turnaji hrál David Goffin, na kterého vždycky přišlo hodně lidí, a kdyby hrál ve finále, možná by přišlo ještě o něco více diváků, ale i tak byla atmosféra moc super. Hudba při přestávkách spolu se světelnými efekty přinášela divákům zábavu. Já na to nejsem úplně zvyklý, hlasitá hudba se světelnými efekty pro mě nebyly úplně přirozené, ale celkem rychle jsem si na to zvyknul a vůbec by mi nevadilo, kdyby to takto probíhalo na každém turnaji.

Challenger ve Veroně byl posledním turnajem, který vám z 248. místa mohl pomoci vzhůru žebříčkem, abyste se probojoval do kvalifikace na US Open. Velkou šanci vám dával postup do semifinále, jistotu pro účast garantoval váš postup do finále. Jak vás tohle motivovalo a mělo to nějaký vliv na váš výkon?
Samozřejmě jsem věděl, že hraju o kvalifikaci na US Open. Věděl jsem to i v minulých týdnech a možná mě to trošičku svazovalo. U Verony jsem do poslední chvíle nevěděl, jestli se do hlavní soutěže dostanu nebo nedostanu a už jsem jel do Itálie trochu smířen s tím, že to asi neklapne. To mi nakonec pomohlo, že jsem hrál uvolněněji a tolik jsem na to v prvních dvou kolech nemyslel. Ve čtvrtfinále jsem to už v hlavě trochu měl, ale nakonec jsem to urval. Po postupu do semifinále už to s US Open vypadalo nadějně, ale samozřejmě jsem nechtěl prohrát ani tam. Za titul a porci sto bodů, kterou jsem získal, jsem moc rád, protože mi to usnadní spoustu rozhodování. Chci hrát ty největší turnaje a podobné úspěchy mi je přibližují.

Do hlavní soutěže ve Veroně jste se nakonec dostal jako tzv. alternate až na poslední chvíli díky pozdní odhlášce jednoho z hráčů. Sledoval jste, jak se posouváte směrem do hlavní soutěže ve Veroně?
Samozřejmě jsem to sledoval. Po přihláškách jsem byl asi šestý pod čarou s tím, že jsem měl ještě možnost hrát kvalifikaci na turnaje ATP v Umagu nebo v Hamburku. Sledoval jsem odhlášky a řešil, kam nakonec pojedu. Hráči se ale vůbec neodhlašovali a nakonec jsem skončil první pod čarou na challenger ve Veroně, ale věděl jsem, že mi do hlavní soutěže může pomoci, pokud se nevyužijí dvě místa pro tzv. „special exempts“. Nakonec se ještě pozdně odhlásili dva hráči a to, že jsem se dostal na turnaj, jsem se dozvěděl až v sobotu vpodvečer. Na kvalifikaci jsem nebyl přihlášen a popravdě řečeno, dokonce jsme s trenérem přemýšleli, že bych tenhle turnaj vynechal, kdybych nehrál o US Open.

Letos máte zatím negativní zápasovou bilanci 18:20. V první části sezony se vám nedařilo tolik jako dříve. Čemu to přičítáte? Měl jste nějaké zdravotní problémy nebo šlo o pokles formy, který nutně musí potkat během kariéry každého hráče?
Řekl bych, že to bylo obojí. Na začátku sezony jsem byl zraněný a neudělal jsem úplně nejlepší přípravu, jakou bych potřeboval. Tak nějak se to pak nabalovalo. Necítil jsem se na kurtu úplně nejlépe a těch porážek přišlo poměrně dost. Asi to ale musí potkat každého a na jednu stranu jsem si alespoň uvědomil nějaké věci, které musím v budoucnu dělat lépe.

Vy jste v období mezi květnem a červencem prohrál v jednu chvíli hned šest zápasů v řadě. To vás na okruhu potkalo poprvé. Jaký to mělo vliv na vaši psychiku a jak jste se z toho dokázal dostat?
Úplně jednoduché to nebylo. Je blbé, když člověk prohrává pořád v prvním kole. Některé zápasy nebyly úplně špatné, ale nepodařilo se je obrátit na mou stranu. Psychicky to nebylo nejlepší ani v tréninku, ale nakonec přišlo jedno vítězství (pozn. red.: v Salcburku porazil Kopřiva držitele divoké karty Neila Oberleitnera 6:7(6), 6:1, 6:1) a teď se mi podařilo vyhrát celý turnaj.

Ve Veroně jste čtyřhru nehrál, ale během období, kdy se vám nedařilo vyhrát zápas ve dvouhře, jste v německém Karlsruhe postoupil s Řekem Pervolarakisem v deblu až do finále. Pomohl vám i tento úspěch odrazit se ode dna?
Tenhle debl mi hrozně pomohl. Měl jsem za sebou sérii šesti porážek. V Německu jsem prohrál v prvním kole ve třech setech s Riedim a zůstal jsem v Karlsruhe na debla. Hráli jsme dobře a došli jsme až do finále. Byl to pro mě nový impuls, a byť to byla jenom čtyřhra, na kterou nekladu takový důraz jako na dvouhru, bylo to pro mě super povzbuzení do budoucna. Možná i to mi pomohlo dostat se z toho splínu.

Na minulém turnaji ve finském Tampere jste vedl ve druhém kole nad Lukášem Kleinem už 5:0, ale nakonec jste set prohrál 5:7 a ve druhém jste prohrál 1:6. Co se tam stalo?
Byl to hodně zvláštní zápas. Do stavu 5:0 mi přišlo, že mi Lukáš daroval hodně jednoduchých bodů a všechno se sešlo na mou stranu. Pak se Lukáš uvolnil a začal hrát daleko lépe a já, jak jsem neměl úplně největší sebevědomí a nehrál jsem úplně dobře, jsem dokázal vyhrávat míče. Lukáš přestal úplně kazit a zaslouženě to otočil. Já najednou neměl vůbec čím vyhrát výměnu nebo gem. Samozřejmě, stav 5:0 se musí dohrávat za jakékoliv situace, to mě neomlouvá. Já jsem si aspoň uložil do paměti, že když jsem teď ve Veroně vedl v zápasech 5:1 nebo 5:2, tak jsem věděl, že musím hrát až do úplného konce, protože se mi nedávno stalo tohle. V tomhle to pro mě bylo prospěšné a nyní jsem se soustředil za každé situace.

Tento týden se hraje turnaj v Liberci. Často se stává, že hráč, který vyhraje turnaj, následující týden odpočívá a turnaj vynechá. Nepřemýšlel jste, že se z turnaje Svijany Open odhlásíte? Co rozhodlo o tom, že jste to neudělal?
Rozhodl jsem se přijet, protože jsem měl Liberec naplánovaný jako poslední turnaj na antuce s tím, že další dva týdny mám přestávku a budu jen trénovat. Kdybych svou účast zrušil, byl bych tři týdny bez turnaje, což se mi úplně nepozdávalo. Přesun do Liberce je teď náročnější, ale já se do Liberce vždycky těším. Je to moc pěkný turnaj, město i klub. Navíc je to v Česku, takže věřím, že dokážu nějak zregenerovat a dostat ze sebe poslední zbytky sil.

Po Liberci začnete trénovat na tvrdém povrchu?
Ano, přesně tak. Pak už mě čeká US Open. Tím, že jsem se dostal až na poslední chvíli, jsem nedokázal naplánovat žádné turnaje předtím.