Triumf v Pärnu byl náročnější, protože jsem hrála o US Open, vypráví Sára Bejlek

Gratulujeme k vítězství na turnaji v Pärnu, dotovaném pětadvaceti tisíci dolary. Jak se váš triumf v Pobaltí rodil?
Podle nasazení jsem byla samozřejmě favoritka. Psychicky to bylo trochu náročnější, protože kdybych ten turnaj nevyhrála, tak bych byla hodně na hraně, co se týká postupu do kvalifikace US Open. U jiných turnajů podobný tlak obvykle není, takže to bylo tentokrát o trochu složitější. Jsem ráda, že jsem své nasazení potvrdila a hrála jsem dobře od prvního až do posledního zápasu. Uvidíme příští týden na přihláškách, jestli mi to pomohlo nebo ne.

V minulých dvou letech jste v tomto termínu vyhrála turnaj v Olomouci. I letos se tam hrál v uplynulém týdnu turnaj, ale tentokrát jste si vybrala akci v estonském Pärnu. Co vás k tomu vedlo? Sledovala jste Olomouc alespoň po očku?
V Olomouci bych musela postoupit alespoň do semifinále či do finále, abych se kvalifikovala na US Open, a tak nějak se nám jevilo jako lepší varianta vyrazit do Estonska. Hrála jsem teď tři turnaje v řadě a nakonec jsme se rozhodli s týmem takhle. Olomouc jsme trochu sledovali, ale tím, jak jsem v Pärnu postupovala, tak jsme to v podstatě vůbec neřešili.

V Estonsku jste neztratila ani set, ale v prvním zápase proti Egypťance Samirové k tomu moc nechybělo…
V prvním zápase jsem měla v prvním setu 3:5 a 15:40, což bylo na začátek turnaje docela složité. Se Samirovou jsem hrála už loni v Monastiru, kde jsem vyhrála až 6:4 ve třetím setu, takže jsem tušila, že to bude těžký zápas.

Egypťanka po prohraném tiebreaku trochu odpadla a nakonec zápas vzdala. Co bylo důvodem?
Podle mě to byla tak trochu kombinace fyzické a psychické zátěže.

Jaký zápas byl pro vás na turnaji nejtěžší?
Kromě toho prvního zápasu to bylo asi finále, kde jsme se tahaly a nakonec to proti Chorvatce Luciji Čiričové Bagaričové bylo o pár míčích. Tam rozhodovaly maličkosti.

Cítila jste před finále trochu tíhu okamžiku? Přeci jen, šlo o poslední šanci vybojovat si účast na US Open…
Ve stresu jsem úplně nebyla, ale taková správná nervozita tam určitě nechyběla. Věděla jsem, že do zápasu jdu jako favoritka a měla bych být papírově lepší. V důležitých momentech jsem dokázala udržet chladnější hlavu než soupeřka a ukázala jsem, že jsem o něco zkušenější než ona. Opravdu jsem to finále nechtěla prohrát. Už jsem letos prohrála dvě a řekla si, že třetí už skutečně prohrát nesmím.

US Open je pro vás průlomový turnaj, kde jste poprvé postoupila do hlavní soutěže na grandslamu. V jednom z předchozích rozhovorů jste říkala, že už ho vždycky budete mít ráda… Jak moc jste propočítávala to, zda se vám podaří zúčastnit i letos?
Malinko v hlavě jsem to měla, ale moc mě to nesvazovalo. Tým to propočítával a věděli jsme, že větší jistota bude ten turnaj vyhrát. Říkala jsem si, že když nevyjde US Open, tak vyjde Austrálie, a že toho mám hodně před sebou. Samozřejmě jsem ale hodně chtěla vyhrát.

V Evropě se hrají aktuálně turnaje na antuce i na tvrdém povrchu. Jak jste volila povrch, na kterém budete hrát?
Hrála jsem teď tři turnaje v řadě na antuce, které jsme měli dopředu naplánované. Teď budu tři až čtyři týdny trénovat na betonu a pak pojedeme stejně jako loni o pár dní dřív do Ameriky a budeme se připravovat tam. Pokud se dostanu na US Open, mělo by to být takhle. Pokud bych se nedostala, hrála bych české šedesátky v Přerově a v Praze na Spojích. Uvidím podle pondělních přihlášek.

Před vítězným turnajem v Pärnu jste hrála na turnajích v nizozemském Haagu, kde jste postoupila do finále, a v německém Aschaffenburgu, kde jste prohrála v prvním kole. Jak byste tyto turnaje zhodnotila?
V Haagu jsem hrála slušně. Finále bylo trochu padesát na padesát. Proti Arantxe Rusové jsem nezačala úplně dobře, ale ve druhém setu jsem byla kousek od vítězství. Bylo to o pár míčích, ale Arantxa ukázala, že ona je ta stabilnější a zkušenější. V Aschaffenburgu na mě dolehla únava z Haagu. V Haagu jsem hrála ve čtvrtek dva zápasy za den, pak byl docela složitý přejezd z Nizozemska do Německa. Turnaj v Haagu ale hodnotím určitě pozitivně. Z neúspěchu v Aschaffenburgu si nic nedělám. V danou chvíli jsem udělala maximum, více jsem udělat nemohla a soupeřka byla prostě lepší.

Jak se aktuálně cítíte po fyzické stránce? Netrápí vás nějaké zranění?
Letos musím hodně pochválit kondičáka Romana Bárta a fyzioterapeutku Petru Kmeckovou, protože mě vůbec nic nebolí a fyzicky jsem stoprocentně připravená. Cítím se dobře. Těším se teď na pár dní volna a pak zase začneme pracovat.

Jak jste spokojená s průběhem letošní sezony? Naplňuje vaše očekávání?
Je to zatím dost nahoru dolů, ale asi si nemůžu úplně stěžovat. Pár výsledků mohlo být lepší, ale jsem hlavně ráda za to, že jsem zdravá. To je pro mě v tenhle moment nejdůležitější.

Jako sedmnáctiletá můžete startovat jen na omezeném počtu turnajů. Přesto, teď se hraje turnaj na tvrdém povrchu v Praze. Nepřemýšlela jste o tom, že byste si tam zahrála?
Vzhledem k tomu, že jsme do poslední chvíle nevěděli, zda se dostanu na US Open nebo ne, tak jsme nad tím turnajem začali přemýšlet až teď o víkendu. Kvalifikaci tu moc hrát nechceme, protože mám kvůli věku omezený počet turnajů, na kterých můžu startovat. Nakonec jsme se rozhodli, že dáme přednost tréninku a přípravě na US Open, pokud se tam tedy dostanu.