Není tráva jako tráva. Kde je pažit nejlepší, kde nejpomalejší a kde nejmizernější?
Většina června a část července patří na tenisovém okruhu travnatým turnajům. Zelený pažit je jako povrch velmi specifický, především pro své postupné opotřebení a nižší odskoky. V různých lokalitách se ale jeho kvalita i vlastnosti dost liší. Spoustu zkušeností s klouzavým podkladem mají také čeští tenisté a tenistky. Co o něm řekli během grandslamového Wimbledonu?
Zelený pažit v All England Clubu je po zásluze označován jako nejlepší na světě. Londýnští specialisté o něj denně dbají a stále vylepšují systém jeho ošetření. „Kurty tady v All England Clubu jsou nejlepší. Když se trefí dobrý úder, má to nádech old-school trávy, kdy se chodilo servis–síť. A jsou to kurty, které neodpouští jakékoliv zaváhání nebo chybu v technice,“ vysvětloval letošní osmifinalista Jiří Lehečka.
„Tráva je tady mnohem hustší i vyšší než třeba v Birminghamu. A mnohem pomalejší!“ doplnila svého krajana Barbora Strýcová, jež nakonec ve Wimbledonu získala titul ve čtyřhře.
Česká mužská jednička Lehečka ladil před travnatým grandslamem formu na londýnské pětistovce v Queen’s Clubu, který opakovaně získává ocenění od ATP za nejlepší turnaj dané kategorie.
„Londýnská tráva je celkově odlišná od všech ostatních. V Queen’s Clubu je úžasná tráva, o něco pomalejší než tady ve Wimbledonu. Míčky tam skáčou výš, takže to dost přidává výměnám a atraktivnějšímu tenisu,“ poznamenal Lehečka, jenž se na tamním turnaji střetl s pozdějším vítězem Carlosem Alcarazem.
Na Britských ostrovech se hraje ještě v Eastbourne, kde se letos překvapivě radoval z triumfu argentinský antukář Francisco Cerúndolo. Za touto zdánlivě nelogickou událostí ale stojí jednoduché vysvětlení.
„Měl jsem informace, že v Eastbourne byla tráva pomalá a míče skákaly vysoko. Tady ve Wimbledonu k vám balóny létají rychleji a máte méně času,“ uvedl Lehečkův trenér Michal Navrátil několik dní poté, co jeho svěřenec zničil Cerúndola ve druhém kole Wimbledonu (6:2, 6:2, 6:2).
Němci se (ještě) učí
Větší počet travnatých akcí se koná také v Německu, kde se kvalita zeleného pažitu turnaj od turnaje a rok od roku liší. Rozdílnost britských a německých travnatých kurtů okusila i Kateřina Siniaková, jež těsně před Wimbledonem triumfovala v Bad Homburgu. „Neměla jsem čas si na kurty zvyknout, jsou tu jiné,“ říkala po rychlém přesunu do All England Clubu.
„Bad Homburg je určitě nejrychlejší, míče hodně sjíždí. Když jsem natáhla bekhend, bylo těžké se dostat do výměny. Myslím, že proto mi to tam sedí. Když se dostanete do tlaku, tak je těžké se bránit. A Berlín byl pomalejší,“ pravila účastnice obou německých travnatých podniků.
S německými pažity má zkušenosti také Lehečka, který letos podruhé startoval ve Stuttgartu a loni si vyzkoušel i trávu v Halle. Jedná se o místo, kde desetkrát triumfoval Roger Federer. Ani legendární Švýcar, platící za nejlepšího travaře všech dob, se ale na neposedném pažitu nevyhnul uklouznutím.
„Ve Stuttgartu se kurty oproti loňsku zlepšily, tráva tam byla fajn. Řekl bych, že o dost pomalejší. Odskoky nebyly tak pravidelné jako třeba tady ve Wimbledonu,“ zmínil osmifinalista obou turnajů Lehečka. „Loni jsem hrál v Halle a tam je to doopravdy špatné, je to nejhorší tráva na okruhu. Němci to neumí jako třeba Angličani,“ vyhodnotil na závěr český mladík.
