Sisková otáčela v Budapešti ztracené zápasy. Je to velký úspěch, popisuje

Po Makarské pro vás byla Budapešť teprve druhým turnajem WTA v životě. Jak se vlastně rodila vaše účast?
Šlo o to, že někdy na jaře psala Jessie Aney, že bude v létě v Evropě a jestli bych si s ní nezahrála debla někde na turnaji WTA. Řešily jsme, jestli to bude v Palermu, Budapešti nebo v rumunských Jasech, v úvahu připadal i Hamburk, který se hraje o týden později. Jelikož to mám do Budapešti jen čtyři hodiny, rozhodly jsme se pro Budapešť a nakonec jsem se tam na poslední chvíli dostala i do kvalifikace dvouhry.

V prvním kole kvalifikace jste předvedla neskutečný obrat, když vaše soupeřka Němka Papadakisová měla set k dobru a v tiebreaku druhé sady vedla 6:1. Musela jste odvracet pět mečbolů v řadě…
První zápas byl pro mě nejhorší, ale to je normální. Přijela jsem do nového prostředí a nebyla jsem zvyklá. Přijela jsem v pátek večer, hodinu jsem si zahrála a v sobotu ráno jsem hned hrála proti Papadakisové. Necítila jsem se na kurtu dobře, neměla jsem sebevědomí, i když ta holka mi neměla na kurtu v podstatě čím ublížit, Hrála čopy a forhend liftovala, nedělala chyby. První set byl hodně špatný, ale ve druhém setu jsem se celkem rozehrála. Byla jsem v něm lepší a asi jsem si ho zasloužila vyhrát, ale bohužel jsem si to zkomplikovala a nedokázala dotáhnout slibné vedení. Možná mi i trochu docházely síly. Pak jsem dokázala, a to vůbec nevím, kde se to ve mně vzalo, obrátit tiebreak z 1:6 na 8:6.

Těch pět odvrácených mečbolů si vůbec nepamatuju, paměť se mi vrací až od stavu 6:6. Myslím, že se něco podobného určitě nebude stávat často, abych odvrátila pět mečbolů v řadě. Ve třetím setu to pak soupeřka úplně nezvládla. Po prohrané druhé sadě začala křičet a hodně ji to mrzelo. Do stavu 2:1 pro mě hrála Papadakisová normálně, ale pak začala hrát najednou chvíli bekhend levou rukou, přestala se hýbat, chvíli i servírovala spodem a v posledním gemu se už ani nepohnula. V podstatě mi zápas nakonec odevzdala. Nechtěla jsem to nijak komentovat, chtěla jsem zápas co nejdříve dohrát a odejít z kurtu.

Ve druhém kole kvalifikace jste vyhrála nad Marií Timofejevovou, která nakonec celý turnaj ovládla…
V prvním setu jsem hrála dobře a soupeřka dělala docela dost chyb. Ve druhém setu jsem na začátku vedla a Marie dělala pořád chyby, ale nepodařilo se mi některé gemy dohrát a soupeřka postupně přestávala dělat chyby a začala hrát stabilně. Nedokázala jsem ji brejknout a pak jsem ve třetím setu prohrávala 2:4 a tam jsem si myslela, že to už bude špatné. Dokázala jsem ale otočit nepříznivě se vyvíjející gem a najednou jsem vedla 5:4. Ona byla nervózní, pohazovala si s raketou, pořád mluvila na trenéra, takže jsem se snažila hrát jen to, co jí nevyhovuje.

Za stavu 5.4 pro mě si vzala pauzu na ošetření, takže jsem cítila, že na tom psychicky není úplně dobře. Za tohoto stavu jsem vedla při podání soupeřky 30:0 a byla jsem dva míčky od vítězství, ale zbytečně jsem si to zkomplikovala a nakonec musel rozhodovat tiebreak. V něm jsem vedla pořád o dva míčky, ale zbytečně jsem dovolila soupeřce vyrovnat na 5:5 a pak jsme hrály dvakrát výměnu a ona dvakrát zkazila forhend, takže jsem vyhrála.

Čekala byste, že Timofejevová nakonec může celý turnaj vyhrát?
Viděla jsem pár jejích zápasů i kousek finále. Musím říci, že vím, že Máša umí hrát výborně a je to vynikající hráčka. Ale na to, že vyhraje celý turnaj, bych si asi nevsadila.

V úvodním kole jste porazila Jevgeniji Rodinovou, bývalou hráčku elitní stovky, po setech 6:3 a 6:0. Byla jste při své premiéře v hlavní soutěži nervózní?
Moc jsem ji neznala, je o dost starší než já. Pustila jsem si na YouTube nějaké zápasy a zjistila, že to úplně nebude antukářka. Není moc běhavá, hraje spíše přímky a snaží se do úderů pořádně opřít. Nervózní jsem nebyla, k utkání jsem přistupovala jako ke každému jinému. Cítila jsem se skvěle, diktovala jsem tempo. V prvním setu bylo několik těsných gemů, které jsem dokázala urvat na svou stranu a zvítězila jsem 6:3. Poté mi přišlo, že soupeřka měla nějaké zdravotní potíže, případně duel nezvládla psychicky. S každým míčem mi to více pouštěla, vůbec se jí nechtělo bojovat. Z těch tří vítězných soubojů na turnaji byl tento jednoznačně nejlehčí.

Za stavu 4:0 ve druhé sadě to vypadalo, že se Rodinová možná ještě pokusí zápas otočit.
Všechny tři míče okamžitě vypálila do autu a najednou to bylo 40-0. Poté začala hrát a srovnala, ale gem jsem naštěstí vyhrála a bylo takřka rozhodnuto.

V osmifinále na vás čekala Argentinka Nadia Podoroská, semifinalistka French Open z roku 2020. Té jste podlehla po setech 3:6 a 0:6, přestože úvod zápasu působil poměrně vyrovnaně.
Doufala jsem, že budu hrát trochu lépe. Bohužel jsem se do toho nějak nemohla dostat. V prvním setu jsme se tahaly, hned v pěti gemech se hrálo přes shodu. Ona v nich byla úspěšnější a je škoda, že jsem alespoň některé neurvala. Mohlo to vypadat jinak. Na druhou stranu předvedla opravdu dobrý výkon, Ve druhém setu už jsem úplně odešla, nebyla jsem schopna reagovat na její hru.

S Američankou Jessie Aneyovou jste se následně probojovala do finále čtyřhry. Vaše celková bilance pak činí 15 výher a 2 prohry. V čem tkví kouzlo vaší spolupráce?
Jessie dokončila univerzitu v USA a začala objíždět turnaje na okruhu. Poprvé jsme se potkaly v egyptském Šarm aš-Šajchu. O pár týdnů později jsem proti ní dokonce hrála singla i debla v Káhiře. Následující sezonu jsem vyrazila na turnaj do amerického Naples, kde jsem ji uviděla mezi přihlášenými a daly jsme se dohromady. Už tam jsme hrály dobře, nicméně ještě ani jedna z nás nebyla v úplně nejlepší formě. Pak přišla Olomouc, kam jsme obdržely divoké karty.

Strašně jsme si sedly. Ona je velmi aktivní na síti, má kvalitní postřeh. Hraje dost kreativně, pořád se snaží najít něco, čím soupeřky zaskočí. Vyzdvihnout musím také její bojovnost, nedá míč zadarmo. Já jsem ta, která začíná na servisu, snaží se více tlačit od baseline a připravit Jessie šanci na ukončení výměny. Zjistila jsem, že mi naše spolupráce velmi vyhovuje, takhle dobře se mi nikdy s žádnou tenistkou nehrálo. Je úžasná i lidsky, opravdu hodná holka. Nikdy se nestane, že by se na mě po nějakém míči naštvala, což u jiných hráček není nic neobvyklého. Obě se v zápase podporujeme, díky čemuž mohu hrát uvolněně a více si věřit. Po výhře v Olomouci jsme si řekly, že když se naše cesty zkříží na nějakém dalším turnaji, zahrajeme si společně debla. A pokaždé jsme triumfovaly, tedy až doteď.

Letos jste spolu hrály jen dvakrát, stejně tak vloni. Jak to?
Jessie cestuje do Evropy hlavně v létě, hraje tu pak každý týden nějaký turnaj, na rozdíl ode mne. Obě máme jako prioritu singl a naše turnajové plány nejsou úplně totožné. Moc jsme toho spolu tedy neodehrály, ale když už se potkáme, tak to stojí za to.

V prvním kole turnaje WTA v Budapešti jste porazily duo Elina Avanesjanová, Diana Šnajderová 6:4 a 7:5. Jak jste utkání viděla?
S Jessie jsme očekávaly od soupeřek trochu více. Šnajderová hrála skvěle, ale Avanesjanová jí příliš nepomáhala. Ani jednou snad nepřeběhla, kazila voleje na síti. Bylo vidět, že se možná trochu bojí. Nějak jsme to nakonec zvládly, což jsem ani nečekala.

Čtvrtfinále skončilo jednoznačně. Američanky Angelu Kulikovou a Sabrinu Santamariaovou jste přehrály 6:3 a 6:2…
I v tomhle případě jsme si myslely, že to bude trochu těžší duel. Obě se nacházejí v nejlepší stovce deblového žebříčku a hrají grandslamy. S Jessie jsme singlistky, a tak jsme se snažily dostat hru do zadní části kurtu. Bylo poznat, že si od základní čáry úplně nevěří. Často kazily, dělaly zbytečné chyby.

Semifinále se neuskutečnilo, australská dvojice Perezová, Savilleová z utkání odstoupila. Nevíte, co bylo příčinou?
Věděly jsme to už před čtvrtfinálovým duelem, Savilleová totiž byla přihlášena do kvalifikace v Hamburku. Začínalo se už v sobotu, takže by oba zápasy nestihla.

K titulu vám moc nechybělo. Nakonec se ve finále z vítězství 6:2, 4:6 a 10:4 radoval polsko-maďarský pár Katarzyna Piterová, Fanny Stollarová.
V úvodní sadě jsme prohrály všechny rozhodující míče za stavů 40-40. K tomu dost smolným způsobem. V supertiebreaku jsme měly více taktizovat, ztratily jsme několik takřka vyhraných výměn.

V deblovém žebříčku WTA jste se přiblížila na dosah elitní stovce. Přemýšlíte, že byste si našla spoluhráčku pro US Open?
S Jessie jsme se o tom už bavily. Chtěly bychom hrát spolu, ale myslím si, že se spolu do turnaje nedostaneme. Navíc ona jako Američanka má šanci na divokou kartu, pokud se tedy domluví s nějakou krajankou. Naprosto tento přístup chápu, nemohu se na ni zlobit. Nad nikým dalším jsem ještě nepřemýšlela. Tohle byl můj druhý turnaj WTA, moc dalších deblistek na této úrovni ještě neznám.

Teď se představíte na dalším turnaji WTA 250. V německém Hamburku nastoupíte po boku Renaty Voráčové. Jak probíhala vaše domluva?
Klidně bych si s Jessie zahrála i tam. Jenže pak se začaly věci komplikovat, měla už domluvenou Lenu Papadakisovou, spoluhráčku z německé Bundesligy. Já jsem se tak přihlásila s Renatou, a přestože Jessie se s Lenou nakonec nedostaly, tak už to nešlo změnit. Naštěstí si Jessie ještě narychlo sehnala singlistku Astru Sharmaovou.

S Jessie se domlouváme spíše z turnaje na turnaj. Není to tak, že bychom si něco dlouhodobě plánovaly. Turnaj na Spartě bude stejně jejím posledním, pak už odlétá zpátky do USA. Bude hrát sérii na amerických betonech, do Evropy se už letos pravděpodobně nevrátí.

Stává se z vás po jízdě v Budapešti spíše deblistka? Nebo vám tento úspěch naopak přidal motivaci do dvouhry?
Mám stále raději singla. Jsem sama, hraji za sebe. Ráda bych preferovala dvouhru, přestože se mi v deblu daří více. Je mi příjemnější, když se mohu spolehnout jen sama na sebe. Že když něco zkazím, mohu si za to pouze sama. Na druhou stranu, pokud hraju s někým, s kým si sednu po lidské stránce, tak je to také příjemné. Výsledky, které mám ve čtyřhře, mě docela nutí přehodnotit priority.

V Hamburku budete hrát proti domácí dvojici Lena Papadakisová, Tamara Korpatschová. První zmíněnou tenistku jste porazila v Budapešti po setech 2:6, 7:6(6) a 6:1. Co na los říkáte?
Je to vtipné. Ale uvidíme, debl je o něčem úplně jiném než singl. Vyhrát může kdokoliv.

Chystáte se na Livesport Prague Open?
V plánu to nemám, nejsem ani přihlášena. Hraje se na betonu, přičemž mně se nechce takhle rychle přecházet z antuky na tvrdý povrch. Nepočítala jsem, že bych se mohla takhle posunout žebříčkem a přemýšlet nad US Open. Bohužel.

Jak vysoko ve své kariéře řadíte úspěch na podniku v Budapešti?
Řekla bych, že to byl asi jeden z mých největších turnajů, kterých jsem se zúčastnila. Máme zadarmo stravu, hotel. Kolem turnaje se motá spousta lidí, na kurtech je daleko více sběračů nebo čárových. Chodí i spousta lidí. Je to příjemnější než hrát na nějakém turnaji ITF. Měla jsem tam celý týden sestru, ta se mnou letí i teď do Hamburku. Přišla se na mě podívat i kamarádka Viktória Morvayová, fandil i přítel od Jessie. Byla tam opravdu přátelská atmosféra.