Zdravotní problémy jsou pryč a mám konstantní výsledky, raduje se po triumfu v Kasselu Andrew Paulson

Andy, posíláme velkou gratulaci k titulu z Kasselu! Na turnaji jste byl sedmý nasazený a neztratil jste ani set. Šlo to tedy hladce?
Děkuji moc za gratulaci. Je pravda, že na turnaji jsem neztratil ani set, ale lehké to určitě nebylo. Každý zápas byl vyrovnaný, i když ten výsledek na konci o tom často nevypovídá, tak řada gemů byla vyrovnaných. Tahali jsme se, ale v té koncovce jsem to nakonec pokaždé zvládl já.

Hned v prvním kole jste porazil Tobyho Kodata, Čechoameričana, nevlastního bratra Nicole Vaidišové. Jak jste viděl tento zápas a jak dobře svého protivníka znáte?
Upřímně, když jsem viděl los prvního kola, říkal jsem si, že je to spíše těžší zápas, protože s Tobym Kodatem jsem už hrál před několika týdny v Popradu na futuru semifinále a věděl jsem, že je to dobrý soupeř. Snažil jsem se být připravený a soustředěný, poctivý, a naštěstí se mi ten zápas povedl velmi dobře a podařilo se mi postoupit do dalšího kola.

Jaký zápas byl pro vás na turnaji nejtěžší?
Nějtěžší zápas pro mě určitě bylo druhé kolo s Nijboerem, kdy jsem prohrával v prvním setu 3:5 a nakonec jsem to otočil a vyhrál první set v tiebreaku. Druhou sadu jsem pak vyhrál 6:4, ale soupeř hrál fakt výborně. Asi fakt hrál nejlépe ze všech mých soupeřů a musel jsem ze sebe vydat úplné maximum.

Ve finále jste porazil Daniela Dutru da Silvu, který byl jediný z vašich soupeřů na žebříčku výše. Co ten zápas rozhodlo?
Řekl bych, že finále bylo hodně nervózní z obou dvou stran. Hodně foukalo a vůbec podmínky nebyly ten den úplně ideální. Řekl bych, že jsem se s tím popasoval trochu lépe já. Udělal jsem určitě méně nevynucených chyb, soupeř mi několikrát docela pomohl. Navíc jsem si dokázal dost pomáhat servisem, který jsem měl kvalitnější než soupeř. Získal jsem dost jednoduchých bodů a při mém podání se tolik nehrálo.

Triumfem se přiblížíte ke svému maximu, kterým je 353. místo z loňského listopadu. Kde vidíte důvody, proč jste se na začátku letošní sezóny propadl?
Máte pravdu, přibližuji se svému maximu. Určitě bych ho chtěl tenhle rok překonat. Pokles na žebříčku byl způsobený tím, že první čtyři měsíce stály z mé strany tenisově za prdlačku. Chtěl jsem hned na začátku ledna vyrazit na turnaje, ale onemocněl jsem, bral jsem antibiotika a byl tři týdny mimo. Pak jsem lehce uspěchal návrat a nemoc se mi vrátila, takže jsem se další týden až dva léčil. Pak jsem začal hrát a odjel jsem do Indie, kde už před odjezdem začal můj problém s rukou. Ta mě začala bolet ještě než jsem tam odjel a pak se mi to v Indii ještě zhoršilo, takže první čtyři měsíce byly pro mě úplně zabité, protože jsem vůbec nemohl hrát naplno. Většinu času jsem ani nehrál a tlačil to lehce na sílu. Pak jsem v květnu konečně začal hrát, zahrál jsem si pár dobrých zápasů s lepšími soupeři. Snažil jsem se toho hodně natrénovat, začal se zlepšovat a teď už se zase cítím v optimálním rozpoložení. Doufám, že to takto půjde dál a že dodám další skvělé výsledky.

Jak jste se smiřoval s tím, že pracně vydobyté postavení na žebříčku mírně ztrácíte?
Jak už jsem říkal, první čtyři měsíce nebyly ideální a byl jsem z toho docela nesvůj. Cítil jsem, že mi padají nějaké body, že se propadnu na nějakou horší příčku a cesta k lepšímu žebříčku bude zase trochu dál. Jsem rád, že jsem se z toho sebral a mám teď konstantní výsledky. Začalo to už semifinále v Jablonci, kde mě tedy zastavilo zranění, když jsem si natáhl zadní stehenní sval a musel jsem tam skrečovat. Pak jsem uhrál finále v Popradu a teď přišlo dokonce vítězství na turnaji. Jde to dobrým směrem a snad to tak bude i pokračovat.

Letos jste smolně ztratil s Patrikem Riklem finále v Popradu, kde jste podával na vítězství. Jak moc vás ten zápas mrzel a co ho rozhodlo?
Moc mě mrzelo, že jsem to s Patrikem nedotlačil, chyběly mi dva balony, ale Patrik to dokázal dotáhnout do třetího setu, když využil mého lehkého zaváhání. Ve třetím setu už byl úspěšnější, co se dá dělat. Bylo to moje první finále tenhle rok, takže jsem za něj byl rád, i když to nevyšlo. Snažil jsem se věřit, že to klapne někde jinde. A v Kasselu se mi to už podařilo.

V deblu jste vyhrál dva challengery. Váš parťák Petr Nouza, se kterým jste turnaje ve Skopje a v Praze vyhrál, tento týden absolvuje v deblu svou premiéru na turnaji ATP. Jak důležitou roli hraje pro vás debl a čemu dáváte ve své kariéře přednost? V Kasselu jste ve čtyřhře vůbec nestartoval…
Letos jsem vyhrál dva challengery, což je můj určitě zatím největší deblový úspěch. Doufám, že ještě nějaké takovéhle úspěchy přijdou. Péťa Nouza má v deblu lepší žebříček než já, takže může startovat i na lepších turnajích. S Romanem Jebavým se dostal na turnaj ATP do Gstaadu, takže doufám, že se jim bude dařit. Přeju Petrovi, aby navázal na challengery a jeho premiéra na ATP se mu povedla na jedničku. Já to mám pořád ještě tak, že preferuji singla a věřím, že se dokážu ještě dostat na lepší příčky v singlovém žebříčku. Turnaje pořád vybírám podle dvouhry, ale deblu určitě nezavírám dveře. V Kasselu jsem debla nehrál, protože jsem se soustředil na singla, aby mi zbyly síly. Deblový žebříček už mám tak vysoký, že ani případná výhra v Kasselu by mi z hlediska bodů moc nepomohla. To asi plánuji na turnajích ITF i nadále. Debly bych hrál na turnajích vyšší kategorie, což jsou momentálně challengery.

Jak jste na tom po zdravotní stránce?
V tuhle chvíli mě nic netrápí. Samozřejmě, po celém turnaji jsem docela unavený. Teď mě čeká regenerace a až se dám do kupy, pojedu plný sil a namotivovaný na další turnaje.

A kde vás v nejbližší době uvidíme?
Pravděpodobně bude mým dalším turnajem domácí challenger v Liberci. Tam se velice těším.