Deset let byl na centru neporažen, na to nikdy nezapomenu, rozplýval se šampion Alcaraz

Bylo by to asi symbolické. Z velké trojky, která v posledních dvou dekádách dominovala, je Novak Djokovič tím nejúspěšnějším. Byl nejdéle sloužící světovou jedničkou (a týdny na čele stále sem tam sbírá), s 23 grandslamy je mužským rekordmanem, dokázal takřka vše, čeho může tenista dosáhnout. V neděli však našel ve Wimbledonu, kde od roku 2013 neprohrál zápas na centrálním kurtu, svého přemožitele.

Stal se jím dvacetiletý Carlos Alcaraz, jenž je současnou světovou jedničkou, nyní už dvojnásobným grandslamovým šampionem a především mužem, který ze všech mladších tenistů vyniká. V podstatě ve své věkové kategorii nemá konkurenta, sbírá titul za titulem a ve Wimbledonu vyzrál i na hrající legendu. Nastává ona generační obměna, o které se dlouhodobě hovoří, ale zatím se nikomu nepovedlo naplnit potenciál?

„Hrál jsem za sebe, ne pro tenisovou generaci,“ odmítl Alcaraz slova o generacích během tiskové konference. Mnohem více kladl důraz na to, že se utkal s legendou mužského tenisu ve strhujícím utkání, které trvalo takřka pět hodin. „Bylo to skvělé. Porazit Novaka v jeho nejlepší formě, na této scéně tvořit historii a být tím chlápkem, co ho porazil po 10 letech bez porážky na centru, je pro mě úžasné. Je to něco, na co nikdy nezapomenu,“ rozplýval se mladý Španěl.

Pak ale připustil, že přeci jen může být inspirací pro mladé tenisty. Dokázal jim, že jde porazit i nezlomného Djokoviče. „Přiměje je to, aby si mysleli, že jsou toho schopni také. Je to skvělé nejen pro mě, ale myslím, že i pro mladé hráče.“

Před wimbledonským finále jej trochu sužovaly myšlenky na to, že v semifinále letošního Roland Garros v souboji s Djokovičem fyzicky odpadl. Něco podobného zopakovat nechtěl. A nezopakoval. Naopak, vydržel pět setů náročného tenisu proti jednomu z kondičně nejlépe vybavených tenistů planety. Navzdory tomu, že musel po dvorci létat ze strany na stranu a od baseline k síti i zpět.

„Jsem jiný hráč než na French Open. Od té chvíle jsem hodně vyzrál a hodně jsem se toho také naučil,“ vyprávěl mladý Španěl, který získal svůj dvanáctý titul na nejvyšším okruhu. „Před zápasem jsem se psychicky připravoval trochu jinak, abych se s tlakem a nervy vypořádal lépe než na Roland Garros. Myslím, že to byla právě mentální část, která mi umožnila zůstat v zápase celých pět setů,“ přemítal.

Titul z Wimbledonu po vítězství nad srbskou superhvězdou pak řadí prozatím nejvýš v kariéře. I nad svůj premiérový grandslam, který vybojoval loni na US Open. „Právě teď je to nejšťastnější okamžik mého života. Třeba za pět let se to změní,“ usmíval se.

„Je mi 20 let, takových situací jsem moc nezažil, takže si tuhle chvíli chci užít. Porazit Novaka a vyhrát Wimbledon je něco, o čem sním od té doby, co jsem začal hrát tenis. Proto je to největší okamžik mého života,“ dodal svěřenec Juana Carlose Ferrera, pod jehož vedením z něho zraje tenista, který je schopný v příštích letech zcela dominovat mužskému tenisu.