Kolodziejová o kamarádce Maky: Prožíváme spolu všechny emoce, jsem jí vděčná

Semifinále proti Elině Svitolinové jste sledovala přímo z hráčského boxu na centrkurtu. Jaký to byl zážitek?
Myslím, že čtvrtfinále proti Jessice Pegulaové bylo emočně náročnější. Maky prohrávala už 1:4 ve třetím setu a to, co se pak začalo dít, mi dalo facku. Měla jsem slzy v očích. Byl to silnější zážitek. Během semifinále jsem byla klidnější, protože Maky měla set a ve druhém vedla 4:0. I když se to pak zkomplikovalo, zvládla to. I tentokrát mi ukápla slza, ale myslím, že na finále to bude ještě horší. (směje se)

Mluvila jste s Markétou bezprostředně po semifinále?
Jo, vždy po zápase jdeme za ní do místnosti, kde se protahuje. Nic jsme neříkaly, objímaly jsme se, obě jsme trochu brečely, ale jinak to bylo v pohodě. Maky si musela rychle všechno zařídit, protože ji čekala tiskovka. Já jsem šla řešit svoje věci ohledně akreditace.

Markéta už byla ve finále antukového Roland Garros 2019. Tam jste myslím chyběla, že?
Tehdy v Paříži jsem nebyla, tady jsem s ní ale od prvního kola a všechno vidím. Na to, že říkala, že nemá ráda trávu, předvádí dost dobrý tenis. Jsem vděčná, že tady s ní můžu být.

Přiblížíte, jak vypadalo rozhodnutí o odstoupení ze čtyřhry, v níž jste měly s Markétou hrát osmifinále? Bylo to ve stejný den jako její duel proti Pegulaové…
Bavily jsme se o tom už před zápasem. Říkala jsem jí, že když to bude těžké, ať do deblu nejde, že to chápu. Odpověděla, že se o tom pobavíme až potom. A v emocích hned po zápase jsem jí řekla: Nejdeš hrát! (směje se) Vím, že je u ní priorita singl.

Podobné gesto není samozřejmostí. Byla vám Markéta vděčná?
Vím, že tady má od prvního kola problémy s kotníkem. Proto jsem jí naopak já moc vděčná, že nastoupila do deblu, kde jsme odehrály dva dobré zápasy. Taky mi mohla říct, že nechce hrát. Není to tak, že by jedna byla vděčná víc a jedna míň. Jsme tady spolu jako tým od rána do večera, prožíváme spolu všechny emoce.

Od kdy se s Markétou kamarádíte?
Známe se od doby, kdy mně bylo asi deset let a jí osm. Už to bude třeba šestnáct let. Hrávaly jsme na českých turnajích dětí, kde jsem ji porážela. Ona byla menší a já jsem ji ukopcovala. (směje se) Potom jsme obě byly na Štvanici, dokonce jsme tam spolu chvilku i bydlely. Jezdily jsme na turnaje a juniorské grandslamy, trénovaly jsme, byly jsme spolu furt.

Markéta informovala, že společně bydlíte v pronajatém domku kousek od areálu. Jak vypadá váš denní program?
Vstaneme plus mínus stejně, snídáme pospolu. Od rána je vždy dobrá nálada, vtípky a srandičky. Večer, pokud se nevrátíme velmi pozdě, hrajeme deskovky s jejím trenérem (Janem Hernychem), mým taťkou a ségrou a mým přítelem Davidem (Škochem). Je tam sranda a dobrá atmosféra.

Jste stejně soutěživá jako Markéta?
Ne! (směje se) Když je to přes čáru, ozvu se, ale nejsem soutěživá. Naopak Maky a můj přítel David jsou strašně soutěživí. Hráli jsme třeba Párty Alias, Telepatii a různé karty. Nějak to kombinujeme a obměňujeme. Každý večer něco vybereme, máme i hry dva proti dvěma na iPadu. Myslím, že zábavy je dost.