Bývalá světová pětka zvažovala kvůli zranění konec kariéry. Pořád ale věřím, že na to mám, doufá

Devětadvacetiletá Bouchardová má za sebou hodně složité období. Od března 2021 až do srpna 2022 kvůli zranění ramene tenis vůbec nehrála a její comeback na tenisové dvorce neprobíhá ani zdaleka podle představ. Od srpna loňského roku vyhrála jen osm zápasů a prohrála jich hned jedenáct, přičemž nejlepšího výsledku dosáhla v září, kdy dokráčela do čtvrtfinále slabě obsazeného turnaje WTA v Čennaí.

Jinak se ale na kurtech trápí. Buď končí už v kvalifikacích, nebo má obrovské problémy s tím, aby přešla přes brány prvního kola. To se jí vlastně povedlo pouze v Čennaí, pak v mexické Guadalajaře, kde si zahrála druhé kolo, a před dvěma týdny v Bogotě, kde skončila v osmifinále.

Vítězka turnaje WTA v Norimberku z roku 2014 a finalistka Wimbledonu ze stejné sezony se svým způsobem tenisově trápí dlouhodobě, vždyť od června 2019 se marně snaží o návrat do první světové stovky. Stále však pevně doufá, že se něco zlomí a podaří se jí nějaký průlom. Že přijde něco, co jí ještě jednou dopomůže bojovat o úspěchy. I proto nechce s tenisem skončit, byť herně tápě.

„Samozřejmě, že se znovu vidím bojovat o tituly a vyhrávat. Mám pocit, že bych tomu nevěnovala všechen ten čas a úsilí, kdybych tomu nevěřila,“ řekla otevřeně. „Vracet se po zraněních je hodně obtížné a chce to hodně trpělivosti, času i energie. Život je přitom tak krátký. Ale dělám to, protože si myslím, že ještě můžu. Kdybych si to nemyslela, tak bych třeba založila rodinu nebo dělala něco jiného,“ řekla v Oeiras s posmutnělým úsměvem.

Jak Bouchardová přiznala, během takřka rok a půl dlouhé absence, kterou způsobilo vleklé zranění jejího ramene, si přitom mnohokrát říkala, že by měla raketu pověsit na hřebík a věnovat svou energii něčemu jinému. Jenže myšlenky na odchod do důchodu zase zapudila. Nechtěla s tenisem skončit, aby si to později nevyčítala.

„Bylo to velmi těžké období, to není žádné tajemství, a lhala bych, kdybych řekla, že mě konec kariéry nenapadl,“ poznamenala 298. hráčka žebříčku WTA. „Byl to velmi dlouhý proces a přemýšlela jsem, jestli to za to stojí. Pak jsem se ale rozhodla, že to za to stojí, protože bych později litovala, kdyby mě zastavilo zranění. Turnaje mi scházely, když jsem byla mimo, a to mě nejvíc motivovalo k návratu,“ dodala.