Ženská velká trojka? Krejčíková nechce být ponechána ve stínu hvězd

Pokud se podíváme na výsledky této a minulé sezony, pochopíme, proč experti pojmenovali zmíněné tři hráčky jako Big 3 ženského tenisu. Šwiateková jako světová jednička dominovala po nečekaném konci kariéry Bartyové minulé sezoně, Rybakinová je vítězkou loňského Wimbledonu a letošního Indian Wells, k čemuž přidala finále letos v Melbourne, Sabalenková pro změnu vyhrála letošní Australian Open. Právě tato trojice si podělila poslední čtyři grandslamové trofeje.

Trochu opomenuta se ale cítí Barbora Krejčíková. Sedmadvacetiletá Češka, která šokovala ziskem grandslamového doublu na Roland Garros 2021 a je celkem sedminásobnou deblovou grandslamovou šampionkou, byla loni světovou dvojkou ve dvouhře. Byla jednou z favoritek na posun na první místo světa po odchodu Bartyové. Jenže v únoru přišlo zranění zápěstí, s nímž marodila až do května. A dlouho trvalo, než se dokázala dostat do herní pohody. Přeci jen, tréninkový a zápasový výpadek byl hodně dlouhý a získat úderovou jistotu po vážném zranění ruky není vůbec snadné.

Přesto v závěru sezony vyhrála dva turnaje a do této sezony vstoupila výtečně. Po osmifinále na Australian Open si podmanila první tisícovku roku na turnaji v Dubaji. Porazila tam jak Sabalenkovou, které uštědřila první porážku sezony, tak Šwiatekovou. Světovou jedničku přitom porazila podruhé v řadě, což je výkon hodný obdivu.

Ani tak se ale nehovoří o Big 4 (jak se dříve často hovořilo i v mužském tenisu, kde k Djokovičovi, Federerovi a Nadalovi patřil rovněž Murray), ale spíš o formující se Big 3. Na to, že rozlet Krejčíkové výrazně zbrzdilo loňské zranění, se tak trochu zapomíná.

„Když něco čtu na sociálních sítích, je to o Šwiatekové, Sabalenkové a Rybakinové, nefiguruju mezi nimi. Co jiného bych měla dělat? Jak bych měla znovu dokázat, že mezi ně patřím?“ ptala se Krejčíková během tiskové konference v Miami. Někdo by mohl poznamenat, že na posledních čtyřech grandslamech nedokázala přejít přes brány osmifinále. Loni však byly její výkony ovlivněny problémovým zápěstím, letos v Melbourne pak narazila na nevyzpytatelnou Jessicu Pegulaovou, o jejíchž kvalitách by mohla vyprávět například Karolína Plíšková.

„Ráda bych byla také zmiňována a uznávána, protože si myslím, že si to zasloužím. Na okruhu jsem měla hodně úspěchů, přesto se mi uznání nedostává,“ pokračovala česká hráčka, která má letos výbornou bilanci 15 výher z 20 zápasů.

Zároveň ovšem Krejčíková ví, že si z toho musí brát i pozitiva, což rozhodně činí. „Nechci být zapomenuta někde ve stínu těchto tří velkých hráček, je to pro mě velká motivace. Hrají velmi dobře a skvěle, ale cítím, že to i já. Mám pocit, že si zasloužím uznání od médií, kterého se mi nedostává. Musím prostě vyhrát více zápasů a všem dokázat, že mezi ně patřím,“ prohlásila bojovně.

Se slovy Krejčíkové ostatně souhlasí i Běloruska Aryna Sabalenková. Ta moc dobře ví, jakou sílu česká hráčka má. Letos se s ní totiž utkala už dvakrát a zatímco v Dubaji prohrála, v Indian Wells dokázala třísetovou bitvu strhnout na svou stranu. „Napadlo mě to samé. Nevím, proč všichni říkají, že jsme tři? Ne, jsme čtyři!“ zdůraznila. „Hraje opravdu konzistentně a daří se jí. Řekla bych, že jsme čtyři,“ dodala Sabalenková, která se s Krejčíkovou střetne v osmifinále turnaje v Miami v noci na úterý.