Trpěla bolestmi, pak podala heroický výkon. Adrenalin mě hnal dopředu, přiznává Brenda Fruhvirtová

Brendo, jak se po náročné kvalifikaci cítíte?
Řekla bych, že ne moc dobře, ale když se vyhraje, tak ta bolest není tak hrozná. Určitě jsem hodně unavená. Dnes vůbec neplánuji trénovat. Zítra už ano, ale jen lehce.

Včera jste téměř po třech hodinách porazila dvacetiletou Španělku Jessicu Bouzasovou Maneirovou 3:6, 7:6(2), 6:4. Stejnou hráčku jste v září smetla v italské Pule dvakrát 6:1. Překvapilo vás to?
I když jsem svou soupeřku předtím porazila 6:1, 6:1, vůbec jsem tentokrát nečekala lehký zápas. Tehdy v Pule se hrálo na antuce a byly tam úplně jiné podmínky. Určitě jsem nečekala, že to bude na jednu bránu. Jessica včera hrála velice dobře, ale nemůžu říci, že bych z toho byla překvapená.

Hrálo se ve velkém vedru, v nohách jste měla extrémně vyčerpávající zápas s Ukrajinkou Darjou Snigurovou…
Bylo mi od začátku jasné, že to bude velký boj. Po předchozím zápase s Darjou Snigurovou mě toho hodně bolelo a nebyla jsem fyzicky stoprocentní. To mělo samozřejmě dopad na mou hru. Když nejste úplně v pořádku, nebýváte pak nohama všude včas. Musím říci, že jsem od rána měla docela velké bolesti, ale spoléhala jsem na to, že jakmile začne zápas, tak mě adrenalin se zápasem spojený tak nějak nakopne. Na rozehrávce jsem si říkala, že to bude opravdu těžké, protože mi vůbec nefungovaly nohy. Bolelo mě fakt dost různých věcí a myslím, že mi rodiče a trenéři ani úplně nevěřili, co všechno mě bolelo. Naštěstí ten adrenalin mě hnal a od druhého setu jsem se do toho nějak dostala a nakonec se to podařilo.

Ve třetím setu jste si vzala přestávku na lékařské ošetření. Chtěla jste si trochu odpočinout, nebo vás opravdu něco hodně omezovalo?
Lékařskou přestávku jsem si vzala na spodní záda, protože to mě omezovalo asi nejvíc, hlavně při podání a celkově při pohybu, třeba při rotacích. Lýtko jsem měla docela dobře zatejpované a to se celkem ještě dalo. Při přestávce si člověk trochu odpočine, ale to nebyl ten důvod, proč jsem o ni požádala.

Ve třetím setu se hrály doslova maratónské gemy. Když jste měla výhodu vy, soupeřka vždycky dotáhla na shodu. Když naopak vedla soupeřka, zase jste hned vyrovnala vy. Byl to velký souboj nervů, vnímala jste to?
Snažila jsem myslet v danou chvíli jen na teď a tady, protože to byly kolikrát strašně dlouhé gemy. Bylo to i mentálně hrozně náročné. Měla jsem tam hodně šancí a stejně tak měla hodně šancí i soupeřka a vždycky to byla zase shoda. Musím říci, že ten poslední míček, to fakt byla velká úleva.

Poslední míček se ale nerodil lehce. Podávala jste za stavu 5:4 na vítězství, ale musela jste otáčet stav 15:40 a následně jste měla ještě nevýhodu…
Když jsem měla 5:4 a servis, tak to bylo pořád ještě dost daleko k vítězství. Za stavu 15:40 jsem si říkala: „No, tak to je v pytli. Tak to bude asi 5:5 a musím si to pak zase uhrát.“ Když se pak stav dostal na shodu, tak jsem si říkala: „Jo, tak teď už.“ Ale přišla další nevýhoda. Upřímně jsem už nečekala, že to dám na 6:4, protože v takovém intenzivním zápase nebylo vůbec lehké v koncovce otočit z 15:40. Spíš jsem byla smířená s tím, že to bude 5:5, ale nakonec to dopadlo dobře.

Zápas třetího kola jste přitom už vůbec nemusela hrát. Ve druhém kole jste proti Ukrajince Darje Snigurové prohrávala už 5:7, 1:5. Byla jste už smířená s osudem?
Moje pocity ve druhém setu byly takové, že asi letím domů. Do stavu 1:5 jsem se herně necítila vůbec dobře a nehrála jsem to, co jsem chtěla. Najednou se něco zlomilo a začalo mi to docela jít. Pořád jsem si ale neříkala, že to můžu otočit. Jen jsem si říkala, že to zkusím.

Zdálo se mi, že jste do toho začala mnohem víc chodit a ty míče si uhrávat…
Říkala jsem si, že za stavu 1:5 už je to skoro prohrané a že nemám co ztratit. A pak také, hlavně ať mi jdou dobře nohy. Soupeřka totiž hrála hodně umístěné míče a bylo to hodně o tom, abych byla u míče nohama včas. Do stavu 1:5 jsem totiž byla u míčů hodněkrát pozdě.

Snigurová postupně fyzicky odcházela. Začaly ji brát křeče, ale vy jste v tom šíleném vedru také nepůsobila zrovna svěžím dojmem. Vnímala jste, že jde o to, kdo déle vydrží se zbytky sil?
Radši se nikdy nespoléhám na stav, v jakém se zdají být soupeřky. Vždycky se snažím spoléhat sama na sebe. Ke konci třetího setu jsem ji celkem zlomila a pak mi přišla taková odevzdaná. To jsem trochu pociťovala. Mě tam ale chytlo lýtko a musela jsem si vzít pauzu na ošetření. Po přestávce jsem hrála trochu úsporněji a naštěstí jsem to už dohrála.

V prvním kole hlavní soutěže vám los přisoudil Bělorusku Aljaksandru Sasnovičovou. Co na ten los říkáte?
Určitě jsem mohla dostat i hráčky, které jsou na žebříčku výše, ale je to v každém případě vynikající hráčka. V hlavní soutěži na grandslamu si už úplně nevyberete. Soupeřku jsme ještě s trenéry nerozebírali, na to ještě bude čas.