Finále v Adelaide? Rodiče jsou nadšení, píšou mi i ve čtyři v noci, líčí Nosková

Těsně pod vrcholem skončila Linda Nosková na skvěle obsazené akci kategorie WTA 500 v Adelaide, kde nestačila až v nedělním finále na běloruskou ranařku Arynu Sabalenkovou poměrem 3:6 a 6:7(4). Nadějná teenagerka se na jejím premiérovém profesionálním turnaji u protinožců naplno předvedla fanouškům, kteří žasli nad schopnostmi jednoho z klenotů českého tenisu.

„Turnaj to byl skvělý a výsledek taky. Ve finále to už prostě nešlo, Aryna byla o hodně lepší, i když to podle výsledku tak úplně nevypadá. Nedala mi moc šancí. Vždycky si na podání uhrála, co potřebovala. Vítězství si určitě zasloužila,“ vyprávěla exkluzivně pro Tenisový svět osmnáctiletá Nosková, která se v novém vydání žebříčku WTA vyšvihla na 56. příčku.

V Adelaide jste musela už do kvalifikace, kde jste se střetla v prvním kole s Annou Kalinskou. Tu jste udolala až v tiebreaku třetího setu, v němž jste odvracela mečbol. V té době jste ještě asi nebyla úplně naladěna na vítěznou vlnu…
To jsem opravdu nebyla. Čekala jsem, že začátek roku bude těžký, protože delší pauzy jsou pro mě trochu složitější. Nečekala jsem od toho turnaje moc, zejména co se týká mé hry, ale příjemně jsem se překvapila.

Jak jste viděla utkání s Kalinskou, v němž jste vydřela výhru 3:6, 6:2 a 7:6(7)?
Soupeřka to ve druhém setu v jednu chvíli trochu podcenila, přestala se tlačit do útoku a tempo hry jsem začala udávat já. Ve třetím setu to bylo o tom, kdo koho brejkne, a zápas nakonec dospěl až do tiebreaku.

Po postupu do hlavní soutěže vám los přidělil nejtěžší možnou soupeřku, třetí nasazenou Darju Kasatkinovou. Co jste na rozlosování říkala?
Byla jsem hlavně nadšená, že si můžu zahrát na velkém centrkurtu s osmou hráčkou světa. Je jasné, že ten los byl těžký, ale byla jsem ráda, že se s někým takovým můžu změřit.

Kasatkinovou jste porazila 6:3, 6:7(2) a 6:3. Do jaké míry vás mrzela ztráta druhé sady, v níž jste vedla opakovaně o brejk?
Ani moc ne. Věděla jsem, že si vzala pauzu na ošetření a že se nehýbe úplně stoprocentně. Snažila jsem se být aktivnější a diktovat tempo, což rozhodlo.

Ve čtvrtfinále vás čekala bývalá světová jednička Viktoria Azarenková, která je nyní 25. v žebříčku. V rozhodujícím setu jste odvracela mečbol, nakonec jste triumfovala poměrem 6:4, 6:7(3) a 7:6(6). Jaký to byl duel?
Byl to velmi důležitý a těžký zápas – mentálně i fyzicky. Dotáhly jsme to do tiebreaku, nedokázaly jsme si vzájemně vzít servis. Nezačala jsem úplně dobře, pak jsem tiebreak otočila. Od stavu 3:3 jsme se praly o každý míč.

Na začátku jste hodně tlačila a měla hodně winnerů. Těch postupně ubylo. Čím to bylo způsobeno?
Ani nevím. Nechala jsem ji zbytečně hrát. Ona je hlavně defenzivní hráčka. Ale když má šanci, dokáže zrychlit a míče zabít. Výměny byly dlouhé, bylo to o pár míčích.

V semifinále jste porazila druhou hráčku světa Uns Džábirovou, extrémně šikovnou tenistku. Měla trochu zdravotní problémy, přesto to byl špičkový mač…
Nastoupit s ní na kurt byla neuvěřitelná šance a příležitost. Ona je neskutečná hráčka, finalistka grandslamů a světová dvojka. Věděla jsem, že to bude těžké. Má úplně jinou hru než já. Bylo to o tom, jestli mě přechytračí, nebo jestli ji přetlačím. Bylo vidět, že je zraněná, že ji něco trápí. Před zápasem jsme se sešly u fyzia, to bylo taky fajn. (usmívá se) Trochu mě trápilo levé tříslo, pořád ho cítím. Ani od jedné z nás to nebylo stoprocentní, výkon to nebyl optimální. Ve třetím setu jsem měla navrch.

Ve finále jste podlehla Aryně Sabalenkové, která má neskutečnou ránu. Co by na ni mohlo příště platit?
Alespoň jednou jí vzít servis. (usmívá se)  Nepustila mě ke hře. Většinou z prvních dvou míčů tlačila a já se bránila. Buď se to otočilo, nebo to z těch prvních dvou míčů zabila. Bylo to těžké překonat. Celý turnaj hrála dobře, takže jí gratuluji.

Závěr loňské sezony nebyl nejlepší. V jednom utkání jste vzdala Němce Moně Barthelové. Měla jste i těžký los, kdy jste prohrála v Andoře s Američankou Alyciou Parksovou. Těsně jste nevybojovala účast v hlavní soutěži Australian Open. Co se stalo?
Skrečovala jsem právě kvůli tříslu, které mě trápí už asi měsíc a půl, ne-li víc. Pár turnajů se mi nepovedlo. S Parksovou to bylo těžké: buď to zabije, dá eso, nebo trefí aut z prvních dvou míčů. V tom zápase jsem se nějak extra necítila. Stalo se. Jsem ráda, že tady vůbec můžu být.

V Austrálii jste podruhé, dosáhla jste zde největšího úspěchu kariéry. Čekala jste, že by to mohlo přijít?
Já se hlavně bála počasí, ať si na něj zvyknu. Celkově mi podmínky v Adelaide očividně seděly. Doufám, že to v Melbourne bude podobné. Je tu trochu menší teplo, míčky míň letí. Musím se tomu přizpůsobit.

Jak jste na tom po náročném týdnu po zdravotní stránce?
Jsem v pohodě. Moc jsem se sem těšila. Pomohlo i to, že jsem hrála minulý týden dobře.

Je vám osmnáct, a tak nemáte žádné omezení v počtu turnajů. Je to pro vás velká úleva?
Ano, samozřejmě. Nemusím si plánovat turnaj po turnaji a počítat, kolik mi jich do konce roku zbývá. Musím program přizpůsobit svému tělu a podmínkám.

Před dvěma roky jsme spolu natočili rozhovor na patnáctitisícovém turnaji ITF v egyptském Šarm aš-Šajchu. Udělala jste od té doby velký pokrok?
Určitě. Hodně mi s tím pomohl můj trenér Tomáš Krupa. Mám i kondičního trenéra, který mi pomáhá s pohybem. Ještě aby tam žádný pokrok za dva roky nebyl! (usmívá se)

Jste poměrně aktivní na TikToku. Jak vás napadne, že něco natočíte?
Začala jsem s tím, když jsem se poprvé vrátila z Austrálie (Nosková odehrála v roce 2020 dva juniorské turnaje v Austrálii, pozn. red.). V karanténě bylo dost času, už se tomu věnuji přes tři roky. Je to pro zábavu, neberu to úplně vážně.

Jak jste vlastně strávila Vánoce?
Doma s rodinou. Do Austrálie jsem vyrazila 26. prosince, přiletěli jsme o den později.

Všechny zápasy, které jste zde absolvovala, jsou neevropského času. Vstávají vaši blízcí v noci a sledují vás?
Rodiče určitě, někdy mi napíšou po tříhodinovém utkání i ve čtyři hodiny jejich času. Naši jsou nadšení, úplně to asi nečekali. (usmívá se) A je hodně fanoušků, kteří mi píšou, že si přivstali, aby mě viděli. To je moc pěkné.