Gengel sbíral výhry v Egyptě i Austrálii. Moje pozice pro příští rok je dobrá, libuje si

Jak vypadal váš program mezi challengerem v australském Sydney a turnajem ITF v egyptském Šarm aš-Šajchu?
Z Austrálie jsem přiletěl v pondělí, poté jsem hrál od čtvrtka do neděle ve Švýcarsku. V neděli jsem se vrátil do Prahy a v pondělí jsem přeletěl do Šarm aš-Šajchu, kde mě už v úterý čekala čtyřhra. V Egyptě je to ale pro mě jako doma, nemusím tam ani trénovat, můžu jít hned na zápas. Hraje se mi tam dobře. (usmívá se) Myslím, že to tak spousta hráčů nemá.

Kterého úspěchu si ceníte více, titulu ze Šarm aš-Šajchu, nebo semifinále z challengeru v Sydney?
Semifinále na challengeru si určitě cením víc, hraje se tam o mnoho více bodů, turnaj je silněji obsazen a úroveň tenisu je vyšší. Letos jsem ale dlouho čekal na titul, takže bylo příjemné jeden opět získat.

Dokážete vybrat nejtěžší zápas z vašeho tažení za celkovým triumfem v Egyptě?
Určitě první kolo proti mladému Rakušanovi Sebastianovi Sorgerovi, který hrál neuvěřitelně. Měli jsme dlouhé výměny, byl to pro mě jeden z nejtěžších zápasů, které jsem kdy v Egyptě zkraje turnaje odehrál (Gengel porazil Sorgera ve dvou tiebreacích, pozn. red.).

Po hladkých výhrách v osmifinále a čtvrtfinále jste v semifinále přehrál domácího Karima-Mohameda Maamouna 7:5 a 7:6(3). Jak hodnotíte zápas proti bývalému 225. hráči žebříčku?
Nebylo to jednoduché, soupeř hrál dobře. Cítil jsem ale, že mám zápas pod kontrolou a že neprohraju. Po celou dobu turnaje jsem si v důležitých momentech věřil, zahrál jsem dobře a nedělal jsem zbytečné chyby.

Ve finále jste vyprovodil z kurtu jiného Egypťana Amra Elsayeda po setech 6:3 a 6:1. Bylo utkání skutečně tak jednoduché?
Bylo to opravdu na jednu bránu, ani jsem nemusel předvést nějaký extra výkon. On měl hru, která mi seděla, a naopak moje hra vůbec neseděla jemu. Bylo to jednoznačné ve všech ohledech.

Kromě dvouhry jste v Šarm aš-Šajchu ovládl i čtyřhru po boku Němce Matse Rosenkranze. Při společné premiéře jste neztratili v žádném ze čtyř zápasů ani set…
Debl jsem vlastně ani hrát nechtěl. Na turnaj se mnou letěli i táta a ségra, pojali jsme to tak, že si odpočinou a že tam budeme déle, i kdybych prohrál. Nakonec jsem si ale říkal, že kdybych náhodou brzy vypadl v singlu, zapíšu se i do deblu. Mats je levák a stejně jako já hraje rychle. Celým turnajem jsme lehce propluli, šlo to jako po másle. Myslím, že bychom si mohli v budoucnu ještě zahrát.

Před Šarm aš-Šajchem jste hrál na challengerech v Austrálii a Jižní Koreji, tedy v poměrně exotických destinacích. Proč jste se tak rozhodl?
V těchto koutech světa už jsem párkrát byl, hrál jsem třeba v Číně i ve Vietnamu. Je ale pravda, že v Austrálii jsem byl poprvé. K cestě jsem se rozhodl proto, abych si zahrál i s jinými soupeři než v Evropě. Zároveň mi to dobře navazovalo, jelikož byly tři challengery v Jižní Koreji a poté dva challengery v Austrálii. Tyto země jsou od sebe sice daleko, ale je to skoro stejné časové pásmo, takže se to dalo pěkně spojit.

Jak jste spokojen se svými výkony v Jižní Koreji a Austrálii? Připomínáme, že jste uhrál jedno semifinále a dvě osmifinále…
Kdyby mi někdo před turnaji v Jižní Koreji a Austrálii řekl, že nasbírám celkem 50 bodů, bral bych to všemi deseti. Ke konci sezóny jsem totiž obhajoval spoustu bodů. Zároveň jsem ale cítil, že jsem byl v takové formě a dobrém psychickém rozpoložení, že jsem z toho mohl vytěžit ještě trochu víc. Člověk ale nemůže chtít všechno.

Který zápas vás mrzí nejvíc?
V prvním kole challengeru v Kwangdžu jsem prohrál s Maximilianem Martererem 5:7 ve třetím setu (Marterer je bývalým 45. hráčem žebříčku ATP, aktuálně je členem druhé stovky, pozn. red.). Zkazil jsem si to sám, udělal jsem nepochopitelně dvě dvojchyby a ještě nějakou lehkou chybu. Kromě toho mě určitě mrzelo semifinále v Sydney s Marcem Polmansem (3:6, 4:6).

V žebříčku se po započítání bodů za Šarm aš-Šajch posunete k hranici kolem 325. místa. Do jaké míry to odpovídá vašim cílům a plánům?
Letos jsem se chtěl dostat k 300. místu v žebříčku, abych se pravidelně dostával do hlavních soutěží na challengerech. To se mi skoro povedlo. Ještě budu hrát příští týden pětadvacítku v Trnavě, což bude můj poslední turnaj v této sezóně. Kdybych tam něco uhrál, je možné, že se dostanu i do třetí stovky, což by bylo výborné. I tak si ale myslím, že moje pozice pro příští rok je dobrá. Z tohoto pohledu jsem spokojen. Zdravotně se cítím v pořádku. Po turnaji v Trnavě se už budu připravovat na další sezónu, kterou zahájím na začátku ledna.