Finále na Turnaji mistrů? Jeden z nejkrásnějších tenisových zážitků, hodnotí Lehečka

Jiří Lehečka se jako první Čech kvalifikoval na Next Gen ATP Finals a rovnou se probojoval až do finále, když na prestižním turnaji skolil skvěle hrajícího Švýcara Dominica Strickera i talentované Italy Mattea Arnaldiho a Francesca Passara. Až v souboji o trofej mu vystavil stopku Američan Brandon Nakashima, jenž zvítězil 4:3(5), 4:3(6) a 4:2.

Český reprezentant korunoval svou vydařenou jízdou v Miláně pestrou sezónu, během níž si zahrál semifinále na pětistovce v Rotterdamu, okusil hlavní soutěž všech grandslamů a porazil mimo jiné Denise Shapovalova, Lorenza Musettiho a Grigora Dimitrova.

Jaký máte program ve Spojených státech, Jirko?
Přiletěl jsem na týden do Atlanty za přítelkyní, která tady studuje. Konečně nemusím hrát a můžu jenom odpočívat. Půjdeme se určitě podívat do místního gigantického akvária a možná i do muzea Coca-Coly. Mimo to zatím žádný plán nemáme.

Vraťme se nyní do první poloviny listopadu, kdy jste pronikl do finále Next Gen ATP Finals. Můžete popsat své zážitky z Milána?
Když jsem se dozvěděl, že jsem se kvalifikoval, byl jsem velmi šťastný. Minulý rok mi totiž účast unikla o jedinou příčku, byl jsem první náhradník. Letošní Next Gen ATP Finals pro mě bylo od začátku roku cílem a motivací, jak bych chtěl uzavřít sezónu. Nebýt prohraného finále, tak se to povedlo na jedničku. Byl to opravdu neskutečný turnaj, ATP na něj směřovala veškerou pozornost. S ohledem na organizaci, podmínky i všechno ostatní to pro mě byl jeden z dosud nejkrásnějších tenisových zážitků.

Zmínil jste finále, kde jste podlehl Brandonu Nakashimovi. Na druhou stranu jste ale v Miláně zvládl tři zápasy proti kvalitním soupeřům…
Do Milána jsem upřímně nepřijížděl s úplně dobrou formou, posledních pár týdnů jsem nehrál svůj nejlepší tenis. Turnaj jsem si chtěl užít a zároveň jsem chtěl důstojně zakončit sezónu. A sešlo se to tak, že mi seděly rychlejší podmínky i míče, které se dobře kontrolovaly. Podmínky pro mě byly ideální. Jsem moc rád za to, že se mi povedly tři zápasy. Italové sice nejsou v první stovce, ale hráli nad své možnosti, navíc je hnali domácí fanoušci. A semifinálové výhry nad výborným tenistou Strickerem, který na turnaji předváděl neskutečné výkony, si cením asi nejvíc. Zápas proti němu se mi hodně povedl, předvedl jsem to, co jsem chtěl.

Na Turnaji mistrů do 21 let platí velmi speciální pravidla – sety jsou jen na čtyři vítězné gemy, hraje se bez výhod a tak podobně. Jaká to pro vás byla zkušenost?
Bylo to hodně zajímavé a zvláštní, protože s takovými pravidly jsem do té doby nikdy nehrál. Hned potom, co jsme přijeli, jsme tréninky těmto pravidlům uzpůsobili. Dá se na to rychle zvyknout. Po pár dnech už nám to přišlo úplně v pohodě. Asi největším rozdílem byl rozhodující bod při shodě, kdy si volil stranu servírující. Ze čtyřhry jsme zvyklí, že si volí stranu vždy hráči na příjmu, tady to ale bylo naopak.

Jaký máte názor na tyto revoluční novinky?
Pořadatelé interpretují pravidla tak, že pro diváky je pak každý moment zápasu zajímavý. A je to pravda. Od začátku až do konce jde o každý balón. Není to tak, že začíná druhý set, všichni diváci odejdou a vrátí se, až když je to 3:3 nebo 4:4. Něco na tom opravdu je.

Turnaj mistrů do 21 let vám přinesl skvělé zakončení bohatého tenisového roku 2022. Zkusíte ho shrnout?
Tento rok byl pro mě jako horská dráha, přinesl mi mnoho nových zkušeností, zážitků a momentů. Dostal jsem se poprvé do světové stovky a od té doby jsem z ní nevypadl. Doufám, že to tak bude i nadále. Na každém grandslamu jsem si zahrál hlavní soutěž, dokázal jsem vyhrát challenger na domácí půdě v Liberci, zvládli jsme baráž Davis Cupu v Izraeli, postoupil jsem také do semifinále turnaje ATP v Rotterdamu a do finále Next Gen ATP Finals. Zároveň tam bylo plno momentů, které se mi úplně nepovedly. Například v halové části sezóny po US Open jsem sice získal pár dobrých skalpů, ale čekal jsem od sebe rozhodně víc. To ale k tenisu patří, přijal jsem to. Nejdůležitější je, abych se z toho poučil.

Na turnajích vás poctivě doprovází trenér Michal Navrátil, jenž vypadá jako upřímný hecíř. Jak byste charakterizoval vaši spolupráci?
S Michalem spolupracuji už přibližně čtyři roky. V kariéře mi velmi pomohl. Začínal se mnou, když jsem byl ještě junior a na žebříčku jsem byl někde v sedmé stovce. Celou cestu procházíme spolu. Je pravda, že se nebojí říct pravdu do očí. Pravda sice někdy nejvíc bolí, ale v tomhle sportu není čas na mazání medu kolem pusy. Je to člověk, který do toho dává srdce. Jsem rád, že ho mám ve svém týmu a že spolu budeme pokračovat i příští rok.

Po zaslouženém odpočinku a následné přípravě vstoupíte do nové sezóny na United Cupu v Austrálii. Jak nahlížíte na zbrusu novou soutěž národních týmů, za které nastoupí muži i ženy?
Do poslední chvíle nebylo jisté, jestli se tam Česká republika dostane. I kvůli letenkám to pro nás nebylo nic jednoduchého. Slyšel jsem, že ATP Cup nebyl divácky zas tak atraktivní, takže se teď snaží přijít s napodobeninou někdejšího Hopman Cupu (populární turnaj smíšených dvojic, který se naposledy konal v roce 2019, pozn. red.). Vím, že máme ve skupině Spojené státy a Německo. První zápas bude už 29. prosince, což znamená, že ihned po Štědrém dnu musíme letět.

Kompletní text rozhovoru najdete v prosincovém čísle časopisu Tenis.