Federer o svém comebacku i o Kvitové: Jsem fit a těším se do Prahy, hlásí

Jak hodně teď vyhlížíte Laver Cup? Bude to unikátní akce po všech stránkách...

Už se nemůžu dočkat, obzvláště když si představím, že bychom mohli hrát čtyřhru s Rafou nebo sedět na jedné lavičce s mým hrdinou Björnem Borgem. Praha si zaslouží takhle velkou tenisovou akci a je to pro Česko symbolické – podívejte se jenom na Martinu Navrátilovou nebo Ivana Lendla a spoustu skvělých hráčů, kteří přišli z vaší země. Pro české fanoušky teď bude hrozně vzrušující vidět hrát ty nejlepší tenisty u nich doma.

Jste jednou z hlavních tváří Laver Cupu. Jak hodně se podílíte na přípravách a plánujete dorazit na inspekci do Prahy?

Město i arénu už znám, ale určitě se v novém roce objevím, abych Laver Cup zpropagoval. Více informací by mělo být publikováno na začátku roku 2017 na webu Laver Cupu. Já osobně jsem začleněný do příprav hodně a snažím se pomoci Laver Cupu, jak jen to jde, aby z toho byla úspěšná akce. Všechno to děláme pro Roda Lavera jako oslavu tenisové historie. Myslím, že tahle akce se perfektně hodí právě pro Prahu, která tak bude mít zvláštní roli v dějinách tenisu.

Už jste zmínil, že O2 arénu znáte. Jaké máte vzpomínky na daviscupové klání proti Tomášovi Berdychovi a Radku Štěpánkovi, které proběhlo právě tam?

Vzpomínky mám jednom dobré až na to, že jsme s vámi prohráli. (smích) Kdybychom tehdy vyhráli čtyřhru, mohlo být všechno jinak. Pamatuju si, že já jsem hrál dobře, Berdych hrál taky dobře a pak se rozhodovalo ve dvouhře mezi Radkem a Stanem Wawrinkou. Atmosféra na kurtu byla parádní, navíc Praha je krásné město. Proto se nemůžu dočkat, až se září do O2 arény vrátím.

Mluvil jste o významu českých tenistů. Jedním z vašich koučů byl také Čech – Adolf Kacovský, kterému se ve Švýcarsku říkalo „Seppli“. Jak na něj vzpomínáte?

Byl to jeden z prvních trenérů, které jsem kdy měl. Měl jsem se Sepplim soukromé hodiny v Old Boys Tennis Clubu a strávil jsem s ním spoustu času na zastřešené antuce i venku. Pamtuju si, že to nebylo lehké, protože on vyžadoval slušné chování a velké úsilí do tenisu. I když to s ním bylo občas těžké, nikdy jsem neztratil zaujetí pro hru. Po celou kariéru se o mě starali skvělí trenéři a všechno to začalo se Sepplim. Myslím, že jsem měl velké štěstí, že jsem měl po svém boku vždycky ty správné lidi.

PETŘE KVITOVÉ PŘEJU HODNĚ SIL

Během kariéry jste měl štěstí i na pevné zdraví. To se letos změnilo a vy jste kvůli zranění kolena po čtrnácti letech vypadl z první světové desítky. Jak jste na tom zdravotně po půlroční pauze?

Věděli jsme, že to chvíli zabere, protože koleno si potřebovalo odpočinout. Takže jsme na začátku vůbec nespěchali. Pak začnete víc a víc pracovat, každý den si přidáváte... Posledních šest týdnů bylo rozhodujících. Když jsem začal nohu zatěžovat, bylo mi jasné, že na začátku prosince budu fit, i když ještě ne na sto procent. Pořád je potřeba trochu času. Celá ta pauza se zdá jako dlouhá doba, ale nakonec šlo všechno přesně podle plánu a věděli jsme, proč to děláme.

Co jste si pomyslel když se vám zranění přihodilo? Už před tím jste byl ve stejném roce na své první operaci v životě. Nebál jste se proto, že by tohle mohl být definitivní konec?

Musíme si počkat na první turnaje nového roku, ale myslím, že tohle zranění nakonec může být pro mojí budoucí kariéru velice prospěšné. Tenhle odpočinek po fyzické i psychické stránce jsem potřeboval asi více, než jsem si myslel. Já jsem neměl berle a ani jsem nemusel na další operaci, spíše to bylo o tom těžkém rozhodnutí, kdy se musíte poslat na odpočinek a přesvědčit se, že je zasloužený. Když si vezmu půl roku odpočinku během mojí dvacetileté kariéry, tak je to přeci v pořádku. Když si to ale pojme tak, že si vezmete půl roku odpočinku během dvanáctiměsíční sezony, tak to nedává vůbec žádný smysl. Ale já jsem se snažil to brát z té větší perspektivy a doufám, že se to vyplatí. Ať se stane, co se stane, cítím, že jsem udělal všechno správně.

Šest měsíců je ale přeci jen dlouhá doba. Máte po tak velké pauze obavy?

Pro mě bylo rozhodující, že jsem nemusel po Wimbledonu na operaci, protože to by byly už dvě operace v jednom roce. Takže jsem potřeboval prostě odpočívat. Už tehdy jsem mohl hrát tenis a okolo US Open už jsem zase trochu trénoval, ale hned přišla reakce v kolenu. Soustředil jsem se tedy spíš na to, abych trefoval dobře servis, strávil jsem hodně času v posilovně a vždycky se těšil na každý okamžik na kurtu.

Když mluvíme o zdraví – slyšel jste, co se stalo Petře Kvitové? Myslíte si, že bude schopná se úspěšně vrátit?

Samozřejmě jsem to zaznamenal a je to neuvěřitelně smutné. Je mi Petry líto a přeju jí spoustu sil, aby tímhle těžkým obdobám prošla co nejlépe. Nevím, jak se jí daří, mám jenom informace z médií. Myslím, že musí cítit spoustu lásky z její tenisové rodiny a že všichni stojí za ní. Přeju jí, aby se jí podařilo ze všeho dostat, i když to musí být strašně těžké a zdlouhavé. Ale snad se bude moct jednou vrátit k tenisu, který má asi ze všeho na světě nejradši.

GRAND SLAM JEŠTĚ MŮŽU VYHRÁT

Jak teď probíhají vaše tréninky a jaké jsou nejbližší plány?

V poslední době jsem trénoval třeba s Lucasem Pouillem nebo s Bornou Ćorićem  a měl jsem taky dva sparingpartnery ze Spojených států. Během prvních týdnů to bylo hodně o hře dvěma proti jednomu, pak se začalo trénovat více na výkon, jeden proti jednomu, body, sety... Myslím, že jsem hrál dobře, jen jsem měl na začátku problémy trefovat podání. Teď jsem měl během Vánoc odpočinek a pak jsem trénoval 26. a 27. prosince před odletem do Dubaje. Pak už mě čeká Hopman Cup. Oproti loňskému roku je všechno méně hektické, což mi prospěje. Načerpám energii také z lidí okolo sebe, rodiny a dětí.

Jak důležitá pro vás bude účast na Hopman Cupu po tak dlouhé pauze?

Tenhle rok je unikátní v tom, že potřebuju před sezonou odehrát mnohem více zápasů než dřív. Tahle utkání vám ukážou, jak tělo skutečně reaguje na zátěž. Pamatuju si, že jsem hrál Hopman Cup asi před patnácti lety a po zápase s Lleytonem Hewittem mě asi týden všechno bolelo. Hodně jsem trénoval během přípravy, ale dvě a půl hodiny na kurtu s Lleytonem byly úplně něco jiného. Takže i letos to pro mě bude velice dobré, zvlášť po půl roce bez zápasu. Pro Australian Open pak bude hodně důležité, že už budu mít první zápasy za sebou.

Na čele žebříčku se během vaší pauzy uvelebil Andy Murray. Překvapilo vás to?

Nejsem překvapený, protože před tím vyhrál tolik titulů i Grand Slamů a ukazoval kvalitu dlouhodobě. Takže bylo jen otázkou času, kdy se stane světovou jedničkou. Spíše jsem překvapený, že se mu podařilo udržet se na špičce i na konci roku 2016, což vypovídá ještě víc o jeho síle. Novak se bude určitě snažit dostat se zpátky na vrchol a já očekávám, že se mu to zase podaří. Andy se tam nejspíš chvíli udrží a pak to bude jenom o jejich zápolení. Jestli se mezi ně chce někdo nabourat, musí vyhrát aspoň dva Grand Slamy. Jinak je to teď na raketě Andyho a Novaka.

A co vy a další grandslamové vítězství? Váš poslední triumf je z roku 2012. Myslíte na to, že byste mohl ještě nějaký přidat?

Ve vítězství většinou doufáte, když je na dosah, což teď momentálně není. Já jsem se ale snažil být vždycky hodně pozitivní a udělat pro úspěch všechno. A proto zůstávám pozitivní i dál, že můžu vyhrávat i další velké zápasy nebo další Grand Slam. Všechno je to teď strašně fyzicky náročné, hlavně proti Novakovi. Je to na mě a na nás všech, abychom si udělali plán jak Novaka porazit. Andy už nám v tomhle ukázal cestu, která otevírá naději, že je možné i v současnosti vyhrát Grand Slam. Já osobně stále věřím, že to můžu ještě dokázat a jenom čas ukáže, jestli je to možné, nebo ne.