KOMENTÁŘ: Nejlepší hráč historie i bez rekordů aneb Díra po Federerovi nepůjde jen tak zatmelit

Když Roger Federer ve čtvrtek oznámil, že se jeho kariéra blíží ke konci, spustil tím ohromný poprask. Jasně, je mu 41 let a bylo zřejmé, že až do smrti hrát nebude. Přesto mnozí věřili, že se pokusí ještě o jeden comeback, absolvuje ještě jednu rozlučkovou sezonu a pokusí se o zázrak – vyhrát ještě jeden Wimbledon.

Osminásobný šampion z All England Clubu ale svou sbírku nerozšíří. Vleklé problémy s kolenem, se kterým byl několikrát na operaci, se sice nejspíš vyřešily, ale na zápasové tempo už to není. Čím víc totiž Federer trénoval, tím víc se bolesti vracely. A tak přišlo rozhodnutí, které mnohé rozesmutnilo.

Na oficiálním facebookovém účtu Rogera Federera reagovalo více než půl milionu uživatelů na jeho původní dopis, kterým se loučí s kariérou. Další miliony se tuto informaci dozvídaly z médií a sociálních sítí po celém světě. Jejich reakce se dá shrnout do dvou slov – smutek a šok.

Přestože nikdo nemládne, u Federera se tak nějak automaticky počítalo, že nedokáže tenisovou kariéru opustit bez toho, aby ještě zkusil hrát. Nic takového se ale už nestane a Laver Cup bude jeho poslední akcí.

Poslední akcí v bohaté a superúspěšné kariéře tenisty, který je mnohými považován za nejlepšího hráče historie, přestože statisticky se jím nestal.

Narodil se do ohromně silných tenisových generací. Na okruh se dostal ve chvíli, kdy stále řádili Pete Sampras, Andre Agassi, Andy Roddick, Jevgenij Kafelnikov, Marat Safin či Lleyton Hewitt. Následně musel čelit nejlepšímu antukáři historie Rafaelu Nadalovi, jednomu z nejvšestrannějších tenistů světa Novaku Djokovičovi, dále hrál také proti excelentnímu travaři a betonáři Andymu Murraymu či krajanovi Stanu Wawrinkovi. Zapomenout se nesmí ani na takové soupeře, jako byli Juan Martín del Potro a David Nalbandian, jejichž kariéry brzdila zranění.

Přesto se mu povedly ohromné úspěchy. Stal se dvacetinásobným grandslamovým šampionem, světovému žebříčku dominoval neskutečných 237 týdnů v řadě mezi únorem 2004 a srpnem 2008, dohromady na čele strávil 310 týdnů. K tomu vyhrál 103 titulů na okruhu ATP, což z něj dělá druhého nejúspěšnějšího tenistu open éry za Jimmym Connorsem.

Ne, cesta na vrchol nebyla snadná. Federer však byl obdařen obrovským talentem, na kterém stavěl svou úžasnou hru. Tenis doslova povznesl na jakési umění. Jeho údery byly fenomenální, své soupeře v mnoha případech doslova drtil... A snad každý tenisový fanoušek si dovede vybavit některý ze zápasů, při kterém ho Federerova hra zvedala ze židle.

Federerovi se přezdívá tenisový gentleman. Ne vždy jím byl, na začátku kariéry se dost vztekal a skoro to vypadalo, že světovému tenisu roste další rebel. Pak si ale sám Švýcar uvědomil, že negativní emoce jej až příliš rozptylují. Zapracoval na svém chování a stal se pro mnohé vzorem. Ovlivnil spoustu začínajících hráčů, kteří se toužili stát dalším Federerem.

I ten nejzarytější fanoušek musí přiznat, že občas měl své úlety. I přes vybrané chování se dokázal hádat s rozhodčími, což by asi správný gentleman neměl, rozhodně se však vyvaroval zbytečných scén. Obdivuhodná byla hlavně jeho soustředěnost a tenisové myšlení. Skvěle četl hru, mnoho soupeřů přiváděl k šílenství a diváky jeho výkony bavily.

Federer také rozdělil tenisový svět na dva tábory. Na jedné straně byli ti, co jej milovali, povzbuzovali ho a fandili mu. Na straně druhé byli ti ostatní, kteří mu nemohli přijít na jméno, možná kvůli tomu, že byl tak dominantní osobností, která tak trochu určovala běh tenisových dějin.

V jednu chvíli měl na kontě obrovský počet rekordů. Postupně jej sice z těchto pozic vytlačili Rafael Nadal a Novak Djokovič, ale Federer byl prvním, kdo toho dosáhl. Jako první překonal magický milník 20 grandslamů, jako první překonal hranici 300 týdnů na čele světového žebříčku... A na kontě má mnoho dalších úspěchů, které z něj dělají jednoho z nejlepších tenistů historie.

A možná to z něj dělá vůbec nejlepšího hráče historie. V jeho sbírce neschází takřka nic, a byť několik nejsledovanějších rekordů mají v držení jiní, byl to Federer, kdo se po dvorcích proháněl během dvou silných tenisových generací a všechny porážel. Hledat někoho podobného bude nesmírně těžké. Dnes nemají tenisté natolik pestrý styl s takřka žádnou slabinou.

I proto bude díra po Rogeru Federerovi obrovská.

A měli bychom být vděční, že jsme jeho kariéru mohli sledovat. Že jsme vyrůstali a stárli, zatímco jsme pozorovali neskutečnou cestu švýcarského Maestra mezi legendy.

Já za to vděčný rozhodně jsem...