Občas se nám podaří, aby se Kája usmála, říká její trenér Leoš Friedl

„Ten se zatím drží, takže na toho ještě nemohu nic říct,“ nechala se slyšet Karolína Plíšková během uplynulého víkendu, když měla za úkol zhodnotit své vztahy s trenéry, které za svou kariéru vystřídala.

Přestože je jejich spolupráce na samotném počátku, už nese ovoce. Leoš Friedl, vítěz wimbledonské smíšené čtyřhry z roku 2001 a bývalý 14. deblista světového žebříčku, se netají tím, že by rád „Ace Queen“ vypomohl ke splnění hlavního cíle – zisku grandslamového titulu.  

Co zatím říkáte na Karolínu, jak jí to tu jde?
Velmi dobře, a to nejenom tady. Už na konci třetího týdne přípravy v Marbelle se její hra značně posunula dopředu. V San José porazila poprvé Boulterovou a měla dobře rozehraný zápas s Anisimovovou. Tam ještě zjišťovala, že to, co po ní chci, fakt funguje. To se potvrdilo už na turnaji v Torontu, kde došla do semifinále a porazila skvělé hráčky. Hlavně předvedla výborný tenis a oplatila v prvním kole porážku Anisimovové debaklem 6:1, 6:1.

Zároveň si pochvaluje váš vliv. Říká, že jste hráč a tenisu opravdu rozumíte. Na čem by podle vás měla zapracovat?
Samozřejmě jsou tam nějaké věci, které jsem měl v hlavě a které potřebuje změnit, aby se její hra posunula ještě výše. I u takové hráčky, která byla první na světě. Zatím se nám to daří.

Můžete být trochu konkrétnější?
Občas hrát i po lajnách, nejenom do krosu. Nebo z hlediska taktiky, aby se ten zápas nějak vyvíjel. Dále hlídat provedení a postavení u určitých úderů.

Byly tyhle změny vidět v zápase s Belindou Bencicovou?
Ani moc ne. To, na čem jsme pracovali, jsou spíše míče, na které má čas a má být agresivní. Káji to včera ze začátku moc nelétalo a Belinda jí chodila do úderů. Nevíme, čím to bylo. Jestli bylo chladněji, nebo byla Kája opatrnější a hrála ze začátku moc krátce. Belindě to ale vyhovovalo, chodila do kurtu a zrychlovala. Na ty věci tedy nebyl čas, ale byly tam sekce, které si měla pohlídat.

Dříve jste delší dobu působil u mužů. Dokázal jste se už sžít s ženským okruhem?
Byl. Trochu zkušenosti s babami ale mám. Máme i extraligový klub v Jihlavě, kde za nás jeden rok hrály obě sestry Fruhvirtovy. Tohle je sice trochu něco jiného, ale s koučováním během zápasu mám zkušenosti i z extraligy. Chlapský a dámský tenis je jiný z hlediska mentality. Chlapi to berou jinak než ženy. Ať už výhry, prohry nebo celkově.

V čem je Karolína tenisově specifická?
Nevím, jak ostatní holky, ale umí během zápasu splnit to, co se po ní chce a reagovat během zápasu na jeho vývoj.

Na kurtu působí klidně, až flegmaticky.
Víme, že se to těžko mění. Znám to od sebe, také jsem si myslel, že jsem byl na kurtu pozitivní. A když se teď dívám na svůj zápas, tak se na to nedá koukat. Byl jsem chodící socha. Jako hráči máme něco v hlavě, jak to vypadá, ale navenek je to jinak. U Káji je to soustředěnost a koncentrace. Občas by se hodilo se zasmát nebo tak, občas se nám to i zadaří. Zlepšuje se nám i pohyb a řeč těla. Jsme na začátku a věříme, že se to bude dál zlepšovat.

Před turnajem měla lehké problémy s nohou. Překvapilo vás, jak teď na US Open působí?
Zranění nás bohužel zabrzdilo. Týden jsme netrénovali, ani tady neměla moc natrénováno. Z předchozích turnajů však měla formu. Věděli jsme, že po tenisové stránce to může být dobré, jen bylo potřeba dát dohromady zdraví, a to se na poslední chvíli podařilo.

Jak jste se vlastně dali dohromady? Vloni jste jí třeba také pomáhal, když měl Sascha Bajin problémy s vízy.
Jezdil jsem s Filipem Poláškem, Ivanem Dodigem a teď s Johnem Peersem. Potkávali jsme se standardně na turnajích, známe se už od mládí, kdy jsme hráli extraligu. I když jsme se v tu chvíli moc nebavili, znali jsme se. A po té lidské stránce se to potvrdilo vloni během měsíce tady v USA.

Žertoval jste s ní, že má falešnou formu. Je tedy stále falešná, nebo už pravá?
Už je delší dobu opravdová. Jak ale ten týden nehrála, tak jsem ji trochu raději brzdil. Aby si nemyslela, že bude hrát po týdnu bez tréninku pořád dobře. Kája je ale výjimka, na ní to neplatí.

Zároveň je ve zvláštní fázi kariéry, kdy je ve 30 letech hotovou hráčkou. Jaký vidíte možný potenciál? V co věříte, že byste mohli spolu dosáhnout?
Kája hraje a maká kvůli tomu, aby někdy vyhrála grandslam. To je cíl, pro který ještě hraje tenis a dává tomu 100 procent. Doufáme, že se to povede, ale jdeme zápas od zápasu. Víme, že umí zahrát dobře, až skvěle, ale musí se vše sladit a sejít. Víme však, že umí předvést tenis hodný světové jedničky nebo grandslamové šampionky. Teď to jen načasovat, aby odehrála více takových zápasů po sobě a ve správný čas.

Co by mohlo platit na osmifinálovou soupeřku Viktorii Azarenkovou?
Tu budu teprve studovat. Mám ale malou představu, co musíme hrát.

Kája budí na první pohled nějaký dojem, ale spousta lidí pak říká, že na druhý nebo třetí je to úplně jiné stvoření. Jaké bylo vaše poznávání její nátury a čeho si na ní vážíte?
My jsme si lidsky sedli. Jsme si podobní, což mě překvapilo. Realita je občas jiná od toho, co vidí lidé v televizi. U někoho, u koho se zdá, že ho mají všichni rádi, tomu tak nemusí být a obráceně. Ale zase každý nemůže mít rád každého. Někdy je i lepší, aby vás lidé neměli rádi. To bychom měli až moc kamarádů.

Jednou z jejich vlastností je, že si umí sama ze sebe udělat legraci.
To je nejdůležitější. Kdo tohle neumí, jde sám proti sobě. Měl jsem to stejně. Člověk si musí i v zápase třeba říct, že je dřevák. To je prostě realita. Když něco zkazím, co normálně nekazím, tak je to jednoduše fakt. A příště už si pohlídám, abych neudělal stejnou chybu. Nemáme americkou povahu, se kterou by toho Češi všeobecně dokázali daleko víc, ve všech oblastech, ale zase jsme šikovní. Myslím, že je to výborná vlastnost.