Největší titul zasel semínko pochybností. Škola, nebo tenis? zvažuje možnosti Kučmová
Aneta Kučmová se nachází v nejlepší formě své dosavadní kariéry. V belgickém Eupenu tuto formu přetavila v zisk největšího singlového titulu a zároveň k vybojování už druhého letošního doublu, když získala i trofej ze čtyřhry. V rozhovoru pro Tenisový svět přiznala, že poslední týdny a měsíce v ní zasely semínko pochybností, čemu by se měla naplno věnovat.
Od května má dvaadvacetiletá Kučmová formu jako hrom. Vyhrála turnaje v Kršku a Banja Luce, byla v semifinále ve Vaihingenu a čtvrtfinále v Aschaffenburgu, nyní triumfovala na své první pětadvacítce v Eupenu... a k tomu tři trofeje ve čtyřhře.
Ve světových žebříčcích poskočila na 451. místo ve dvouhře a 475. místo ve čtyřhře, přičemž díky bodům z Eupenu se v pondělí poprvé v kariéře posune do čtvrté stovky světa v singlu a pravděpodobně i do čtvrté stovky světa v deblu. „Počítala jsem s tím, že už dám studiu přednost před tenisem, ale teď jsem na vážkách,“ svěřila se Kučmová.
V belgickém Eupenu jste poprvé ovládla turnaj s dotací 25 000 dolarů a rovnou jste triumfovala ve dvouhře i čtyřhře. Zažíváte asi krásné pocity...
Pocity jsou to nádherné. Loni se mi finále stejné kategorie vyhrát ještě nepodařilo a upřímně mě to docela žralo. Říkala jsem si, jestli ještě taková příležitost někdy přijde. Ale přišla a tentokrát jsem jí dokázala využít. Z toho, že jsem vyhrála singl i debl mám velkou radost, ale pochopitelně singlový titul má pro mě větší hodnotu.
Na světovém žebříčku byste se měla posunout do čtvrté stovky. Odtud už není úplně daleko do kvalifikací grandslamových turnajů. Berete je jako váš hlavní cíl nebo na něco takového nepomýšlíte?
Sama o sobě bych nad tím vůbec nepřemýšlela, ale nejste první, kdo se mi o tom zmiňuje, takže někde v hlavě to asi mám. Posun žebříčkem je v tuto chvíli ale dost pomalý. Je to sice vlastně jen sto míst, ale je k tomu zapotřebí hodně bodů a hodně těžkých zápasů. Pořád to beru jako něco, co je hodně vzdálené.
Letos jste až do poloviny května měla na kontě pouhé tři turnaje s nepříliš výraznými výsledky. Od té doby jste ale tři turnaje vyhrála a na dalších turnajích postoupila do semifinále a čtvrtfinále. Co se stalo?
Dostala jsem se do zápasového rytmu. Na jaře jsem kromě turnajů odehrála i ligu v Německu. Dost zápasů se mi podařilo vyhrát a získala jsem i větší sebevědomí, což se na turnajích hodně projevuje. Nějak se to na sebe začalo nabalovat.
Zobrazit příspěvek na Instagramu
V Aschaffenburgu jste porazila někdejší 23. hráčku světa Monu Barthelovou. Je to výhra, které si ceníte nejvíc nebo jsou i jiné?
Výhry proti Barthelové si určitě cením hodně. Ačkoliv už se nenachází ve své vrcholné formě, tak zkušenosti a dovednosti jsou znát. V mnoha ohledech byl ten zápas těžší než jiný. Úplně nejvíc si ale cením svých výher ve finále, protože pro mě je vždy nejtěžší udělat ten poslední krok a vyhrát finále.
V Eupenu jste ve dvouhře neztratila ani set. Cítila jste ve všech zápasech převahu? O co jste se nejvice opírala?
Pokud si dobře vzpomínám, tak jsem žádný set nemusela ani otáčet, takže jsem asi ve všech zápasech cítila převahu. Nejvíc jsem se opírala o svou hru. Vypíchla bych dobrou hru z forhendu a takovou celkovou mentální pohodu.
Největší drama jste zažila asi ve finále s Marií Benoitovou, kdy jste vedla už 7:5 a 5:1 a soupeřka nakonec měla gembol na 5:5. Vy jste proměnila až šestý mečbol. Pracovaly tam už nervy? Jak byste finále popsala?
Bylo to hodně psychicky náročné. Už jen proto, že soupeřka byla domácí nejen národností, ale i příslušností k tamnímu klubu, takže ji přišlo podpořit spoustu lidí. Ale ocenila bych, že fandili nejen své favoritce, ale také dobrému tenisu. Když se mi povedlo něco zahrát, tak zatleskali i mně. Finále beru díky divákům jako skvělý zážitek.
Už před zápasem jsem věděla, že Marie je v klíčových momentech obzvlášť silná a není hráčkou, co by konec nějak odevzdala. Naopak začala v tu chvíli hrát svůj nejlepší tenis. Nebylo pro mě jednoduché to ukončit a po několikátém odvráceném mečbolu jsem si říkala, jestli je to vůbec možné. Nakonec se mi ale podařilo proměnit mečbol vítězným úderem z forhendu a mé pocity byly v tu chvíli nepopsatelné.
Na turnaji jste porazila čtyři z pěti hráček, které jsou na žebříčku výše než vy. Je to pro vás potvrzení vaší výborné formy? Jaký zápas byl pro vás na cestě do finále nejtěžší?
Ačkoliv žebříček nemusí vždy vystihovat aktuální formu, tak výhry jsou pro mě cenné. Nejtěžším zápasem bylo vedle finále také semifinále proti Argentince Julii Rieraové, která měla nepříjemný styl hry a bylo pro mě těžké se s tím popasovat.
Ve čtyřhře jste nastupovala po boku Japonky Misaki Macudaové a dvakrát jste vyhrály až v supertiebreaku, z toho jednou až 12:10. Vyhrát turnaj v deblu se tak jevilo v Eupenu jako daleko složitější... Jak ten turnaj vypadal z vašeho pohledu?
Čtyřhry jsou na ženských ITF turnajích celkově dost nepředvídatelné. S Misaki jsme určitě nebyly tolik výkonnostně napřed před ostatními, abychom vyhrály vše ve dvou setech. Supertiebreaky tedy přirozeně nastaly. Samy o sobě jsou do jisté míry o štěstí a o náhodě. Z velké části také záleží na mentální odolnosti ve vypjatých momentech. Tu jsme měly asi o trochu lepší než naše soupeřky a zvládly jsme supertiebreaky vyhrát.
Absolvovala jste devět zápasů během jednoho týdne, zdraví drží?
Zdravotně se cítím hodně dobře. Určitě je fakt, že mi pomohlo, že jsem všechny singly dokázala vyhrát ve dvou setech. Vím, jak dokáže unavit pořádný tříseťák. Začínám uvažovat, že na pětadvacítkách příště debl asi vynechám, protože kdyby tam nějaký tříseťák nastal, tak hodiny z debla navíc by určitě mohly ovlivnit můj výkon třeba ve finále. Bylo trochu štěstí, že se to tak sešlo a nebylo to tak fyzické náročné.
Jaký je váš další turnajový program?
Tento týden mám zasloužené volno. Příští týden plánuji jet na pětadvacítku do Srbska. Pak už se těším na nějaké domácí pětadvacítky a šedesátky v Česku a také se těším na první ligu za svůj domovský klub Sokol Vysočany.
Nezkusíte se do toho turnajového kolotoče pořádně opřít a objíždět turnaje každý týden od ledna do listopadu jako jiné profesionálky?
Nejsem ten typ člověka, kterého by bavilo být takhle dlouho mimo domov. Moc mi vyhovuje, když mohu jezdit turnaje po Evropě a mezi nimi se vracet domů. Ale zase neříkám, že bych se neobětovala, kdyby to stálo za to (směje se).
V říjnu mi ale také začíná škola, takže ještě úplně nevím, jak si rozdělím priority. Teprve letos jsem totiž maturovala a chystám se na Právnickou fakultu UK, ale teda nevím, jak to budu zvládat. Když jsem se tam hlásila, počítala jsem s tím, že už dám studiu přednost před tenisem, ale teď jsem na vážkách. Asi to nechám plynout a budu to řešit nějak za běhu.
