Prohrával s Červenkou, teď Michalička porazil Tipsareviče

Začínal v tenisovém klubu TK Radošovice se slavným hokejistou Romanem Červenkou, v klubu hrála také budoucí zpěvačka a vítězké první řady Superstar Aneta Langerová. "Roman byl o rok starší a i když přes zimu hrál jen hokej a v létě tenis, tak jsem ho nikdy v dětství na turnajích neporazil. Loni v létě jsme si ale byli zahrát znovu a tentokrát jsem už uspěl," směje se při porovnávání se svým kamarádem, hokejovým mistrem světa z roku 2010 a nejlepším hokejistou Tipsport extraligy uplynulé sezóny, který momentálně nastupuje na mistrovství světa v Moskvě.

Marek Michalička v mládežnických kategoriích nepatřil mezi nejlepší, teprve až v dorostu se dostal do první padesátky nejlepších v republice. Na Pardubické juniorce byl jeho maximem dvakrát postup do druhého kola. “I když mě tenis bavil, tak pro mě byla vždy na prvním místě škola,“ vysvětluje. Proto po maturitě začal studovat VŠE v Praze, ale po roce a půl se sebral a odjel studovat University of Wisconsin do Spojených států. Tohle rozhodnutí mu úplně změnilo život.

 "Byl jsem až překvapený, jak to byla dobrá škola. Moc mě to tam bavilo, byl jsem nadšený," vzpomíná Michalička. Hodně si cenil hlavně toho, že jeho tenisová příprava dostala nějaký řád. "Měli jsme ráno školu, odpoledne pak tréninky, které byly až dvě a půl hodiny a čtyřikrát týdně jsme dělali kondici. Trenéři nám vycházeli ve všem vstříc. K dispozici jsme měli dva trenéry 24 hodin denně, denně jsme mohli využívat kondičního trenéra a také týmového lékaře," popisuje.

V Čechách podobné podmínky neměl. "Ti nejlepší mají v České republice hrazenou přípravu v národních tenisových centrech, ale já nikdy nebyl mezi nejlepšími, natož abych dostal něco zadarmo. Trenéra a veškerou přípravu jsem si tu musel platit sám, respektive rodiče," přibližuje rozdíly.

 V Americe zapustil kořeny a loni se dokonce oženil s Američankou Vanessou. "Studuje ještě posledním rokem medicínu v Oregonu, takže se moc nevidíme. Já se snažím hrát turnaje více v Americe a když jí to studium dovolí, tak zase ona za mnou přijede do Čech. Plánujeme spolu žít v USA a já bych rád dělal asistenta trenéra na některé z amerických univerzit," hledí do boudcnosti Marek Michalička.

Ve Wisconsinu strávil tři a půl roku a tenisově se výrazně zlepšil. Po návratu byl tak nadšený celým systémem na amerických univerzitách, že si dokonce založil webovou stránku http://tenisove­stipendium.webnode.cz/, kde nabízí zprostředkování studia na univerzitě pro tenisové hráče z České republiky. "Není to pro mě žádný byznys, spíš to dělám proto, že mě to baví a chci těm hráčům pomoci. Čekal jsem, že bude o tuhle službu u nás větší zájem, ale zatím jsem zprostředkoval studium jen třem hráčům," krčí rameny.

 Po návratu do Čech začal Michalička objíždět turnaje kategorie futures a snažil se prorazit na okruhu ATP. "O co jsem se nepostaral, to jsem neměl. Nejvíce mi samozřejmě pomáhali rodiče, kteří mě vždy ve všem podporovali a za to jim patří velký dík, protože bez nich bych to nezvládl. Hodně mi také pomáhal můj trenér Petr Kovačka, se kterým jsem nárazově spolupracoval ještě v dobách mého studia. Naplno jsme však začli trénovat po mém návratu v roce 2011. Začal jsem objíždět futury a rok a půl na turnajích mně ukázal, že se mohu v tenise někam dostat." Michalička vyhrál po návratu futury v Michalovcích, kde porazil Norberta Gomboše a ve finále otočil zápas s Danielem Lustigem, a v Budapešti. Přidal finálové účasti v Piešťanech, rakouském Fieberbrunnu a chorvatském Dubrovniku.

Navíc jako lucky looser postoupil až do semifinále antukového challengeru v nizozemském Alphen Aan Den Rijn. Šlo přitom o jeho první vystoupení v hlavní soutěži na turnaji této kategorie. "Tehdy tam dost pršelo a ve středu se odhlásil Huta­Galung, tak jsem se dostal do hlavní soutěže. V Alphenu je to takový menší klub s příjemnými lidmi, ve všem nám vycházeli vstříc. Nejsou tam extra rychlé kurty a hlavně se tam cítím dobře," popisuje devětadvacetiletý Čech.

Nakonec tam málem postoupil do finále. Proti domácímu Igoru Sijslingovi vyhrál první set a druhý ztratil v tiebreaku. "Myslím, že ve druhém nebo třetím setu jsem měl dokonce výhodu brejku, ale nepodařilo se mi to dotáhnout do konce." O dva roky později na stejném turnaji postoupil Michalička do čtvrtfinále. "I v letech, kdy jsem třeba prohrál v prvním kole, se mi tam hrálo dobře," dodává.

 V roce 2012 si splnil svůj velký sen, když si zahrál v kvalifikaci grandslamového turnaje US Open. "Bylo to trochu na hraně, ale kluci, kteří s tím měli zkušenosti, mi říkali, že se do kvalifikace dostanu. Ještě když jsem ve čtvrtek nebo v pátek odlétal, jsem byl těsně pod čarou, ale v sobotu jsem se už do soutěže dostal. Oproti turnajům, které jsem byl zvyklý do té doby hrát, tam je parádní zázemí, areál, skvělá organizace, úplně mě to nadchlo," vzpomíná.

Los byl k Michaličkovi ovšem krutý. Dostal za soupeře čtyřiadvacetiletého Španěla Roberta Bautistu­Aguta, kterému tehdy postup do hlavní soutěže těsně unikl a dva roky po zápase s Michaličkou už byl 14. na světě. Ačkoliv Bautista­Agut je znám výborným podáním, Michalička ho v každém setu brejkl. "To už si ani nepamatuju. Zápas mi nevyšel, byl jsem z toho všeho moc nervózní."

Michalička měl našlápnuto k cestě do vyšších pater žebříčku, ale v lednu 2013 se rozhodl k radikálnímu kroku. Přerušil spolupráci s trenérem Petrem Kovačkou a odjel na čtyři měsíce trénovat na Floridu. "Myslel jsem si, že mě to posune dál, ale nebyla to dobrá volba. S odstupem to hodnotím jako chybu. Byla to velká blbost."

Po návratu se dlouho dostával do formy. Klesl až na 611. místo na světovém žebříčku a nastartovalo ho až vítězství na desítce v srbské Subotici a také oblíbený challenger v nizozemském Alphenu, kde se z kvalifikace probojoval až do čtvrtfinále. Trvalo mu ale rok, než se vrátil do první třístovky.

Úspěchy na cestě zpět sbíral především na turnajích kategorie futures. Vyhrál desítky v Mostě a Jablonci a srpnu 2014 triumfoval na turnaji v polské Bytomi, dotovaném 15 000 dolary. Loni vyhrál v Ústí nad Orlicí a podruhé v řadě v Jablonci nad Nisou.

"V Jablonci to mám rád.Organizátoři a všichni lidi okolo jsou tam moc příjemní a cítím se tam vždycky dobře, i když podmínky tam bývají těžké, protože vždy prší a je zima," popisuje a přidává historku z loňské obhajoby. "Loni jsem byl před turnajem u zubaře na čistění zubních kanálků a celý týden mě to hrozně bolelo. V noci jsem skoro vůbec nespal a musel jsem hrát pod práškami. V neděli večer po vítězném finále už jsem to nevydržel a musel jít na pohotovost."

Loňský rok končil jako 280. hráč na světě, ale start letošní sezóny mu vůbec nevyšel. "Rozhodl jsem se zkusit větší turnaje, ale nedařilo se mi. V tréninku toc elkem šlo, ale v zápasech jsem byl hodně nervózní a necítil jsem se úplně dobře. V důležitých chvílích jsem dělal lehké chyby. Proč? Sám na to hledám odpověď. Je to spojené se sebevědomím, je vždy potřeba získat pohodu," přemítá říčanský rodák Michalička.

Nepříliš úspěšný start do sezóny samozřejmě také znamená nižší výdělky. "Snažím se samozřejmě co nejvíc šetřit. Jak jsem hrál větší turnaje, tak to ale finančně jakžtakž vycházelo. Až mě to překvapilo, ale samozřejmě to nebyl žádný zázrak," přibližuje.

Největší výdělek si paradoxně připsal na své konto v Indian Wells, kde sice ve dvouhře vypadl v prvním kole kvalifikace, ale nakonec si zahrál ve čtyřhře. "Další turnaj mně začínal až následující pondělí, takže jsem plánoval zůstat v Indian Wells a sháněl jsem někoho, s kým bych se do čtyřhry napsal. Obešel jsem docela dost lidí a nakonec jsem uspěl u Ivoše Mináře," popisuje Michalička zrod události, kterou později označil za největší dosavadní zážitek své kariéry.

Na začátku byli s Minářem až čtvrtí pod čarou, ale díky tomu, že se třetí den čtyřher na poslední chvíli odhlásil Nick Kyrgios, který měl hrát s Alexanderem Zverevem, dostali se s Minářem nakonec na kurt. Nastoupili proti vysokým favoritům Rogerovi­-Vasselinovi a Zimonjičovi a na televizním kurtu je sledovalo velice slušně zaplněné hlediště. "Užíval jsem si to, co jsem mohl, ale byl jsem bohužel i hodně nervózní a udělal jsem spoustu laciných chyb. Myslím, že ty chyby byly spíš z nervozity než z neumu. Ale Ivoš hrál naštěstí skvěle a vždy mě podržel," vzpomíná.

Češi měli zpočátku šanci na dvojitý brejk, ale pak se ukázala zkušenost soupeřů, kteří otočili na 6:3 a 5:2. Roger-­Vasselin se Zimonjičem měli tři mečboly, Češi všechny odvrátili. Při jednom z nich zahrál Michalička luxusní lob těžkým volejem. Michalička s Minářem vyrovnali na 5:5 a Michalička na podání vedl 40:0. Následovaly však tři dvojchyby v řadě a Češi servis ztratili. "Tohle nebylo dobré. Hodně jsem vnímal fanoušky. Myslím, že jsme spolu s Ivošem působili chvílemi i komicky. V určitých momentech mě to prostředí nabudilo, ale někdy také svazovalo," vzpomíná.

Češi však dokázali soupeře brejknout i potřetí v řadě a v tiebreaku nakonec po boji uspěli. V zápasovém tiebreaku si pak vypracovali čtyři mečboly, aby nakonec prohráli 15:17. "Jeden můj return vrátil při mečbolu Zimonjič rámem rakety jen těsně za síť. Bylo to se štěstím, ale už se to bohužel nedalo ani doběhnout." Češi si mezi sebe rozdělili 11 860 dolarů, z čehož asi 30 procent činila daň. "Na peníze jsem ale vůbec nemyslel," říká rozhodně.

Bodem zlomu v letošní sezóně pro Michaličku znamenal challenger v Ostravě. Musel do kvalifikace, ale v tomto případě mu to ani nevadilo. "Potřeboval jsem odehrát nějaké zápasy, abych získal herní praxi. Důležitý pro mě byl zápas s Němcem Torebkem, se kterým jsem loni prohrál 6:7 ve třetím setu v Popradě (pozn. aut.: tiebreak prohrál Michalička 7:9) a tady jsem ho 7:5 v rozhodující sadě porazil. To mi hodně pomohlo získat větší klid a pohodu."

Michaličku v Ostravě čekaly i další těžké zápasy. V 1. kole nad ním vedl Francouz Chazal 4:2 ve třetím setu. "Chazal hrál velmi dobře a pořád mě tlačil a snažil si ty body uhrávat. V hlavě jsem ale věřil, že bych ho mohl brejknout. Pomohl mi i několika chybami a otočilo se to."

Ve 2. kole narazil na Janka Tipsareviče, bývalého osmého hráče světa, který se v Ostravě vrací na kurty po dlouhém zranění. "Chtěl jsem si ten zápas užít a zdržet se na kurtu co nejdéle. Na kurtu bylo hodně lidí a byl jsem hodně nervózní, takže i když jsem v prvním setu nehrál špatně, prohrál jsem ho 3:6. Věřil jsem ale, že mi trochu nahrávají podmínky. Bylo snad pět stupňů nad nulou a říkal jsem si, že třeba Tipsarevič nebude chtít tolik bojovat," popisuje Michalička téměř tříhodinovou bitvu.

Tipsarevič v rozhodujícím setu za stavu 4:4 vedl 40:15 při svém podání, ale servis ztratil. Následně Michalička vedl při svém podání 40:0, ale následující dva míčky prohrál. Při třetím Čechově mečbolu trvala výměna půl minuty. "Chtěl jsem být na rozdíl od prvních dvou mečbolů trpělivější a počkat si na chybu. Nakonec jsem se dočkal," usměje se.

Ve čtvrtfinále porazil Srba Djereho a i když pak prohrál s překvapením turnaje Zdeňkem Kolářem, do žebříčku ATP si připsal 38 bodů, což je téměř pětkrát víc bodů, které nasbíral od začátku roku. Díky postupu do semifinále se navíc jako tzv.special exempt dostal do hlavní soutěže štědře dotovaného challengeru ve francouzském Aix En Provence.

Tam v prvním kole hladce porazil nasazeného Maxima Gonzaleze, který byl už i 58. na světě. "Los nebyl úplně ideální, ale na podobném turnaji se nedá vybírat. Hrálo se mi ale výborně a i na servisu se mi dařilo vyhrávat důležité míče. Hodně mi teď pomohl přesun na antuku. Víc si to teď užívám, v začátku sezóny se mi dařilo jenom v tréninku." Ve druhém kole pak porazil Slováka Jozefa Kovalíka a zastavil ho až ve čtvrtfinále Brazilec Thiago Monteiro.

Cíle pro letošní sezónu měl Marek Michalička jasně dané. "Chtěl jsem se dostat do kvalifikace French Open, ale to se mi nesplnilo. Teď bojuju o postup do kvalifikace Wimbledonu a pak se budu snažit kvalifikovat se na US Open," vysvětluje.

Na delší dobu ale Michalička neplánuje. Už loni v létě byl blízko tomu, aby se stal asistentem trénera na americké univerzitě, ale nakonec to padlo. "Když ale přijde dobrá nabídka, tak to zase zvážím. V USA by mi samozřejmě chyběli kamarádi, se kterými si tu zajdu v Říčanech, na pivo, ale přesun do USA už plánuju delší dobu. Tím, že Vanessa studuje medicínu, tak jsme se domluvili, že nějaký čas budeme žít tam, alespoň do té doby, než se splatí všechny půjčky na její studium."

V poslední době, samozřejmě kromě vystoupení na Indian Wells, Michalička hodně omezil čtyřhry. "Dřív jsem hrál debla, kdykoliv jsem mohl. Bral jsem to hodně jako trénink, kdy jsem si mohl procvičit voleje či různé herní situace." Hlavním důvodem bylo bolavé koleno, které ho trápí už rok. "Je ale pravda, že se mi to v posledních dvou měsících hodně zlepšilo. Dříve jsem ho cítil v každém gamu, teď už je to lepší."

Čtyřhrám se však určitě v budoucnu bránit nebude. Debly bere i jako přivýdělek. "Když je člověk třístý na světě v tenisu, tak ať je to jak chce, člověk těch peněz moc nevydělá," nelévá čistého vína.

Kromě svobody a cestování přináší tenisová kariéra hráčům i své stinné stránky. Například spoustu prodlev na turnajích. "Snažím se být na turnajích produktivní i mimo tenis. Čtu si a vzdělávám se, ale do velké míry je to na turnajích tak trochu procamraný čas, někdo říká přehlídka ztraceného času," usměje se. "Člověk se ale na druhou stranu od toho tenisu nemůže úplně odpoutat. Musí se stále koncentrovat a připravovat na zápasy, protože kvůli tomu na tom turnaji přeci je."

Nyní se chystá na kvalifikaci challengeru ve francouzském Bordeaux, pak bude hrát challenger v italském Mestre. "Zvažuji opět účast na futuru v Jablonci a chtěl bych hrát challengery v okolí jako Prahu nebo Poprad," dodává na závěr sympatický tenista.