Díky otci je v Paříži jako doma. Mám tady celou rodinu, usmívá se junior Nicod

Jakubovi Nicodovi nějakou chvíli trvalo, než se prosadil na větších juniorských akcích ITF také ve dvouhře. Letos ale přišel velký zlom a český tenista pronikl už do Top 20 juniorského žebříčku. Významný vzestup zaznamenal především díky nedávnému triumfu na prestižním turnaji kategorie JA v německém Offenbachu.

Po pauze zaviněné potížemi s loktem a ramenem se sedmnáctiletý talent vydal do Paříže, kde při své grandslamové premiéře vyzrál na nepříjemného Argentince Juana Manuela La Sernu po více než dvouhodinové bitvě 6:3, 4:6 a 6:4.

Jaký máte dojem ze svého prvního zápasu na Roland Garros?
Je to neskutečné! Byl to hodně těžký zápas, protože soupeř je levák a navíc antukář. Byl jsem zraněný, takže jsem se herně skoro nepřipravil. Předtím jsem byl ještě nemocný, a tak to ani psychicky nebylo jednoduché. Ale naštěstí jsem to dnes vybojoval, je to pro mě velmi cenná výhra.

Co jste si musel pohlídat, abyste vyhrál?
Soupeř hrál nepříjemné lifty z forhendu, postupně jsem si na ně zvykal. Ve třetím setu jsem prohrával už 1:3, ale pořád jsem se nevzdával a potom jsem se dostal do laufu.

Jaký zdravotní problém jste musel řešit?
Dostal jsem vodu do lokte a ramene, takže jsem nemohl hrát a musel to vyléčit. Ruka byla asi přetížená.

Trable měl patrně i váš argentinský soupeř, který se nechal za stavu 4:3 ve třetím setu ošetřovat. Jak jste prožíval pauzu?
Bylo to nepříjemné – trochu mě pobolívá ruka, lehce jsem zatuhl… Naštěstí jsem ale následující gem začal výborně, takže v pohodě.

K vítězství vás dotáhla i bouřlivá divácká kulisa, která není pro úvodní kolo juniorského turnaje úplně obvyklá. Kdo vám z ochozů držel palce?
Mám tady celou rodinu, protože táta je Francouz a pochází z Paříže. Jsem za to fakt rád, moc jim děkuji za podporu.

Táta tedy určitě zná francouzskou metropoli skvěle. Vzal vás i na Eiffelovku?
Byli jsme ve druhém patře a výhled z něj mě ohromil. Šli jsme tam pěšky, takže to bylo kondičně náročné. (usmívá se)

Když se vrátíme do areálu, tak v šatnách na Roland Garros se potkáváte i s největšími tenisovými hvězdami. Máte nějaký vzor?
Ano, momentálně je to Carlos Alcaraz. Částečně se ho snažím herně napodobit, dá se od něj dobře učit. Moc se mi líbí, že je na kurtu sebevědomý a věří si, ale zároveň je pokorný člověk.

Letos se daří i vám – na juniorském okruhu jste pronikl do Top 20. Jak sezónu zatím hodnotíte?
Je pro mě super. Loni jsem měl krizi, ale dostal jsem se z ní a teď se cítím jinak. Hlavně mentálně jsem se hodně posunul. A díky tomu jsou výsledky takové, jaké jsou. Musím pokračovat v práci a jít si za svým snem.

Kdy jste překonal zmíněnou krizi?
Na přelomu září a října, ale nejvíc v prosinci před odletem do Austrálie.

Kdo vám pomohl?
S panem trenérem (Josefem) Čihákem jsme to hodně probírali. I já jsem dost přemýšlel a chtěl si to v hlavě urovnat, abych měl správné priority a neřešil nějaké vedlejší věci. A díky tomu jsem tam, kde jsem.

Jacques Nicod (především) o svém synovi Jakubovi: „Miluju tenis, takže jsem si každý rok zašel na French Open. Je super, že se sem Kuba dostal, je tady opravdu poprvé. Když jsem postupně viděl, že jde nahoru, byl to jeden z cílů, aby se sem dostal. A povedlo se. Už zažil i Australian Open. Jsou to pro něho super zkušenosti, aspoň si to tady trochu okoukne. V publiku byla rodina, moji tenisoví kamarádi i nějací sponzoři, protože Kuba hraje s francouzskými raketami Tecnifibre. Za Kubovy úspěchy jsem moc rád, protože vím, jak ten sport miluje a jak maká. Je důležité vidět, že jde stále nahoru. Bude to ještě dlouhá cesta, ale věřím, že to Kuba dá.“