Juan Martín del Potro završil velký návrat životním obratem!

Dosud největším a možná stále poněkud nedoceněným úspěchem Juana Martína del Potra byl titul z US Open 2009, kde se stal jediným tenistou, který v letech 2006–2013 dokázal narušit grandslamovou hegemonii hráčů velké čtyřky. Nyní je ale nutno připustit, že sympatický Argentinec staví úspěchy z letošní sezony, které přišly až po překonání vleklých zdravotních problémů, o poznání výše.

Do tenisového kolotoče totiž rodák z Tandilu vstoupil až v únoru na turnaji v Delray Beach. Tehdy se krčil na 1042. pozici žebříčku ATP a mezi fanoušky panovaly obavy, zda z jeho strany opět nepůjde jen o epizodní vystoupení na turnaji, po němž jej opět zastaví zdravotní problémy, které jej v posledních letech brzdily se železnou pravidelností.

Del Potro se sice rozhodl vynechat Roland Garros a ve Wimbledonu se po prohře s Lucasem Pouillem ve třetím kole zdálo, že na ty úplně nejlepší zatím nestačí, avšak to se již blížil jeden z vrcholů sezony, kterým byly olympijské hry. Majitel bronzu z Londýna 2012 ale má na rozdíl od mnohých jiných tenistů ke klání, jež se koná pouze jedenkrát za čtyři roky, velmi kladný vztah, což dokázal již v první kole. To se totiž vypořádal s velmi krutým losem, který mu hned na úvod postavil do cesty úřadující světovou jedničku Novaka Djokoviče, a srbského fenoména posledních let vyprovodil z kurtu ve dvou tiebreacích. Své snové přestavení následně završil postupem do finále, v němž po boji podlehl Andymu Murraymu.

Ve výborných výkonech pokračoval i na následném US Open, kde rovněž skončil až na raketě pozdějšího vítěze, když ve čtvrtfinále byl nad jeho síly Stan Wawrinka. Bezprostředně po turnaji v New Yorku ale přišla na řadu jeho další letošní mise – jeden z mnoha pokusů o zisk salátové mísy pro svou zemi. A del Potro tentokrát přispěl měrou vrchovatou, na úvod semifinálového klání totiž v pěti setech oplatil Andymu Murraymu porážku z finále olympijského turnaje. Výjimečnost tohoto vítězství nejlépe dokumentuje fakt, že pro Skota se jednalo o poslední prohraný zápas v tomto roce.

Po nepovedeném vystoupení v Asii rodák z Tandilu ovládl turnaj ve Stockholmu a připsal si tak devatenáctý singlový titul v kariéře. Poté ale již byla priorita pro zbytek roku jasná. Argentinu totiž čekalo daviscupové finále proti Chorvatsku. Celý svět měl přitom v živé paměti, že druhý největší jihoamerický stát ve finálovém souboji již čtyřikrát neuspěl, z toho hned třikrát za posledních deset let.

Tentokrát ale bylo vše jinak. Juan Martín del Potro v páteční dvouhře nenechal nic náhodě a nebezpečného Iva Karloviče přehrál poměrem 3:1 na sety. V následné čtyřhře se mu ale po boku Leonarda Mayera nepodařilo přidat druhý bod a šance Argentiny na celkové vítězství byly v rázem velmi malé.

Ještě menší ale byly poté, co argentinská jednička v neděli prohrávala s Marinem Čiličem 0:2 na sety. Proti del Potrovi v tu chvíli hovořily snad všechny možné historické statistiky. Nebývalo zvykem, aby hrával tři utkání během daviscupového víkendu a co hůř, nikdy během své kariéry nedokázal otočit zápas ze stavu 0:2 na sety. Rodák z Tandilu ale v sobě shromáždil všechny zbylé fyzické i psychické síly a znovu potvrdil, že Davis Cup je soutěž neomezených možností. Vzepřel se historii, dokázal utkání s Čiličem otočit a po výhře 6:7(4), 2:6, 7:5, 6:4 a 6:3 poslal finálové klání do pátého zápasu. V něm již poté mohl z lavičky sledovat, jak Federico Delbonis hnaný z bouřlivého hlediště i legendárním Diegem Maradonou nedal šanci Ivo Karlovičovi a vybojoval tak pro Argentinu tolik kýžený titul.

Juan Martín del Potro tak znovu potvrdil, že je zpět na okruhu ve vynikající formě a je znovu schopen porážet i ty nejlepší hráče. Můžeme se jen těšit, co nám předvede v sezoně následující a lze očekávat, že by mohl zabojovat o návrat do elitní desítky či o start na Turnaji mistrů.