Risk se vyplatil! V tenise nikdy nevíte, co vás čeká, říká po senzační jízdě Lehečka

Když Jiří Lehečka přijížděl jako účastník kvalifikace do Rotterdamu, patřilo mu 138. místo v žebříčku a byl na míle vzdálen první stovce. Navíc se mu nevydařily turnaje po australském turné – v Quimperu a Montpellieru vypadl shodně po úvodním utkání, aniž by získal set.

Český reprezentant ale na ABN Amro World Tennis Tournament ožil a předvedl parádní jízdu. Na své cestě do semifinále skolil pět kvalitních soupeřů včetně světové dvanáctky Denise Shapovalova, zastavil ho až čtvrtý hráč žebříčku Stefanos Tsitsipas. Dvacetiletý Lehečka se v pondělí premiérově objevil v Top 100 rankingu a zároveň se stal novou českou jedničkou.

Vraťme se do času před akcí v Rotterdamu. Jak vypadalo vaše rozhodování, zdali v daný týden risknout silně obsazený turnaj, nebo zvolit jistotu v podobě challengeru v Cherbourgu?
Bylo to dilema. Od mého agenta Pierra Christena jsme ale měli informaci, že bych se měl do Rotterdamu dostat, a proto jsme si s trenérem Michalem Navrátilem řekli, že to riskneme a přinejhorším budeme týden trénovat.

Do turnaje v Rotterdamu jste navíc nevstupoval v ideální formě, že?
Na předchozích dvou turnajích jsem nepředváděl takový tenis, jaký bych si představoval. Nicméně v Rotterdamu byly podmínky pro mou hru o něco lepší, od začátku jsem se tam cítil dobře. Snažil jsem se toho využít a jít zápas po zápase. Chtěl jsem se kvalifikovat do hlavní soutěže, což byl primární cíl, a poté zvládnout kolo v hlavní soutěži.

Této mety jste dosáhl díky výhře nad nasazenou pětkou Denisem Shapovalovem. Jak jste reagoval na obtížnější los pro první kolo hlavní fáze?
Věděl jsem, že to určitě nebude vůbec jednoduché, přece jenom byl v desítce a teď je dvanáctý. Zároveň jsem si ale říkal, že jestli ho mám někdy porazit, tak určitě v prvním kole. Je to totiž taky hráč, který má rád, když si může zvyknout na povrch a hrací podmínky. Využil jsem toho a hned jsem na něj vletěl. V tom byla kvalifikace výhodou, měl jsem dva zápasy v zádech.

Na Shapovalova si vyšlápl už loni na antuce v Gstaadu Vít Kopřiva. Dal vám na Kanaďana nějaké tipy?
Jo, můj trenér Michal Navrátil mu psal a ptal se ho, jaký měl pocit, když proti němu hrál, co si myslí, že nejvíc platilo a tak. Každá tahle rada je dobrá, ale zároveň je potřeba zmínit, že každý zápas je úplně jiný. Myslím, že Shapovalov je jiný hráč na antuce než na betonu, kde se snaží být agresivnější. Nedá se to úplně zobecnit, měl jsem však herní pohodu, jelikož jsem věděl, co mám očekávat.

O podmínkách v Rotterdamu se v minulosti hovořilo jako o extrémně pomalých. Jaké byly letos?
Z minulého roku jsem si pamatoval na stížnosti hráčů, že se tam nedá zabít míč. Když jsme přijeli, povrch byl o něco pomalejší, ale naprosto normální. Středně rychlý, žádný extrém. A turnaj je celkově neskutečný. Podmínky pro hráče jsou skvělé, servis je bezchybný a flexibilní od aut až po trénování. Turnaj jsem si moc užil, líbilo se mi tam.

V hlavní soutěži jste porazil tři velmi kvalitní soupeře, kromě Shapovalova ještě Nizozemce Botica van de Zandschulpa a italského teenagera Lorenza Musettiho. Čím jste je nejvíce trápil?
Opíral jsem se o dobrý servis a solidní bekhend. A ten zbytek těžko říct. Snažil jsem se hrát rychle a ubírat soupeřům čas na přípravu, aby byli pod tlakem a na kurtu se necítili dobře. To se mi dařilo.

Jakou atmosféru mělo osmifinále proti domácímu van de Zandschulpovi v hlavní aréně?
Aréna je vážně veliká, vejde se tam až 12 tisíc lidí. A přestože byla kapacita omezená pouze na 1250 lidí, publikum bylo super. Samozřejmě když kdekoli na světě hrajete proti domácímu hráči, diváci fandí jemu. Není to moc příjemné, ale jsem zvyklý z jiných turnajů. A fanoušci dokázali ocenit i mě, za což jsem byl moc rád.

Následně jste hrál proti Musettimu o posun do elitní stovky. Nakolik jste před čtvrtfinále řešil metu, kterou jste měl na dosah?
Z hlavy jsem tušil, že když by se mi čtvrtfinále povedlo, tak je tam veliká šance, že do stovky nakouknu. Přesně jsem to ale spočítané neměl, žebříček ani body jsem den předtím neotevíral. Když mi potom reportér při pozápasovém rozhovoru řekl, že jsem ve stovce, byl to pro mě ještě příjemnější a hezčí moment.

Když jste vstupoval do sezóny, na elitní stovku vám scházelo bezmála 300 bodů. Překvapilo vás, že jste podobně velkou porci nastřádal tak rychle?
Kdyby mi někdo před sezónou řekl, že v půlce února budu ve stovce, těžko bych tomu uvěřil. Ale takhle to v tenise bývá, nikdy nevíte, co na vás čeká. Abych řekl pravdu, po prvních dvou turnajích po Australian Open jsem nebyl na moc pozitivní vlně, rozhodně jsem nepřemýšlel nad tím, že bych po dalším turnaji mohl být ve stovce. V tomhle je tenis krásný a někdy bohužel i krutý.

V pondělí jste se stal novou českou jedničkou, když jste po týdnu ukončil nadvládu Tomáše Macháče. Co vy na to?
Tomuhle pojmenování popravdě nevěnuji pozornost. Přece jenom českou jedničkou teoreticky můžete být, i když jste stopadesátý na světě. Určitě je to hezké a jsem rád, že se mi to povedlo, ale více se soustředím na žebříček.

Aktuálně na žádném turnaji nehrajete. Jaké máte plány do následujících týdnů?
V sobotu odlétám do francouzského Pau, kde to moc dobře znám. Loni na podzim jsem tam hrál finále. Teď tam absolvuji další halový challenger, ze kterého poletím rovnou do Buenos Aires na Davis Cup. Po něm se přesunu do Chile na jeden antukový challenger.