První zápas proti Krejčíkové? Neměla jsem šanci! usmívá se Bencicová, kamarádka Češek

Reprezentovat Švýcarsko v kterékoliv soutěži? Pro Belindu Bencicovou se vždy jedná o výjimečnou událost. Usměvavá tenistka nedávno zazářila na tokijské olympiádě, kde získala zlato ze dvouhry a stříbro ze čtyřhry. V týmovém Billie Jean King Cupu (dříve Fed Cupu) se za zemi helvétského kříže rve už od roku 2012, kdy jí bylo teprve čtrnáct! A když ještě fungoval týmový Hopman Cup, oslavila hned dvakrát celkový triumf po boku fenomenálního krajana Rogera Federera.

Co očekáváte od souboje s Češkami na Poháru Billie Jean Kingové?
Bude to vyrovnané. Myslím, že ani Češky nejsou úplně šťastné, že hrají s námi ve skupině. Jsou doma, mají fanoušky, na které se těšíme i my. Jsme rády, že diváci můžou sledovat tenis na místě.

V souboji týmových jedniček téměř jistě narazíte na Barboru Krejčíkovou. Co jste o ní za ta léta, kdy se znáte, zjistila?
Je velmi těžkou soupeřkou. V každém utkání je velmi konstantní, ví, jak zápasy uhrát. Na olympiádě jsem ji sice porazila (1:6, 6:2 a 6:3, pozn. red.), ale to mi tady nepomáhá, jelikož každý zápas začíná od nuly.

Jste připravená naskočit i do čtyřhry?
Jsem připravená hrát všechno, když je třeba. (usmívá se) I na olympiádě jsme s Viki zvládly debl suprově. Nepovažuji se za deblovou expertku nebo specialistku, ale nějaké věci v deblu umím hrát. Uvidíme, jestli to bude vůbec potřeba. Máme mnoho možností, jak nasadit debl, což je takový bonus.

Kvalitu vašeho týmu podtrhává také trenérka Martina Hingisová. V čem je přínosem?
Martina má bohaté zkušenosti, zná nejen mě, ale i ostatní hráčky. Pomáhá nám v tréninku, radí nám o soupeřkách. Můžeme ji určitě považovat za trenérku, možná jako asistentku kapitána. Nevím, jestli to tak můžu říct. (usmívá se) Ale jsme určitě moc rády, že je tady s námi.

Kterým jazykem spolu vlastně v týmu komunikujete?
Bavíme se německy, teda vlastně švýcarsky, protože je to trošku jiný dialekt. Ale je to sranda – Martina mluví česky i slovensky, Stefanie Vögeleová bydlí stále v Praze, takže umí trochu česky. Máme týmového průvodce, který by měl být i překladatelem, což ale pro nás není potřeba.

Vy se v českém prostředí vyznáte jistě velmi dobře. Třeba loni jste hrála na Štvanici exhibici Tipsport Elite Trophy za růžový tým. Jaká to byla zkušenost?
Bylo to super, moc pěkná soutěž! Přes koronu se nemohlo hrát, takže pro mě bylo super, že jsem se mohla udržovat, zatrénovat si a zahrát si nějaké tréninkové zápasy. Hrálo se mi tady moc dobře. Bylo pěkné vidět české hráčky, na okruhu se kamarádíme.

O přátelství či nepřátelství na tenisovém okruhu se vedou různé debaty a spory. Jaká je tedy skutečnost?
Není to tak hrozné, jak to média popisují. Že se tenistky mezi sebou vůbec nebaví. Formují se ale různé skupinky. Španělky se spolu baví, Rusky drží pohromadě, Češky a Slovenky se kamarádí. Řeč mě automaticky spojila s Češkami a Slovenkami, jsou opravdu milé. Lucka Šafářová nebo Peťa Kvitová se ke mně chovaly velice hezky, když jsem ještě jako juniorka začínala na okruhu. Zatrénovaly si se mnou. Já neumím být izolovaná a pořád sama. Jsem společenský typ.

Skvěle vycházíte také s Barborou Krejčíkovou, proti níž jste poprvé nastoupila na turnaji do dvanácti let v Hrádku nad Nisou. Co si z utkání pamatujete?
Byl to jeden z mých prvních mezinárodních turnajů, proto jsem se velmi těšila. Bára už tehdy byla top hráčka do dvanácti let, takže jsem proti ní neměla moc šancí. A potom jsme se jako juniorky i s Katkou Siniakovou celou dobu vídaly a hrály proti sobě na turnajích, takže se známe velmi dobře. Bára s Katkou vyhrávaly už v juniorkách debly na grandslamech. Je neskutečné, že jsme se z naší věkové kategorie všechny tři dostaly tak nahoru.

Jako krajanka Rogera Federera, Martiny Hingisové či Stana Wawrinky máte mezi elitou na co navazovat. Zrovna s Federerem jste se třikrát zúčastnila Hopman Cupu. Dokážete s odstupem času říct, co vám tato příležitost dala?
Byla to ta nejlepší zkušenost, kterou jsem ve své kariéře měla. Hlavně že jsem si po jeho boku mohla zahrát čtyřhru. A celkově být celý týden s ním. Když jsem byla menší, na Hopman Cup jsem se mnohokrát dívala v televizi. A moci hrát sama za Švýcarsko, to je obrovská čest. Moc jsem si to užívala. Hráli jsme spolu třikrát, takže jsem už potom věděla, jak vše běží (Bencicová a Federer startovali na Hopman Cupu v letech 2017–2019, přičemž poslední dva zmíněné ročníky ovládli, pozn. red.). Zjistila jsem, že se mi za mou zemi hraje moc dobře, na kurtu je to jiný pocit.

Hrdě reprezentujete Švýcarsko, kde jste se i narodila. Nicméně vaši rodiče pocházejí ze Slovenska, respektive Československa. Jak se jejich původ projevoval u vás doma?
Odmalička jsem doma mluvila slovensky. Ve škole jsem se učila další jazyky – německy a švýcarsky. Češtinu jsem slýchala na tréninku od Melanie Molitorové (čili maminky Martiny Hingisové, pozn. red.). A na Vánoce jsme jezdili na Slovensko. Zvykla jsem si na návštěvy u babičky a dědy, bylo to u nich příjemné. Cítila jsem se jako doma.

S Vánocemi se pojí sledování pohádek a jiných filmů. Které patří k vašim oblíbeným?
Pelíšky! Moc se mi líbí také Popelka a S tebou mě baví svět. Přítel je umí skoro nazpaměť. Já ještě pokaždé úplně nerozumím, ale učím se každý rok. (usmívá se)

A co tradiční česká kuchyně?
Svíčková je oblíbená určitě. Babička, která je ve Švýcarsku, dělala neskutečnou svíčkovou. To je první jídlo, které si tady dám.