Hingisová kombinuje roli maminky a trenérky. Tenis mě stále zajímá, říká

Zkušenému švýcarskému kapitánovi Heinzovi Günthardtovi v Praze výrazně vypomáhá jednačtyřicetiletá Martina Hingisová jako trenérka všech hráček ve výběru země helvétského kříže. Vítězka pěti grandslamů ve dvouhře, třinácti v ženské čtyřhře a sedmi ve smíšené čtyřhře může být pro partu kolem olympijské šampionky Belindy Bencicové cenným trumfem ve čtvrtečním souboji s českými reprezentantkami.

Jak dlouho už působíte u švýcarské ženské reprezentace a jaká je náplň vaší práce?
Poslední čtyři roky jsem pomáhala tomu, kdo pomoc chtěl. Starám se hlavně o přípravu na hráčky, které jsou proti nám. Jde nejen o taktické věci, ale třeba i o práci s pocity na kurtu. Myslím, že se všemi jsem vždycky měla dobrou a fungující spolupráci (na BJKC reprezentují Švýcarsko Belinda Bencicová, Jil Teichmannová, Viktorija Golubicová a Stefanie Vögeleová, pozn. red.). Belindu z nich znám nejlíp, dříve jsme spolu hodně trénovaly.

Zkusíte popsat začátky spolupráce s Belindou?
Je to už dávno. Ona nejdřív trénovala s mojí mamkou, já jí občas pomáhala třeba na turnajích, když už byla juniorka. Poprvé u nás byla jako čtyřletá. Potom od osmi do osmnácti u nás trénovala, hlavně s mamkou. Samozřejmě jsem měla radost, že Belinda získala zlatou medaili na olympiádě (letos v Tokiu, pozn. red.).

Jaký je váš aktuální vztah k tenisu?
I když už teď pár let nestojím na kurtu, tenis a jeho vývoj mě pořád zajímají. Hráčky znám, proto jsem u toho chtěla i zůstat. Myslím, že vědomosti stále mám, a doufám, že švýcarskému týmu pomůžu.

Co si vlastně myslíte o švýcarském týmu, který hraje v Praze?
Všechny hráčky jsou v dobré formě, posledních šest měsíců měly dobré výsledky. Třeba Viktorija (Golubicová) hrála nedávno proti Markétě Vondroušové a porazila ji (v říjnu v Indian Wells, pozn. red.). A třeba Belinda už má s týmovými soutěžemi víc zkušeností, už je hraje pomalu deset let.

Švýcarský tenis už tedy není jen o Stanovi Wawrinkovi a Rogeru Federerovi, jako tomu v jednu dobu bylo, že?
Je pěkné vidět, že švýcarskému tenisu roste u žen i mužů nová generace. U Belindy a Jil to je teda už spíše střední generace, střední garda, protože jim není sedmnáct, ale čtyřiadvacet. Belinda byla už v osmnácti v Top 10, takže se vždy vědělo, že tenis hrát umí. A teď, když vyhrála zlatou medaili na olympiádě, je zase o krok dál. Doufám, že jednou vyhraje grandslam. A Jil... když jsem se dívala na její tréninky, tak je všechno rychlejší a ještě fyzičtější. Jsou na tom s Belindou dobře, což mě těší. Hrají dobrý tenis.

Ve čtvrtek narazí Švýcarky v atraktivním souboji na Češky, vedené Barborou Krejčíkovou. Vy jste v roce 2016 proti Báře a Kateřině Siniakové odehrála několik deblů. Vybavíte si je?
Párkrát jsme proti sobě hrály. Ze začátku to pro nás bylo trochu jednodušší, ale třeba v Paříži (na Roland Garros, pozn. red.) jsme proti Báře a Kateřině prohrály. Jsou to skvělé hráčky, Češky totiž vždycky uměly hrát debla. Na světě je málo zemí, které umí hrát tak dobře debla a tenis vůbec. Čechům zkrátka tenis vyhovuje.

Čtyřhru jste velmi dobře zvládala spolu s dvouhrou i vy…
Hrozně mi to pomáhalo ke všestrannosti, debl mě bavil víc než někde hodinu trénovat a drilovat. Pro nás top hráčky byl debl vždycky normálka, jenom Steffi (Grafová) ho nehrála. Nicméně když se dívám zpátky, tak bych někdy možná ráda hrála jen singl. Hlavně tehdy v Paříži, kde jsem po singlech ještě hrála debla, tak mi možná ke konci došla šťáva (Hingisová ovládla všechny grandslamy kromě Roland Garros, kde v letech 1997 a 1999 neuspěla ve finále, pozn. red.).

Co říkáte na Báru Krejčíkovou, která je schopná zapisovat skvělé výsledky ve dvouhře i ve čtyřhře? Vše korunovala dvěma triumfy na letošním Roland Garros…
U Báry bylo vždycky jasné, že tenis umí hrát. Umí všechno a nemá strach. Jen jí to trošku déle trvalo, než všechno našla. A že jí to vyšlo v Paříži, je neuvěřitelné. Všechno tam dala dohromady.

Máte s ohledem na vaše znalosti tip na vítězky letošního BJKC?
Je to otevřené. Když může na US Open vyhrát 150. hráčka světa... (usmívá se) Myslím, že to by v naší éře nebylo možné (Hingisová má na mysli senzační triumf osmnáctileté Britky Emmy Raducanuové, pozn. red.). Nicméně časy se změnily. Švýcarkám samozřejmě přeju, aby se dostaly do nejdál!

Praha, kde se letošní BJKC koná, pro vás rozhodně není neznámým městem. Na co jste se sem těšila?
Nejvíc na náš tým, na naše hráčky. Situace je pro všechny těžká, nemůžeme nic jiného než tréninky a zápasy. Těšila jsem se hlavně na dobrý sport a dobrý tenis. Jestli zbude čas vidět i něco jiného, tak super, ale momentálně je to kvůli koroně skoro nemožné.

Odběhněme na chvilku od vašeho profesního života a pozastavme se s dovolením u toho soukromého. V únoru 2019 se vám narodila dcerka Lia. Jak zvládáte kombinovat lásku k potomku s láskou k tenisu?
Moc času na sledování zápasů není. (usmívá se) S malou je to hodně intenzivní čas, ale taky nádherný. Na zápasy se můžu dívat třeba po obědě, kdy malá spí.

Dá se čekat, že bude hrát Lia tenis?
Byla bych ráda, kdyby tenis trochu hrála a naučila se ho. Jak daleko to půjde, to ví bůh. (usmívá se) V životě je vždycky dobré něco umět. Myslím, že mně tenis v životě hodně dal, prožila jsem díky němu nádherné momenty.