Ostrava? Neměla jsem ji v plánu, přiznává Martincová. Pomohla až divoká karta

Když se na březnovém turnaji v Dubaji utkala hned se dvěma krajankami (Lucie Hradecká, Kristýna Plíšková) a těsně ji minul souboj s Markétou Vondroušovou, mluvila o sobě Tereza Martincová jako o magnetu na česká derby. A podobnému střetnutí neunikla ani na ostravském klání, kde ji v prvním kole čeká v souboji držitelek divokých karet Kateřina Siniaková.

„Nepřekvapuje mě to. Jsme tady skoro jediné dvě Češky, ale opět hrajeme proti sobě. Aspoň budeme hrát ne na druhém konci světa, ale tady v Ostravě, což je i lepší pro domácí publikum,“ komentovala 61. hráčka žebříčku WTA.

V jakém rozpoložení vstupujete do turnaje v Ostravě?
Jsem moc ráda, že mám možnost startovat v hlavní soutěži. Ani si nepamatuju, kdy jsem dostala divokou kartu. Byla jsem v Portoroži a neměla jsem v plánu jet do Ostravy, protože jsem byla úplně vyčerpaná (Martincová uhrála v Portoroži osmifinále, pozn. red.). Nicméně když jsem zjistila, že mám kartu do hlavní soutěže, vůbec jsem neváhala, že bych nejela.

Slovinská Portorož se jeví jako vhodné místo na případnou dovolenou. Povedlo se vám v přímořském městě nabrat aspoň trochu energie?
Vzala jsem tam mamku, dlouho jsme spolu na turnaji nebyly. U moře to bylo moc fajn. Ale že by mi to dodalo síly, to ne, spíš naopak. Bojuju sama se sebou, přemlouvám tělo, aby bylo ready. Je to fakt hodně náročné.

Pomoci by vám mohlo stejně jako v Praze, kde jste dokráčela až do finále, domácí prostředí. Jaké to je hrát před českými fanoušky?
Nedá se to popsat, člověk se cítí úplně jinak. Máme skvělé fanoušky. Když cítím, že nemám vůbec z čeho brát, tak je to zrovna doma, což mi pomůže ze sebe dostat něco, co tam třeba už není.

Loni jste se na J&T Banka Ostrava Open probojovala přes dvoukolovou kvalifikaci do hlavní soutěže. Co si vybavíte z premiérového ročníku turnaje?
Odehrála jsem brutální zápas s Bernardou Peraovou, pak jsem hrála s Paulou Badosaovou a v prvním kole s Bárou Krejčíkovou, všechno jsou to výborné hráčky. Kdyby mi někdo loni řekl, že sem příští rok přijedu v takové pozici, v jaké jsem teď, a že dostanu volnou kartu do hlavní, ani by mě to nenapadlo.

Aktuálně jste českou sedmičkou v singlovém žebříčku WTA s tím, že Petra Kvitová už se z Billie Jean King Cupu v Praze omluvila a další Češky můžou váhat kvůli Turnaji mistryň v Mexiku. Máte v hlavě, že byste se třeba mohla vejít do reprezentace?
Záleží, jak se vyjádří holky přede mnou. Já vůbec netuším, jak to vypadá, kdo má nebo nemá hrát. Jestli by se to nějak týkalo mě, dozvěděla bych se to pár dnů, ne-li pár hodin předem, takže je to pro mě ještě hodně daleko.

Zmínila jste, že vás dosavadní část sezóny hodně vyčerpala. Máte jasno o svých prioritách pro zbytek roku? A plánujete odletět do Spojených států?
Do Ameriky určitě chci odletět, turnaje chci strašně hrát. Příští týden je Chicago, pak Indian Wells, následuje Moskva nebo Tenerife... Celý život jsem tvrdě makala, abych tyhle turnaje hrála a během téhle sezóny se mi to povedlo. Nicméně nepamatuju si, kdy by mi tělo dávalo tak moc najevo, že toho má dost. Nejsem sice úplně ready, ale zase nejsem zraněná, abych tam neodletěla. I když budu sebevíc vyždímaná, chci to prostě nějak zvládnout.

Na tiskovce vás doprovází i menší pes, schovávající se za mikrofonem. O koho se jedná?
Vytáhla jsem mého maskota Barnyho, je tady se mnou celou Ostravu. Chci se na pokoji cítit trošku víc doma, a proto jsem si ho vzala s sebou. Je super parťák, zvládá to neskutečně. Myslím, že bych ho měla vytáhnout víckrát. Sedí na tréninku a kouká, jak trénuju, je to pro mě příjemná změna.